Pavel Kohout: Reforma daní by měla začít od přístupu

Problém není v tom, že by existence stravenek zatěžovala systém do té míry, aby vznikaly makroekonomické potíže a aby se úřady hroutily pod nápory administrativy. Stravenky jsou spíše symbolickým problémem, jemuž se věnuje pozornost nepřiměřená jeho velikosti. Platí to pro jejich zastánce i odpůrce. Skutečné problémy mezitím unikají ze zorného úhlu.

Další, mnohem důležitější „zjednodušení“ má spočívat ve zrušení daňové odečitatelnosti úroků z hypoték. Kvůli zvýšení dolní sazby DPH budou dražší byty a kvůli „zjednodušení“ v oblasti úroků se dále zhorší dostupnost bydlení. Pokud tímto krokem ministerstvo hodlá zachraňovat veřejné finance, pak je něco opravdu v nepořádku.

Hlavním problémem daňového systému není ani tak jeho samotná složitost, jako spíše vnímání této složitosti mezi veřejností. Proč je to důležité? Mladý absolvent vysoké školy, potenciální podnikatel a zaměstnavatel, se rozhoduje, zda „jít do toho“, anebo zda sledovat bezrizikovou kariéru zaměstnance nadnárodní firmy. Ze svého okolí slýchá, jak finanční úřady sekýrují podnikatele, jak se zákony mění každým rokem, jaké drakonické tresty a penále z prodlení se mohou po řadě let objevit, když začínající podnikatel omylem zapomene zaplatit nějaké daně či odvody, jak nepatrné šance mají ve veřejných zakázkách ti, kdo nemají „prošlápnutou“ cestu k úřadům.

Zkrátka a dobře, potenciální zaměstnavatel se rozhodne to zabalit ještě dříve, než začne. Nechá se zaměstnat za pár šupů (naší hlavní konkurenční výhodou je přece kvalifikovaná a levná pracovní síla) a plody jeho práce putují ve formě dividend do zahraničí. Nadnárodní investoři nás milují pro naši vlastní hloupost, s jakou jim vycházíme vstříc na vlastní úkor.

Účinnější by bylo, kdyby se stát přestal chovat k podnikatelům a jiným poplatníkům jako lichvář a dráb v jedné osobě. Správná reforma by proto měla vypadat tak, že stát se k poplatníkům bude chovat, jak se slušný stát chovat má: jako ke klientům, kteří jej živí. To znamená vstřícný přístup, dobrý servis, konec presumpce viny na straně poplatníka a rovné zacházení, neboť dnes si různé finanční úřady vykládají zákony a vyhlášky různě. Je to poplatník, kdo živí stát. Ne naopak.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners