David Klimeš: Podej Sarkozymu prst, a přijdeš o ruku

Klubko problémů eurozóny je třeba rozplétat od posledního pokusu německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho převzít v Evropě iniciativu. Pakt konkurenceschopnosti by měl uklidnit daňové poplatníky v obou vedoucích zemích Evropy a stát se příslibem, že jejich peníze nevyletí komínem kdesi na slunném jihu Evropy, ale že se za ně zadlužení hříšníci zreformují.

Do březnového summitu by se mělo co nejvíce členů eurozóny i dalších zemí EU připojit pod závazek legislativně ukotvených dluhových brzd, automatického zvyšování věku pro odchod do důchodu či harmonizaci základu firemních daní. To se ale jen těžko povede. Návrh totiž pochopitelně vzbudil okamžitý odpor.

Pakt konkurenceschopnosti zaslouží nízké známky jak za technické provedení, tak za umělecký dojem. Tlačit fiskální unii jen skrz eurozónu a milostivě nabídnout účast i zemím bez eura, to nemůže nevyvolat zlou krev. Ojedinělou podporu ze zemí bez eura nabídl překvapivě jen český premiér Petr Nečas, který Sarkozymu potvrdil, že souhlasí s 80 procenty opatření. Nečas v tomto případě bohužel předvedl špatné čtení situace. Sarkozy sice Merkelové kývl na dluhovou brzdu, ale sám propašoval do dokumentu léta nepřijatelný koncept harmonizace základu firemních daní.

To už jsme u kritiky za samotný obsah paktu. Dluhová brzda (v českých reáliích „finanční ústava“) není nic spásonosného. Staví na smutné myšlence, že máme natolik nezodpovědné politiky, že se před nimi musíme ochránit ústavou. Ani v samotném Německu není dluhová brzda příliš ukotvena, když velká část sociální demokracie proti tomuto rigidnímu nástroji bojuje. Ještě rizikovější je ale harmonizace základu korporátních daní. Sarkozy totiž o ní mluví vždy jako o harmonizaci samotných daní, a útočí tím na Irsko a další státy s nízkými sazbami. Podle polské pobočky Ernst & Young by toto opatření stálo Poláky 160 tisíc pracovních míst a velké daňové ztráty.

Evropa stojí se svými dluhy bezpochyby na okraji propasti a nikdo si nechce představit, že by Portugalsko, či dokonce Španělsko nedokázaly na trzích financovat svůj dluh. Rázného a rychlého řešení je tedy potřeba jako soli. Pakt dua Sarkozy-Merkelová se ale bohužel jeví jen jako mrhání drahocenným časem.