David Navara: Život bez šachu si umím představit asi jako život netopýra

Pomalu dodělává vysokoškolské studium logiky, kvůli němuž tráví za šachovnicí jen čtyři hodiny denně. „Naštěstí u mě neplatí přímá úměra čím delší příprava, tím lepší výsledky,“ říká nejlepší český hráč.

* E15: Současná světová jednička, devatenáctiletý Nor Magnus Carlsen, začal hrát šachy v osmi letech. Není to pozdě?

Ve srovnání s ostatními to pozdě je, ale takových hráčů je více. Armén Aronian nebo Ázerbájdžánec Mamedyarov také začali hrát kolem devíti let a dnes jsou ve světové desítce. Většinou se děti věnují šachům už od čtyř let. Hlavně když mají ambiciózní rodiče. Pravda je, že dříve i kandidáti na mistra světa začínali hrát až v patnácti letech. V současnosti by to ale daleko nedotáhli.

* E15: Fotbalisté jsou na vrcholu svých sil kolem třicítky, gymnastky pomalu v dětském věku, jaký je ideální věk šachisty?

Někdo říká pětadvacet, ale spousta špičkových šachistů je na vrcholu kolem čtyřicítky. Tak asi někde mezi. Je to dost individuální.

* E15: Ptám se proto, že legendární nizozemský šachista Max Euwe zažíval po čtyřicítce při partiích takové nervové vypětí, že mu manželka musela dávat mokrý hadr na hlavu. Zažil jste něco takového?

Nervové vypětí je při šachách enormní. Zvlášť když jde o důležitou partii na olympiádě, která rozhoduje o výsledku celého týmu. Výhodou je, že šachový profesionál nemá nad sebou nadřízeného, a i když mu selžou nervy, neřeší potíže v pracovním kolektivu.

* E15: Traduje se, že jste se naučil šachy u babičky, protože měla v knihovně málo knih a poslední nepřečtené byly ty šachové. Co je na tom pravdy?

Něco pravdy na tom je. Číst jsem začal už v předškolním věku, ale paradoxně teď i kvůli šachům nemám na knihy čas.

* E15: Na nedávném mistrovství Evropy jsme vás mohli sledovat, jak hrajete sicilskou hru, španělskou hru, dámský gambit, kde se ty názvy vzaly?

Vznikaly různě. Italskou hru hrávali italští mistři, španělská má jméno podle španělského šachisty Ruy Lópeze, jiné názvy vznikaly podle místa, kde se partie hrály, další z recese. Třeba slavný šachový novinář Savielly Tartakower nazval počátkem 20. století skupinu her indickými, protože tehdy Indie do šachu nezasahovala a název indický mu přišel exotický. Dnes máme indického mistra světa. Jinou hru zase počastoval názvem orangutan, protože mu postup bílého pěšce připomínal šplhajícího orangutana.

* E15: A jak vznikl název dračí sicilská?

Myslím, že někomu postavení figurek na šachovnici připomínalo draka. Šachisté mají bujnou fantazii. Ale všechny názvy mají praktický význam. Zařazujeme si tak různé hry do škatulek a databází. Pro šachistu je pak daleko jednodušší si vyhledat informaci, kterou potřebuje.

* E15: Musí mít šachista matematický talent?

Nutně nemusí, ale většinou mívá. Hodně hrajících šachistů talent na matematiku má, ale stejně tak jich dost vyniká v hudbě. Znám i spoustu těch, kteří počítat moc neumějí. Osobně si myslím, že ke hře na špičkové úrovni stačí kupecká matematika.

* E15: Kolik tahů dopředu přemýšlíte?

Záleží na tom, jakou mám pozici na šachovnici. Někdy přemýšlím nad pěti tahy zároveň a vybírám, který z nich bude nejlepší. Ten nejlepší mi pak pravidelně uniká. Když mám naopak o tahu jasno, přemýšlím i patnáct dvacet tahů dopředu. Zejména když soupeř přemýšlí moc dlouho a nemám při partii co dělat. Ale normálně promýšlím tak čtyři pět tahů dopředu.

