Miloš Čermák: Vládní autopilot, který uhýbal

Ale je na odchodu, od pátku i formálně, což berme jako návrat k normálu. V děkovných projevech i komentářích se zdůrazňuje, že ansámbl Jana Fischera nelze vinit z toho, že se dostal k moci a byl u ní tak dlouho. A že skutečným viníkem je neschopnost politiků domluvit se.

V Česku jsme byli vždy velkorysí k těm, kteří dělali to, co „někdo dělat musí“, jak se tak hezky říká. Jenže to není pravda. Nikoho není možné nutit, aby tahal z bryndy nedospělé politiky, a když tak učiní, aby se jimi nechal vodit jako Hurvínek na divadle. Jan Fischer je nesmírně inteligentní a zároveň slušný muž. Ale tyhle dvě vlastnosti paradoxně přispěly jen k tomu, že trapnost jeho postavení nebyla tak zjevná.

V povolebním zpravodajství mě pobavilo Fischerovo prohlášení, že neodpustil Topolánkovi jeho antisemitskou poznámku o „Židu, který uhne“. Je sice zřejmé, že Mirek Topolánek má někdy přerušené spojení mezi mozkem a ústy, ale jistě není antisemitou. Fischer se asi zlobí mnohem víc kvůli té druhé části výroku. Jednouše proto, že je pravdivá. Jako premiér uhýbal, a to víc, než by bylo zdrávo.

Veřejnost Fischera odměnila sympatiemi. Jen není jasné, kde se vzaly. Není možné, aby elektorát zbožňoval Fischerovu vládu a zároveň krutě ztrestal Topolánka a Paroubka, kteří byli její součástí. Zase jednou zafungoval český mýtus o pracovitých a spolehlivých odbornících, kteří jsou o tolik lepší než politici. Skutečných odborníků však ve vládě bylo zatraceně málo.

Pozitivně se hodnotí, že vláda zemi dovedla od pádu předešlé vlády k regulérním volbám, a to bez větších problémů. Co se tím myslí? Že nedošlo k sociálním otřesům, případně že se v divokých zakázkách nerozkradl státní majetek? To bychom snad měli brát jako samozřejmost.

A co se týče hladkého nepolitického vládnutí, nejsem si jist, jestli je to pro české voliče ta správná lekce. Možná by bylo lepší, kdybychom si prošli opravdovou krizí. Vždyť neschopnost dojít k předčasným volbám je hrozivá věc, a pokud se nezmění ústava, může se opakovat. Fischerovo vládnutí bylo tak laskavé, že nás asi v tomto ohledu nepoučilo.

Po bitvě je každý generál, takže teď po volbách víme, že Fischer politikům svou vstřícností a empatií vlastně umetl schody. Kdyby byl premiérem tvrdým a důsledným, posunul by Paroubka i Topolánka více do opozice, a možná jim tak přivedl více voličů. Vláda na špagátcích pomohla voliče rozčílit, a poslala tak mnohé matadory do politického důchodu. Je-li tohle zásluha, pak ano, zaplaťpánbůh za ni. Ale na aplaus vestoje je to málo.

Autor je publicista