David Klimeš: Raději Věci veřejné než Obyčejné lidi

A nejsilnější samozřejmě ve Věcech veřejných. Nečas s Kalouskem by se proto neměli opájet tím, jak srazili populistům hřebínek, ale dělat vše proto, aby už příště nejmenší koaliční partner neskončil takto zahnaný v rohu.

V Česku se sice můžeme nakrásně donekonečna opájet tím, že máme ve sněmovně nezvykle silnou koalici se 118 hlasy. Ale i zde stačí jeden uražený partner a z vymodleného projektu jsou najednou trosky. Jako na Slovensku. Tam občanské hnutí Obyčejní lidé se svými čtyřmi poslanci začalo rebelovat, a kabinet Ivety Radičové najednou neví, zda už není menšinový.

V Česku si uražený Vít Bárta může najednou vzpomenout na svá červnová slova, že uvažuje o pouhé podpoře menšinové vlády hlasy poslanců Věcí veřejných, a jsme na tom stejně.

Pánové Nečas a Kalousek si musejí uvědomit, co je pro ně prioritou. Buď vzájemný boj o to, kdo je větší reformátor neohroženě řezající do přebujelých ministerských rozpočtů. Pak ať Věci veřejné tlačí ke zdi. Anebo jim je přednější současná trojkoalice, a pak musejí alespoň v něčem pochopit situaci svého populistického partnera, jemuž plošné škrty nešťastně přisoudily faktickou úsporu nejvyšších částek. Josef Dobeš je najednou tím nejsmutnějším z véčkařů. Musí za každou cenu udržet na hladině vlajkovou loď VV – 20tisícové platy pro nastupující učitele –, což při třímiliardových škrtech žádá kouzelnický výkon.

Celá roztržka se přitom mohla odbýt ve větším klidu. Kdyby nutné desetimiliardové škrty na ministerstvech kvůli nižšímu výběru daní nejprve projednávala vedení stran, o poznání dříve by asi došla k dohodě. Ale připomeňme, jak vznikly současné plošné škrty: nejprve únik materiálu do médií, pak rozeslání požadovaných škrtů ministerstvem financí na ostatní rezorty, pak silácké řeči VV před jednáním vlády a nakonec jejich vynucený ústup na samotném jednání.

Od počátku rebelie Věcí veřejných bylo celkem jasné, že všechny tři strany investovaly do současného kabinetu příliš mnoho energie na to, aby se hned po prvním rozbroji rozešly. To se nakonec potvrdilo i včera ve Strakově akademii. Nicméně ještě několik takových bojů o úspory, a Věcem veřejným by se mohla zalíbit role slovenských Obyčejných lidí podporujících vládu, jen když se jim zlíbí.

Věci veřejné jsou pro Česko pořád menším zlem než případní Obyčejní lidé Radka Johna.