Angel Gurría: Neřiďte se Řeckem, zaveďte euro

Gurría, který nyní stojí v čele pařížského sídla Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), s Čechy v mnohém souhlasí – není možné dávat všechny země střední Evropy do jednoho pytle.

* E15: Doporučujete, aby připravovalo na vstup do eurozóny. Ale eurozóna je teď ve velmi složité situaci. Všichni vidí příklad Řecka…

Eurozóna není ve složité situaci. Některé členské země eurozóny jsou v procesu fiskální konsolidace, ale mohu vás ujistit, že eurozóna v potížích není. Euro je na tom dobře. Řecko chystá vydání obligací, otázkou je, jaký bude mít přístup na trh a jaká bude cena. A trvám na tom, že s trochou pomoci Evropy a Mezinárodního měnového fondu může cenu snížit a přiblížit se ostatním jihoevropským zemím jako Portugalsko či Španělsko.

* E15: Proč bychom ale měli uvažovat o vstupu do eurozóny právě teď?

Jsem přesvědčen, že důvody, kvůli kterým jste se rozhodli, že se připojíte k eurozóně, jsou stále platné. Vaše čerstvá zkušenost je, že česká ekonomika čelila bouři poměrně dobře. Zároveň vidíte, že některé země eurozóny mají problémy. Ale trvám na tom, že problémy nemá oblast eura jako celek. Euro samozřejmě trochu devalvovalo, ale to není nic nepříjemného. Takže bych řekl, že byste se měli připravovat na vstup do eurozóny, ale faktem je i to, že kvůli nynějším okolnostem to může být o něco delší proces. Není ale důvod měnit podstatu politiky.

* E15: Když mají problémy členské země, může to mít špatné důsledky pro celou eurozónu. Řada lidí si myslí, že v této situaci není pro jakoukoliv zemi příliš bezpečné zavádět euro…

Přistoupení k euru je daleko zásadnější rozhodnutí, má daleko větší význam a dalekosáhlejší důsledky než jakýkoliv problém, který by eurozóna nebo měna euro mohly mít po dobu jednoho roku nebo dvou let kvůli tomu, že jedna konkrétní země má určité potíže. A jsem si také jist, že zavedení eura České republice přinese enormní výhody – střednědobé i dlouhodobé. Myslím, že problém, který dnes vidíte, je nutné vidět v celkovém kontextu. A kromě toho teď máte ještě pár let na to, abyste o tomto tématu uvažovali.

* E15: Co by tedy podle vás bylo tou největší výhodou pro Českou republiku? Stabilita měnového kurzu?

To je jeden z pozitivních důsledků. Dále je to snižování transakčních nákladů. Ale patřit k eurozóně je také něco, co je trhy vnímáno jako silná stránka. Výhody vám už samozřejmě přináší společný trh, pokud jde o obchod a investice, ale členství v eurozóně je potvrzením vašich předností.

* E15: Trhy to tak vnímají navzdory tomu, v jaké situaci je dnes Řecko?

Se vším respektem vůči Řecku myslím, že řecká situace je velmi řecká. Nemůžete přijímat rozhodnutí o České republice na základě řecké situace. A to také proto, že v příštím roce už bude řecká situace za námi.

* E15: Jste optimistou?

Ne, o to nejde. Jsem si jist, že bude vyřešena, nemůžete mít tento typ nejistoty příliš dlouho.

* E15: Ve zprávě OECD o Česku uvádíte, že druhý pilíř penzijního systému – tedy vyvedení části povinného pojistného do soukromých fondů – by měl být také povinný. To v Česku nenavrhovala ani ODS. Proč by měl stát nařizovat tento takzvaný opt-out?

Když ho neuděláte povinným, budou si lidé z prvního pilíře jen vypichovat a vybírat, jak se jim zrovna hodí. Pro vyvedení pojistného z prvního pilíře se rozhodnou pouze lidé s vyššími příjmy. A tím se první pilíř oslabí.

* E15: Nemají lidé právo, aby si sami vybírali?

Otázkou je, zda už je první pilíř dostatečně konsolidovaný. A je také nutné, abyste pak měli silnější systém se dvěma silnými pilíři. Kromě toho máte třetí pilíř (dobrovolné penzijní připojištění – pozn. red.), který je relativně slabý. Je nutné mít dobrý poměr mezi všemi třemi pilíři, a tedy mezi tím, co my nazýváme rozdílnými zdroji důchodových příjmů.

* E15: Nebylo by lepší spojit druhý a třetí pilíř?

Druhý a třetí pilíř mohou a nemusí být spojeny. Existují různé modely penzijních systémů. Pokud je druhý pilíř povinný, ale z hlediska jeho zdroje je soukromý, třetí pilíř může být zcela dobrovolný a volitelný. My doporučujeme, aby druhý pilíř vznikl a byl součástí systému.

