Jiří Svoboda: Pozor na nenasytné zákony

Zákon znemožňoval regulačnímu úřadu vydávat smysluplná rozhodnutí o výkupních cenách fotovoltaické elektřiny, a tak „ekopodnikatelé“ v honbě za garantovanými tučnými zisky i letos osázeli další pole fotovoltaickými panely. Nemuselo by to až tak vadit, pokud by nás to v průběhu příštích dvaceti let nemělo stát přes tři sta miliard korun.

Ve Slunečním městě

Je známo, že s jídlem roste chuť a jedlíci se svých tučně namazaných krajíců jen velmi neochotně vzdávají. Zdá se, že vědí, jak na to. Média byla dlouho šikovně odváděna od podstaty problému a zákonodárci pro nápravu ve prospěch občanů zapracovali jen velmi neochotně. Ale možná tu neochotu zákonodárců nebylo až tak složité zajistit. My starší si totiž pamatujeme knihu o Neználkovi, který přijel do Slunečního města, kde veškerá technika byla založena na obnovitelných zdrojích energie a mezi lidmi dokonale fungovaly idylické vztahy.

Tato krásná iluze v našich zákonodárcích zřejmě dlouho přetrvávala a bránila jim proti způsobu podpory fotovoltaických elektráren včas vystoupit. Doufám, že dnes je již jasné, že je třeba navrátit se co nejrychleji ze Slunečního města a pohlédnout realitě do očí – do očí brutálního a nic nepřinášejícího „ekobyznysu“ na úkor nás všech, vyvolaného jedinou nesmyslnou větou v Zákoně 180/2005, kterou zákonodárci tak dlouho odmítali předělat.

Dílčí náprava

Dnes je již poslanci a senátory změna Zákona 180/2005 odsouhlasena. Ale vyhráno rozhodně není. Fotovoltaická asociace jistě bude regulačnímu úřadu doporučovat, jak má napočítat co nejvyšší výkupní cenu i pro rok 2011. Bohužel metodika stanovení výkupní ceny není zdaleka jednoznačná a nám občanům nezbývá, než doufat, že se regulační úřad zhostí svého úkolu se ctí a nenechá se ovlivnit fotovoltaickými lobbisty.

Uvažme, jakou úlohu mají zákony ve společnosti mít. Zcela samozřejmě přijímáme trestní zákoník nebo zatížení tabáku a alkoholu spotřební daní. Primárně tedy zákony na ochranu klimatu a životního prostředí musejí důsledně postihovat ty, kteří poškozují životní prostředí, a tím automaticky ohodnotit vše, co klima a životní prostředí nepoškozuje.

Formální ochrana

U nás je poškozování klimatu dán prakticky volný průběh, neboť drtivá většina oxidu uhličitého vypouštěná do ovzduší není zpoplatněna. Naopak aktivně podporujeme úzkou skupinu vybraných, obvykle těch nejméně efektivních opatření ve prospěch snižování emisí. Zářným příkladem je vedle fotovoltaiky povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot, kde je taktéž čistě formální, nikoliv skutečná ochrana klimatu zneužita a funguje jako zástěrka pro plošně prováděnou krádež.

Pro zmiňovaný druh zákonů lze použít přívlastku nenasytný. Stačí totiž, aby jen nepatrná část zisků „ekopodnikatelů“ byla použita k pozitivní motivaci zákonodárců a ti se pak postarají o zachování mohutnícího penězovodu z našich kapes do kapes „ekopodnikatelů“. Z těchto zkušeností je záhodno se poučit!

Autor působí v Ústavu fyziky materiálů AV ČR

Čtěte také: Stavba solárních zdrojů se vymkla kontrole