* E15: Současná světová jednička Carlsen tvrdí, že si pamatuje všechny tahy svých partií šest let zpátky. Podle databází je to přes tisíc partií. Jak jste na tom s pamětí vy?

Nepamatuji si zdaleka všechny tahy svých partií, kdybych chtěl použít paralelu, tak ani šest dní dozadu. Ale snažím se zapamatovat si z nich to nejdůležitější. S kým jsem ji hrál, jak přibližně probíhala, zajímavé momenty. Kdybych měl vzpomínat na své partie tah po tahu, mnoho bych jich asi dohromady nedal.

* E15: Jaké musí mít šachista vlastnosti, aby se dostal na vrchol?

Musí se umět dobře soustředit, stačí na šachy. Drtivá většina šachistů má samozřejmě velké nadání. A nejlepší šachisté musejí být připraveni šachu něco obětovat. Ať už rodinu, vzdělání nebo dobré vztahy s ostatními hráči. Je možné, že i vlastnosti, které v běžném životě považujeme za negativní – třeba určitá míra bezohlednosti – mohou hráči za šachovnicí pomoci.

* E15: Hrajete za pražský tým Mahrla Praha. Pěstují šachisté klubismus?

Neřekl bych – minimálně ne skalní. Stejně jako jiní sportovci střídáme kluby a dnešní protihráč může být zítra mým spoluhráčem. Lišíme se tím, že můžeme hrát v průběhu roku v několika ligách zároveň. Jeden víkend tak s oddílovým kolegou bojujeme bok po boku v polské lize a za týden sedíme proti sobě v anglické.

* E15: Kolik partií za rok odehrajete?

Těch vážných, které trvají průměrně tři a půl hodiny, tak osmdesát. A samozřejmě pravidelně trénuji, abych se udržel ve formě. Když mám čas, střihnu si nějaké turnaje ve zrychleném šachu. Můj odhad je, že strávím na turnajích tři až čtyři měsíce. Šachy jsou vlastně něco mezi povoláním a koníčkem. Na rozdíl od povolání máme dost volného času, na koníček to zase času stráví až moc.

* E15: Jako jeden z mála špičkových šachistů nejste profesionál a při hraní i studujete. Co vám studium ve vztahu k šachům vzalo?

Spíš to cítím naopak, dost mi vzaly šachy ve vztahu ke studiu. Šel jsem na pražskou filozofickou fakultu studovat logiku a tajně jsem doufal, že by mohla mít s šachy leccos společného. Bohužel už po roce jsem zjistil, že šachy brzdí můj univerzitní vývoj a studium logiky zas ten šachový. Na druhé straně mě nedostatek času nutí určovat si priority a místo osmi hodin denně sedím nad šachovnicí jen čtyři. Naštěstí u mě neplatí přímá úměra čím delší příprava, tím lepší výsledky.

* E15: Šachová partie trvá i pět šest hodin, jak se cítí šachista po takovém duševním maratonu?

Jak kdy, pamatuji se, že jsem hrál partii šest a půl hodiny a ke konci už jsme se jen modlili, aby skončila, ať už jakkoli. Pak jsem hrál ještě o půl hodiny déle, a ačkoli jsem se na začátku partie cítil pod psa, v závěru jsem byl naprosto svěží.

* E15: Zkoušíte při partii vyvést protivníka z koncentrace jako svého času sovětští velmistři, kteří byli psychologickými fígly proslavení?

Úmyslně ne, i když je možné, že tak na ně může působit můj zjev nebo chování. Spíš se snažím uhodnout, jak bude soupeř hrát, a hledám jeho slabiny. Jaké pozice mu nesedí nebo ve kterých zahájeních se orientuje hůře. Ale že bych si bral na partii černé brýle či jiné instrumenty, to určitě ne.