* E15: Také navrhujete, že bychom měli zvýšit majetkové daně. Proč?

Když to řeknete takhle, vypadá to, že je to jediný návrh. To není. Díváme se na daňovou strukturu, a to nejenom v případě České republiky. Zkoumáme, kde máte strukturální slabiny, které se dají zlepšit, jak je možné daňový systém posílit. Naše doporučení je zvýšit daně u realit, zvýšit daně u spotřeby a možná snížit daně u investic, práce a úspor. Jsme přesvědčeni, že tak to funguje lépe, protože vytváříte více pobídek pro silnější, stabilnější a předvídatelnější ekonomiku.

* E15: Myslím, že u zdanění spotřeby to je jasné. Ale pokud jde o majetkové daně – jejich zvýšením vlastně trestáte vlastnictví, nebo ne?

Problém je v tom, že máte nejnižší majetkové daně v OECD. Nechceme tím říci, že těmito daněmi máte nahradit veškeré rozpočtové příjmy, ale určitě si myslím, že byste měli hledat nové zdroje zdanění. Majetkové daně jsou dobrým a svým způsobem docela progresivním zdrojem v tom smyslu, že lidé, kteří mají velká aktiva, mohou reálně více platit.

* E15: Zeptám se ještě na jedno vaše doporučení. Radíte, aby si Češi vytvořili fiskální radu ekonomů, která bude nezávislá na politických vlivech a bude dohlížet na veřejné finance. Jak si to konkrétně představujete?

V některých zemích to již velmi dobře funguje. Je to koncept, který jde ruku v ruce s posilováním zákonů, regulace, a nadto si vytváříte jakési pojištění. Tím je tato skupina moudrých nebo expertů, která je nezávislá na vládě a dohlíží na dodržování pravidel. Nejprve je ale nutné jasně stanovit ono pravidlo a to musí být přísné. Může to být například pravidlo vyrovnaného rozpočtu, jak ho schválili Němci. Je nutné projektovat dlouhodobější výdaje, které souvisejí se stárnoucí populací, náklady na zdravotnictví a penzijní systém, a uvažovat o alternativách. Jinak hrozí, že zcela ztratíte kontrolu nad výdaji a deficity.

* E15: Můžeme ale reálně očekávat, že politici přenechají kontrolu ekonomům?

Ne. Ale očekávám, že politici stanoví pravidlo, které bude silné, nikoliv bezzubé. Je důležité mít ostré zuby. A kromě toho mohou politici vytvořit nezávislou skupinu. To jsou různé způsoby, jimiž jiné země řešily problém veřejných financí. Některé země mají pouze fiskální pravidlo, jiné země mají fiskální pravidlo plus výdajový strop a některé země mají fiskální pravidlo plus výdajový strop plus fiskální radu. Víte, to je dobré pro vnitřní kontrolu, ale jsou to také signály pro trh. Trh potřebuje silný signál – Česká republika bude skutečně v pořádku.

* E15: Viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl kritizoval Mezinárodní měnový fond (MMF), že během krize udělal některé chyby, poskytoval špatné údaje o střední Evropě a nakonec strčil všechny země tohoto regionu do jednoho pytle. Co si o tom myslíte?

Nebudu hodnotit MMF, ale mohu říct, že se často dopouštíme této chyby. Říkáme – střední a východní Evropa. Tady máte džentlmena (Gurría ukazuje na českého velvyslance při OECD Karla Dybu, v té chvíli se pohybuje opodál – pozn. red.), který nám neustále v Paříži připomíná, že jsou různé země a ty tvoří region střední a východní Evropy. A že každá země má rozdílnou fiskální situaci, rozdílné daně, výdaje, bankovní sektor, finanční regulaci a tak dále. Některé země mají euro, některé mají vlastní měnu. Některé země se opírají o depozita ve vlastní měně, což je velmi dobrá věc. To je případ České republiky. Pak máte jiné země, kde byla většina půjček domácnostem poskytována v cizí měně. Když přišla devalvace, měli mnozí velký problém dál dluh splácet. To se v České republice nestalo. Jestliže dáváte všechny země dohromady, nejste za prvé ekonomicky přesní, za druhé nejste spravedliví a za třetí je takové hodnocení matoucí. Pokud zde byly udělány chyby, musejí být odčiněny, protože nejsou dobré pro ekonomickou analýzu.

Angel Gurría (60)

Přední mexický politik a ekonom se stal generálním tajemníkem OECD v červnu 2006. Vystudoval ekonomii na univerzitě UNAM v Mexiku a na Leeds University ve Velké Británii. V letech 1994–1998 byl mexickým ministrem zahraničí, poté téměř tři roky do prosince 2000 ministrem financí. Mluví španělsky, anglicky, francouzsky, portugalsky, italsky a částečně německy. Má tři dospělé děti.