Radek Palata: Rusko vábí investory
Kdeže ty loňské sněhy Ruska jsou? Rozplynuly se stejně, jako ekonomický zázrak období Vladimira Putina. Poprvé od asijské a ruské finanční krize let 1997 -1998 se státní rozpočet Ruska loni propadl do deficitu, s ohledem na předešlé mnohamiliardové devizové rezervy plynoucí z vysokých cen ropy a plynu, skutečně hlubokého, šestiprocentního.
To lze přičíst zejména poklesu hodnoty paliv, jejichž prodej tvoří páteř ruské ekonomiky i státu, a proto se za rok 2009 výrazně snížil i hrubý domácí produkt, téměř o osm procent.
S globální finanční krizí roku 2008 nastal z dříve atraktivního ruského investičního trhu také odliv zahraničního kapitálu doslova oceánských rozměrů.
Slibný základ
Lze ale očekávat, že se Rusko z krize vzpamatuje poměrně bezproblémově vzhledem k tomu, že základy jeho hospodářství jsou založeny především na bohatých zdrojích surovin. A po těch lační rozvíjející se trhy. Příspěvkem k oživení je také agresivní hospodářská diplomacie Ruska nabízející především své tradiční technologie s dobrým poměrem cena/výkon. Na každoročním petrohradském podnikatelském fóru proto mohl letos ruský stát opět sebevědomě lákat sponzory svého rozvoje zpět. Jejich váhavost mají především zahánět investiční pobídky. A co víc, s koncem července a sestavováním rozpočtu na příští rok Rusko oznámilo třetí vlnu privatizace, určenou hlavně k vyrovnání státní bilance.
Vylepšit si reputaci
Prodej státního majektu, jak se zdá, reaguje zejména na zahraniční výtky, že Rusko odmítalo investice do svých strategických oborů. Před finančním a podnikatelským světem si nyní zřejmě hodlá zlepšit reputaci. Navrhuje se mimo jiné prodej částí ruské ropné společnosti Rosněfť, velkých finančních institucí jako Sberbank, ale také železnic RŽD, z nichž však zřejmě sejde až do provedení jejich plánovaného rozvoje, jenž patrně souvisí se zvýšením přepravních kapacit v koridoru Asie–Evropa. Nenabízejí se v žádném případě kontrolní balíky. Tak na dně Rusko ještě není a asi nikdy nebude. V případě Rosněfťu je ale i čtvrtinový podíl lákavý. Prodeje, jak signalizovala vláda, se však mohou protáhnout na několik let.
Kapka v moři
Ruský stát si od třetí vlny privatizace slibuje nějakých třicet miliard dolarů. Na potřeby Ruska tedy něco jako kapka v moři. Přesto bude tento podnik ostře sledován, nejen z vnějšku, kde jde o důvěru zahraničních investorů, ale i zevnitř. Prokáže se na něm, jak dalece se proměňuje ruské podnikatelské i politické myšlení a především jeho transparentnost by měla přesvědčit, že hluboce zakořenělá korupce v ruském státním aparátu začíná skutečně odehnívat.
Ach ty sliby
Pokud dvojice Medveděv– –Putin míní své snivé plány modernizace země vážně, měl by si Kreml a ruský „Bílý dům“ zamést nejdříve před vlastním prahem, jinak na ně po dobrém prostředky nikdy nezíská. Nepůjde o maličkosti. Ještě před jmenováním Medveděva Putin Rusům slíbil, že do roku 2020 se budou místo šedesátky dožívat 75 let a místo pěti set budou brát průměrně téměř tři tisíce dolarů. Závratné sumy představuje i kompletně nová generace strategické výzbroje nebo snížení emisí skleníkových plynů. Ty se ale oproti slibům v letech 2000– –2006 zvýšily ze 40 průmyslových zemí sledovaných OSN nejvíce právě v bývalém sovětském bloku.
Autor je publicista
