Alexander Rozin: Chceme oživit Výstaviště, s Prahou v zádech je to těžké

Velké rozhovory v tuzemsku, kde má nálepku „toho, co přišel, aby se obohatil na úkor hlavního města“, nedává. Na interview s E15 přicestoval z Bratislavy. „Je to pro mě stresující záležitost, protože se nám tady nepodařilo, co jsme plánovali. Ten stres je ve mně delší dobu,“ prohodí rodák z Moskvy slovensky, jakmile se rozsvítí diktafon.

* E15: Blíží se 30. duben, tedy termín, dokdy se měli právníci vaší společnosti a pražského magistrátu domluvit, zda a jak bude pokračovat příběh Incheby na pražském Výstavišti. Jaká je vaše představa?

Do konce dubna se musíme dohodnout. Odbory obchodních aktivit a legislativní a právní na radnici chtějí, abychom převedli na město pojistné plnění za předloňský požár a souhlasili s ukončením nájemní smlouvy do konce roku 2010.

* E15: Odejdete? Chcete z Výstaviště odejít?

Ne, nechci. Proč bych to dělal? Toto je můj projekt, naše vize. Jsem za Inchebu v Praze osobně odpovědný. Mám své plány, jak by to mohlo fungovat, a myslím, že jsou správné. Nechceme nikoho okrást.

* E15: To netvrdím. Jen mě zajímá, zda máte po osmi letech boje, od povodní v roce 2002, na boj s magistrátem sílu?

Pro mě je Výstaviště nesmírná motivace. Chci dokázat, že jsme měli pravdu. Méně emotivní člověk by postupoval jinak, já jsem takový. Asi se nechovám, jak bych měl, ale nechci to vzdát.

* E15: Vzdát co?

Abychom tu udrželi život. My jsme sem přišli kvůli výstavám. Když nebudou, nebude tu ani život.

* E15: V březnu jste složili na vázaný účet ČSOB v Bratislavě 300 milionů korun. Tuto sumu jste měli investovat na pražském Výstavišti do konce roku 2007. Proč jste převedli peníze právě teď?

Byl to názor právníků. Tvrdili, že existují pochybnosti, jestli je Incheba solventní. Tak jsme ty peníze složili. Nikdy jsme si nehráli na to, že nechceme splnit své finanční závazky. Vždy jsme je plnili. Má zkušenost je ta, že je velmi komplikované být malým partnerem tak bohatého města, jako je Praha. Prostě jsme to udělali, abych ukončil debatu, zda ty peníze máme, nebo ne.

* E15: Jde o pouhý vklad, nebo jsou tyto prostředky připraveny ke konkrétnímu použití?

Jakmile budou splněny podmínky stavebního povolení, což je dopravní obslužnost, peníze odcházejí za účelem stavby. My budeme jen platit. Když zítra nebo za týden, tak zítra nebo za týden. Praha si zaslouží jiný areál než stavbu z roku 1891. Jenže zatím zůstalo u slov a nic se neudělalo. Jsou dva scénáře: buď budou splněny podmínky stavebního povolení a budou tady bagry, nebo bagry nebudou a my se budeme soudit.

* E15: Ovšem ještě předtím se máte s radnicí dohodnout, co s tou pojistkou za požár. Převedete ji na město?

Jistě. Vždyť jsem to řekl do kamer už tehdy, na podzim 2008. Platili jsme si od roku 2003 pojištění, které jsme ani mít nemuseli. A když přišel požár, už pět dní po něm jsem pojišťovně podepsal, že pojistka půjde na zmírnění škod, protože to, co shořelo, není náš majetek. Navíc Praha ví, že když přišly povodně, to jsme tady byli rok, tak jsme jim pojistku nejenže dali, ale ještě jsme vymohli u pojišťovny o 75 milionů více.

* E15: Pokud vím, peníze z pojišťovny nemáte. Kdy je dostanete a kdy ji předáte městu?

Škoda byla ohodnocena více než na 200 milionů korun, 40 milionů se použilo na odstranění bezprostředních následků. Zbytek je v soudní úschově. Tragédie spočívá v tom, že se pojišťovna tváří, že neví, komu to má zaplatit. Zároveň prý ani neví, kdo by mohl nízkou výši pojistného plnění rozporovat. To je drama.

* E15: Proč?

Protože když nezačnou opravy na poškozeném objektu do tří let od požáru, pojišťovna dál sníží pojistku. A tím to končí. Když se dva perou, třetí se směje.