* E15: V dubnu hrajete exhibiční zápas proti nejlepší šachistce světa Maďarce Polgárové, která je dlouhodobě jedinou ženou v užší špičce. Můžou se ženy dostat na stejnou úroveň jako muži?

Určitě můžou, ale bude jich míň. Kulturně i historicky měly ženy menší přístup k šachu a možná i biologicky bude mít průměrný muž trochu větší nadání na šachy než průměrná žena. Slyšel jsem, že mezi muži je více géniů i více slabomyslných, tak jestli i to nemůže souviset s tím. Ale nevím, třeba až nastane úplná emancipace, stane se mistryní světa i žena.

* E15: Máte tendenci ženy šetřit?

Nešetřím, ale ani nepodceňuji. Zatím mám proti ženám docela dobré skóre, ale když mě nějaká porazí, necítím se méněcenný. Jednoduše byla v tu chvíli lepší.

* E15: Máte vlastního manažera?

Jo, to je fakt, i když to dělá jen na část úvazku vedle dalších dvou prací. Máme mezi sebou tichou dohodu, že já ho příliš neobtěžuji organizačními záležitostmi a on mi zase moc nemluví, v jakých turnajích budu hrát. Nemá to se mnou lehké.

* E15: Pojďme k penězům. Kasparov hrál s K ramnikem v roce 2000 o dva miliony dolarů a i v dalších zápasech se hrálo o milionové částky. Točí se v šachu tak velké peníze?

Takové cenové fondy jsou samozřejmě dostupné jen pro nejlepší hráče v nejkvalitnějších soutěžích. Na šachu se vydělat dá a hraním bez problémů uživím i rodinu, pokud nějakou budu mít. Ale milionové částky rozhodně neberu. Samozřejmě pokud šachista už nehraje dobře, ať už kvůli přibývajícím létům nebo kvůli poklesu formy, jeho příjmy samozřejmě klesají, a pokud neumí nic jiného, může skončit, obrazně řečeno, v chudobinci. Oč lehčí má život v mládí, o to těžší následuje po konci kariéry.

* E15: Berou šachisté startovné jako třeba tenisté?

Obecně čím lepší šachista a kvalitnější soutěž, tím větší podíl z příjmu šachisty tvoří startovné, a odměny za výsledek jsou spíš nižší. Poslední dobou se ale množí turnaje, které startovné úplně zrušily a příjmy hráčů se odvíjejí od výsledku. A nejde o malé sumy.

* E15: Máte ve smlouvách třeba sankce za rychlé a nezáživné remízy?

Málokde, ale už jsem se s tím setkal. Osobně si myslím, že takový druh motivace je rozumný. Koneckonců i diváci nejsou z rychlých remíz odvázaní. Platí si za lístek, aby viděli nekompromisní boj za šachovnicí. Pokud se hráči domluví na rychlé remíze jen proto, že se jim nechce hrát, sankce by podle mě byly na místě.

* E15: Jeden ze špičkových hráčů současnosti Bulhar Veselin Topalov propaguje luxusní hodinky, propůjčuje tvář bankám… Máte i vy svého osobního sponzora?

Když jsem byl malý, někteří lidé mi sponzorství nabízeli, ale rodiče o to moc nestáli. Problém je, že šachy nejsou v České republice tak populární jako v Bulharsku (i díky Topalovovi). A nevím, co bych za sponzoring mohl nabídnout. Šachu se sice věnuji víc, než bych z hlediska studia měl, ale proti profesionálům ne naplno. Takže kdybych se nechal někým sponzorovat a on by do mě investoval velké peníze, musel bych se zavázat, že se budu permanentně zlepšovat, aby se mohl zviditelnit i sponzor. Což se těžko slibuje.

* E15: Nejde jen o zlepšování, je vám proti srsti účastnit se sponzorských akcí?

Už jsem si pomalu zvykl, i když to rozhodně neodpovídá mé povaze. Pokud nutnost nebo manažer zavelí, samozřejmě jdu.

* E15: Dokážete si představit, že byste v rámci reklamy nosil třeba tričko s podobiznou manažera nebo logem velké společnosti?

