David Klimeš: Těžká ministerská mise Věcí vetujících

Propad daňových příjmů znamená pro Miroslava Kalouska shánění dalších 28 miliard. Dobře ví, že pokud rozpočtový deficit neudrží, reformní étos jeho strany se rozplyne jak pára nad hrncem. Oproti tomu 20tisícové platy pro učitele jsou pro Josefa Dobeše nepřekročitelným minimem, navíc odsouhlaseným v koalici. Na Kalouska tedy půjde třeba i s vetem. Už teď se přitom dá říci, že to není poslední spor mezi Kalouskem a véčkaři. Vždy, když dojde na plošné škrty, ministerstva spravovaná VV budou trpět nejvíce.

Dodatečné škrty v rozpočtu na letošní rok dobře ukazují propastný rozdíl mezi financemi, které jdou přes jednotlivá ministerstva, a tím, co ministři ve svých úřadech doopravdy zmůžou. Zatímco ministerstvo práce a sociálních věcí vždy vévodí rozpočtům se svou málem půlbilionovou kapitolou, většinou jde o takzvané mandatorní výdaje na důchody a dávky. Těm nešéfuje ministr, ale zákon. V nových Kalouskových škrtech tak jeho spolustraník Jaromír Drábek nijak zvlášť netrpí – škrtá totiž 2,5 procenta z toho mála, co zbude právě po odečtení mandatorních výdajů.

Ministr Dobeš má menší rozpočet ministerstva, zato ale podle Kalouskova plánu musí škrtat ze všech nejvíce. Na Dobeše dopadá lehká absurdita takzvaných kvazi mandatorních výdajů. To jsou právě třeba platy učitelů. „Kvazi“ proto, že se platy v rozpočtových a příspěvkových organizacích uznávají jako vcelku nezbytné náklady, ale když se má plošně škrtat, tak na důchodce se sáhnout nesmí, zato na učitele ano.

Dobeš přitom z véčkařů není jediný, kdo musí ve svém rezortu hledat ne stamiliony, ale rovnou miliardy. Nejvíce po ministerstvu školství musí škrtat doprava, více než miliardu budou hledat také Johnovi úředníci na vnitru. Pro Víta Bártu tak bude nejspíš zcela nemožné naplnit koaliční závazek zachovat investice do dálnic, i kdyby vyházel všechny úředníky z Ředitelství silnic a dálnic.

Až ministři za VV pochopí zrádnost kvazi mandatorních výdajů, mají dvě možnosti. Zhrzeně nadávat na nespravedlnost plošných škrtů vůči jejich ministerstvům a na každém druhém zasedání vlády hrozit vetem. Anebo se z nouze postavit do čela tvrdých reforem, které by jejich ministerstva uchránily před Kalouskovými škrty.

Ani jedna možnost není záviděníhodná. V prvním případě veřejnost stranu překřtí na Věci vetující. V tom druhém by véčkaři museli sami iniciovat řezání do všech mandatorních výdajů, tedy i důchodů či dávek, aby se ministerské škrty rozložily rovnoměrněji. Pak se zase stanou Věcmi asociálními. Těžká volba.