* E15: Pojistné, jak už jste se zmínil, jste ovšem platili vy, nebo ne? Jak je možné, že pojišťovna neví, komu peníze vyplatit?

Ve smlouvě jsme uvedeni jako pojistník a pojištěný. Ale magistrát pojišťovně napsal, že pojistku nemáme dostat. A bylo.

* E15: Vždyť máte podepsané smlouvy…

To ano, ale bohužel ani jedna strana nemá jistotu, že jí dá někdo za pravdu. Jsme ve stavu právní nejistoty.

* E15: Od kdy, od požáru?

Ne, začalo to podpisem dodatku ke smlouvě, v jehož smyslu jsme měli proinvestovat do konce roku 2007 oněch 300 milionů korun. Zbylých 700 milionů mělo termín v roce 2015. V té první části jsme se dostali do skluzu, protože jsme stavěním nechtěli zkomplikovat dopravu v okolí výstaviště. Tu měla vyřešit radnice: měla vykoupit pozemky a umožnit průrazy, které bychom zaplatili. To se nestalo, a my jsme si netroufli stavět načerno. Když jsme to na Praze oznámili, znervózněli a začali z nás dělat nedůvěryhodnou firmu. K tomu se přidal mediální obraz někoho, kdo chce areál vydrancovat a odvážet peníze v kufrech do Bratislavy. My jsme se tomuto mediálnímu obrazu nedokázali postavit, protože jsme řešili čtyři metry vody v pavilonech. Po požáru to bylo stejné, trvalo nám dva tři měsíce, než jsme se dostali z podezření, že jsme si to zapálili sami.

* E15: Potřebné stavební povolení jste však nakonec dostali, ne?

Ano, v roce 2007. Na vybudování víceúčelového pavilonu. Jeho součástí bylo řešení dopravy u Výstaviště, tedy zadání pro radnici. Byli jsme to my, kdo inicioval změnu územního rozhodnutí. Za projekty a autorská práva jsme zaplatili víc než 20 milionů korun, počítalo se i s průrazy pod tratí. Ovšem to se stalo až v roce 2007, to je v době, kdy jsme měli mít hotovou první část investic. Do toho přišel požár, a od té doby jsme něco jako nepřátelé lidu.

* E15: Nezhorší už tak napjatý vztah s městem soupiska vašich nákladů na opravy?

Bez těch oprav by se tu život nezachoval. Dostali jsme se do situace, kdy jsme museli opravovat a zachraňovat místní bazén. Třebaže jsme výstavnická organizace, která nerozumí bazénům ani plaveckým drahám. Gentlemansky jsme se s Prahou dohodli a tuto dohodu splnili. Naopak oni nevytvořili podmínky, abychom tu mohli nechat slíbenou investici. Sedíme u rozbitého koryta.

* E15: Chcete ty náklady uhradit?

Chceme, aby nám to zaplatili, to by bylo nejlepší. Nebo aby si je odečetli od plánované investice. Jen bazén nás přišel na více než 55 milionů, 20 milionů padlo na projektové studie. Právníci vycházeli z toho, že jsme postavili prozatímní halu na místě levého křídla, že platíme nájem za levé křídlo, které shořelo. Víte, kolik je tu zničených objektů od povodní, za něž platíme?

* E15: Nevím…

Vidíte. Jenže jak se dá bojovat proti takovému molochu, jako je radnice? Chci, aby nás nechali udělat, co jsme tady dělat chtěli. Když ne, povzpomínáme si na to, co jsme tu udělat nemohli, a to bude muset někdo zaplatit. Ale my nechceme nic od právníků ani soudů. My jsme chtěli Výstaviště dobudovat. Praha si to zaslouží.

* E15: Co když se vaši a „jejich“ právníci na ničem neshodnou?

Pokud budeme čelit situaci, že radnice nebude respektovat uzavřené smlouvy, bude to dlouhý spor.

Alexander Rozin (59)

Je absolventem chemické fakulty Moskevské státní univerzity. Mimo jiné působil v nakladatelství Slovenská kniha jako náměstek a ředitel. Je předsedou představenstva slovenské společnosti Incheba a zároveň generálním ředitelem Incheby Praha. V roce 1994 byl jmenován honorárním konzulem Thajského království ve Slovenské republice, o deset let později ho thajský král povýšil na generálního honorárního konzula. Vedl pracovní skupinu, která zajišťovala návštěvu prezidenta USA George Bushe v Bratislavě, Budapešti a Praze.