Pavel Kohout: Řecko, euro a krotitelé dluhů

Jenomže splácet dluhy dalším dluhem není rozumná strategie pro nikoho, kdo má více výdajů než příjmů. A v tomto směru je Řecko odstrašujícím příkladem. Řečtí voliči vždy rádi naslouchali politikům, kteří slibovali modré z nebe a sociální stát pro každého. Výsledky se dostavují.

Rychlý růst, rychlý pád

Ještě v roce 1977, dva roky po obnovení demokracie, činil řecký dluh jen 18 procent hrubého domácího produktu. V roce 1987 to bylo 53 procent HDP, o šest let později už 112 procent. A prognóza Evropské komise na rok 2011 hovoří o 135 procentech HDP, pokud Řecko nepůjde do sebe a nezačne tvrdě šetřit.

Takovou zátěž již stát, který si zkazil pověst vylhanými statistikami, nemůže unést. Ještě začátkem roku 2009 pokládali investoři řecké dluhopisy téměř za stejně dobré jako ty německé. Nyní se řecké dluhopisy obchodují se znatelnou slevou kvůli ztrátě důvěry. Řečí čísel, investoři požadují u řeckých dluhopisů výnos o 1,6 procentního bodu vyšší než u německých. To je zřetelný rozdíl, který navíc rychle roste. A za pár let – možná jen měsíců – se přestanou obchodovat vůbec. Nebude zájem.

Kromě katastrofálního stavu veřejných financí se Řecko potýká i s eurem. Slýcháme, že euro znamená pro Řecko stabilitu. Těžko pohledat naivnější názor. Euro v první řadě pomohlo nafouknout v řecké ekonomice úvěrovou bublinu, jež vytvářela zdání prosperity. V září 2008, kdy propukla akutní fáze finanční krize, mělo za sebou Řecko nárůst bankovních úvěrů celkem o 112 procent za předchozích pět let. Taková „darda“ znamená rychlý růst, ale jen do doby, než zdroje vyschnou.

Chybí návod

To se stalo na podzim 2008. Bublina nafouknutá eurem splaskla. A to, že nebylo možné devalvovat měnu, zapůsobilo jako závaží na krku. Řecká ekonomika ztratila konkurenceschopnost. Turecká lira naproti tomu během krizového roku 2008 o pětinu oslabila, což pomohlo tamnímu exportu i turistice.

Následky rozhazovačné sociální politiky, úvěrové bubliny a nemožnosti devalvovat měnu představují kombinaci, která může být pro řeckou finanční stabilitu fatální. Co se stane v případě „kreditní události“, jak zní eufemistický termín pro platební neschopnost? Nikdo neví. S touto variantou nikdo ze zakladatelů eurozóny nikdy nepočítal. Všichni optimisticky předpokládali, že všechny členské státy budou dodržovat disciplínu. A také věřili, že euro přinese namísto největší recese v Evropě od počátku třicátých let éru stability.

Nikdo tedy nemá po ruce žádný návod, kde by se psalo, co dělat. Dlouho se mlčky předpokládalo, že řecký dluh solidárně zaplatí Němci. Německý smysl pro solidaritu však má také svoje meze. Zejména, jde-li o solidaritu se státem, který systematicky lhal a do eurozóny se dostal podvodem.

Menší zlo

Stále však existuje naděje. Do Řecka přicestovala 12. ledna mise expertů Mezinárodního měnového fondu. Jde o mezinárodní „krotitele dluhů“, kteří dávají do pořádku finance rozvojových zemí. Je šance, že při volbě mezi přísnou dietou a bankrotem si řecký stát vybere menší zlo.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners