David Klimeš: Pružný koncept presumpce viny
Konec Miloslava Vlčka není žádným velkým šokem. Že to byl muž na špatném místě, se ví už čtyři roky. Že ke své popletenosti tu a tam přidá lež nebo podvůdek, vlastně ani tak nepřekvapí. Symbolem Vlčkovy směšnosti už navždy zůstane jeho tvrzení, že nošením milionu v papírovém pytlíku neporušil žádný protikorupční zákon, ač sám pro zákon o omezení plateb v hotovosti jako poslanec 25. 2. 2004 hlasoval.
Mnohem pozoruhodnější je ale to, co dokázala sociální demokracie v průběhu Vlčkovy kauzy vykouzlit kolem svého vynálezu – takzvané presumpce viny.
Vlčkovu rezignaci předseda Jiří Paroubek využil pro kobercový nálet na své protivníky. Všichni konkurenti od Nečase přes Kalouska až po Johna by měli po vzoru Vlčka okamžitě skončit. Na samotného Vlčka, který lhal a za porušení zákona mu hrozí až půlmilionová pokuta, se však prý stranický koncept presumpce viny nevztahuje. To je další díl vynalézání kvadratury kruhu.
V prohlášení strana upozorňuje, že ve stanovách ČSSD je presumpce viny vykládána jako „obvinění ze spáchání úmyslného trestného činu“. Což se prý Vlčka netýká. Ten údajně zákon překročil v jakési chlapecké roztržitosti. To je ovšem novinka. Dosavadní naplňování presumpce viny v ČSSD vypadalo totiž dosud často jinak. Zdaleka ne vždy se čekalo na policejní označení „úmyslného“ trestného činu. Poslanec Michal Kraus po známé kakaové aféře skončil jen kvůli zprávám z médií, na obvinění nikdy nedošlo. S dokazováním „úmyslného“ trestného činu se ČSSD už vůbec nezdržuje u politické konkurence, když chce ukázat, jak zkorumpovanému protivníkovi chybí právě princip presumpce viny. Na Ivana „Íčka“ Langera sociální demokracii prostě stačí, co víme z odposlechů. Langerovu slavnou výmluvu, že pomáhal firmám kolem Františka Mrázka nevědomě a „naivně z patriotismu“, také neberou v potaz. Zato Vlčka do včerejška nemohlo u spolustraníků ohrozit nic, úmyslně se přece ničeho nedopustil. Kdyby tak hloupě netvrdil, že se v roce 2005 mohlo platit miliony v papírových sáčcích, kauzu by nejspíš přestál.
ČSSD se bude bez Vlčka v předvolební kampani jistě dýchat lépe než ODS, která na mocenském vrcholu své „Íčko“ podržela. Ale populistický vynález presumpce viny by ČSSD měla opustit. Kauza Vlček jasně ukázala, jak je tento koncept nebezpečný. Během předvolební kampaně se vždy vyrojí tucty obvinění, a pokud by měla platit presumpce viny, na kandidátkách za chvíli nikdo nezůstane. Co je však podstatnější: ČSSD svým lavírováním okolo Vlčka doložila, že presumpce viny je koncept především velmi pružný.







Copyright © 2007-2012 Mladá fronta a.s. Technické dotazy směřujte