Martin Čaban: Sněmovna a odkrytý půvab nečinnosti

Nedošlo, pravda, na absurdity typu pastelkovného. Ale i tak se vkrádala představa, zda by nebylo lepší znovu číst zprávy, na něž jsme si v posledních týdnech při poslaneckých schůzích zvykli. Něco jako „Poslanci se nedohodli na programu schůze, a tak šli domů“. Kde jsou ty časy. Na prezidentův stůl po včerejšku putuje odborářská verze zákona o DPH a sbírku zákonů definitivně obohatí legislativní zmetek o zákazu prodeje Letiště Praha.

Je samozřejmě smutné, když sněmovna nepracuje. Poslanci nejsou marně placení a vyvíjet činnost by měli. Jenže právě první dva schválené body 75. schůze ukazují, že i v nečinnosti spočívá jisté kouzlo. Dokud se předvolební exhibice odehrávají jen za řečnickým pultíkem ve Sněmovní ulici, je to pořád ještě povzbudivější pohled, než když se vpisují do zákonů.

Včera poslanci bohužel stihli obojí. Rétorická cvičení Miroslava Kalouska byla jako obvykle ideologicky křišťálová, řečnicky propracovaná a politicky nepoužitelná. Reakce socialistů a komunistů byla náležitě odměřená a zdůrazňovala zájem o pracující masy, o něž ve sporu o DPH nejde, a proradnost zákona, který bylo překvapivě nutné přečíst, aby se odhalily jeho zákruty. Mimoběžnost jednotlivých argumentů byla standardní, výsledek nadstandardní – 106 hlasů pro odboráře dělá z vyhlášení zákona jen otázku času.

Marné bylo i prezidentovo veto zákona zakazujícího prodej Letiště Praha. K čertu s argumenty, předvolební čas si žádá oranžovorudé rytíře bránící strategický státní majetek bez bázně a hany vlastními těly. Co na tom, že zákonem lezou poslanci vládě do exekutivního zelí, a pohybují se tak přinejlepším na hraně ústavnosti. Co na tom, že zákon zavání retroaktivitou, protože privatizační proces kolem letiště už začal, jakkoli je samotné rozhodnutí o prodeji zatím daleko.

Práce sněmovny se nachází v trojí křeči. Jedna je stará známá a způsobuje ji složení dolní komory parlamentu a rozhodování o poměrně důležitých věcech na základě dvou tří nepředvídatelných hlasů. Druhá vyplývá z předvolebního období, které zakazuje zákonodárcům standardní přemýšlení. Třetí s tím souvisí a je způsobena časovou tísní. Co se nestihne projednat nyní, už se nejspíš nestihne do voleb projednat vůbec. A tato trojí křeč odhaluje dosud skrytý půvab sněmovní nečinnosti, jíž jsme byli svědky v poslední době.