Představit si to samozřejmě dokážu, i když je otázka, jestli bych chtěl mít na hrudi něco takového. Ale uznávám, že když někdo do šachu dává peníze, očekává publicitu. I šachy už značně podlehly komerci a profesionálnímu sportu to podle mě škodí. Čistě osobně mám problém s firmami, které dávají do šachu hodně peněz, ale škodí jinde. Šachy si však sponzory moc vybírat nemůžou.

* E15: Jsou šachy ještě hrou gentlemanů jako v 19. století, nebo už panuje chladný profesionalismus?

Něco mezi. Stejně jako v jiných sportech i v šachách funguje rivalita. Na to, o jaké jde peníze, a vzhledem k tomu, že proti sobě pravidelně bojujete za šachovnicí, jsou však vztahy mezi šachisty celkem dobré. Samozřejmě s výjimkou známých a medializovaných případů, kdy velmistr Topalov obvinil velmistra Kramnika z podvádění při zápase o mistra světa. Tam samozřejmě vztahy moc vřelé nejsou, a pokud vím, už si před partií ani nepodají ruce.

* E15: Dnešní šachista se neobejde bez počítače. Nestačí se dnes už jen naučit varianty a pozice, které vygeneruje stroj? Jaká je vůbec ještě v šachách role lidského faktoru?

Naštěstí jen memorování počítačových dat k dobré hře nestačí. Ale role počítačů je bezpochyby čím dál větší, i když ne rozhodující. Pořád hraje roli intuice, nervy a lidská psychika. Navíc počítače ještě řadu šachových úloh hlavně abstraktního rázu vůbec nechápou. Pro mě naštěstí, protože paměť není zrovna mou silnou stránkou. Naopak nepostradatelné jsou počítače při přípravě a rozboru partií. Je to taková šachová dialektika. Šachistům pomáhají, ale šachy i ničí. Nejlepší na počítačích je, že mi po partii ukážou, kde jsem udělal chybu.

* E15: Hrajete proti počítačům?

Už mě to nebaví. Kdysi v raném mládí jsem hrával a mělo to smysl, protože počítače byly sice špatné, ale vždy o trochu lepší než já. Dneska už se smysl ztrácí. Stroje sice šachu nerozumějí lépe, nerozumějí psychologii, ale díky tomu, že propočítají miliony variant za sekundu, se proti nim hraje už dost těžko.

* E15: Hodně se diskutuje i o podvádění v šachách.

Zrovna v tomhle je role počítačů určitě negativní a moderní technologie podvádění usnadňují. Zatím jde spíše o výjimečné události, jak na amatérské, tak na profesionální úrovni. Ale riziko existuje a pokušení stoupá s kvalitou počítačových programů. Dávno je pryč doba, kdy byli špičkoví šachisté schopni počítačům konkurovat. Naposledy možná před pěti lety. Do budoucna bude určitě třeba nějaká opatření proti podvádění provést.

* E15: Dokážete si představit život bez šachu?

Dokážu, i když ne teď. Hraji šachy od šesti let a období bez nich si už moc nepamatuji. Když to řeknu jednoduše, život bez šachu si dokážu představit asi jako život netopýra.

David Navara (25)

Světová média si poprvé všimla Davida Navary ve třinácti letech, kdy porazil ve skvostné partii plné obětí o dvacet let staršího Jana Helbicha. V šestnácti letech se stal šachovým velmistrem a v devatenácti poprvé vyhrál Mistrovství České republiky. Hraje pravidelně za českou reprezentaci a na superturnaji Corus 2007 remizoval proti třem různým mistrům světa, ačkoli měl pokaždé černé figury. Letos dokončí studium logiky na pražské Filozofické fakultě. Je jediným neprofesionálním šachistou ve světové špičce, a pokud se rozhodne věnovat pouze šachům, stane se nejlepším hráčem české historie. Za dva týdny se v Praze utká s nejlepší šachistkou historie Maďarkou Judith Polgárovou.