Řešme nezaměstnanost, než bude pozdě

Směsí dobrých a špatných zpráv jsou i včerejší informace o nezaměstnanosti, které odhalují překvapivou míru flexibility na pracovním trhu. Výpadek zakázek vedl průmyslové podniky ve druhém kvartálu k meziroční redukci počtu pracovních míst téměř o 13 procent. To odpovídá absolutnímu úbytku zaměstnanosti asi o 170 tisíc míst, což je zajímavý údaj sám o sobě.

Podniky naříkají na strnulý zákoník práce a vysoké náklady na nabírání a propouštění zaměstnanců. V době krize však během jediného roku takto zredukují svou pracovní sílu, aniž by to pro ně mělo fatální důsledky? Včerejší údaje v jiné metodice ale potvrzují pro průmysl ztrátu „jen“ 128 tisíc míst, z nichž odchody 119 tisíc pracovníků posílily armádu nezaměstnaných.

Disproporce mezi čísly je vysvětlitelná činností pracovních agentur zaměstnávajících ve velké míře cizince. Právě existence agenturních pracovníků dodala průmyslovým podnikům patřičný prvek flexibility, který mnohé z nich udržel v nejkritičtějších časech nad vodou. Agenturní pracovníci snížili podnikové stavy jako první, a to za minimálních nákladů pro podniky. Když se ovšem podniky zbavily „agenturních cizinů“, dalo by se čekat, že se tito vrátí domů.

Podle statistik se tak dosud nestalo. Je možné, že nás vlna pracovní reemigrace teprve čeká. Pravděpodobnější je ovšem jiné vysvětlení. Za prvé, proces „propuštění“ agenturních pracovníků není nevratný a mnozí z nich s podniky v menší míře nadále spolupracují. Za druhé, cizinci uvolnění z průmyslových podniků často nacházejí uplatnění ve službách, kde celková zaměstnanost navzdory ekonomické krizi nadále (poněkud překvapivě) roste.

Toto vysvětlení je podporováno další zveřejněnou statistikou, podle níž počet nezaměstnaných v ekonomice roste rychleji, než jak ubývají pracovní místa. Zdá se, že zahraniční pracovníci projevují oproti tuzemcům vyšší ochotu obsazovat hůře placená místa ve službách. Taková tendence je výhrou pro podnikovou sféru, zato však přináší nápor na tuzemskou sociální síť, potažmo na státní pokladnu. Je načase, aby odpovědné orgány přicházely s nápady, jak motivovat nezaměstnané k hledání nové práce mimo původní obor. Čekat s řešením nezaměstnanosti na další průmyslový boom by se mohlo ukázat jako pověstné čekání na Godota.

Autor je hlavním ekonomem UniCredit Bank