Ivan Krejčí: Většina nové české architektury víc řeší formu než funkci

* E15: Větší část svého profesního života jste prožil ve Švédsku. V čem se liší práce architekta ve dvou různých zemích?

Především v tom, že švédský architekt pracuje v kontextu kontinuity, kdy vývoj společnosti ani architektury nebyl rušen historickými krizemi. Dále nemá pocit, že se musí za každou cenu nějak zviditelnit, má dlouhodobý přístup k moderním technologiím, materiálům a pracuje v otevřeném, chcete-li demokratickém prostředí, což ovlivňuje jak myšlení, tak i tvorbu. Český architekt ale na druhé straně má větší možnost ovlivnit celkový výsledek, disponuje přímým kontaktem se stavbou.

* E15: Říká se, že Švédsko je stejně jako Česko hodně byrokratickou zemí. Můžete to potvrdit?

Po zkušenostech s Nordicou a několika dalšími projekty v Česku mám pocit, že ve Švédsku existuje otevřenější, pružnější přístup úřadů, ať se jedná o povolení stavební, požární, či v souvislosti s problematikou tělesně postižených spoluobčanů. Výjimkou jsou snad jen památkové úřady, které mají přístup k dané problematice asi stejný. Práce švédských úřadů se vyznačují pružnější, řekl bych méně dogmatickou interpretací zákonu, předpisů a norem. Ve Švédsku je snazší dosáhnout kompromisu cestou „technických výměn“. Uvedu jeden případ, týkající se dimenzování hygienických zařízení. Podle české normy se předpokládá rozdělení na padesát procent místa pro ženy a to samé pro muže, pokud není zadáním specifikován jiný poměr, a to bez ohledu na budoucí měnící se personální strukturu uživatele. Ve Švédsku je dnes v administrativních budovách rozšířena forma takzvaného „unisex“ zařízení. Jsou řešena tak, aby jedna a tatáž toaleta mohla být používána jak muži, tak i ženami. Při zachování požadovaného technického standartu a komfortu se takto získá cenná užitková plocha, při změně v organizaci či druhu nájemníka není nutno provádět složité přestavby.

* E15: V Česku se před pár lety začalo jako o novém trendu hovořit o „open space“ kancelářích. Předpokládáte, že v developerských objektech bude nyní tento koncept převládat?

Kancelář typu „open space“ není novým trendem. Počátky lze nalézt již na konci devatenáctého století. V Evropě, hlavně v Německu, pak došlo k rozšíření této formy koncem padesátých let minulého století. Po počátečním entuziasmu došlo k protireakci a k částečnému návratu k původnímu typu kanceláří. Narůstající cena nájemní plochy, změny v organizaci práce, snaha snížit provozní náklady a zvýšit efektivitu na pracovišti nebo ohled na životní prostředí si vyžádaly návrat ke kancelářím otevřeného typu. Přináší to jak pozitivní, tak i negativní důsledky. Kvalita pracoviště má přímý vliv na produktivitu, proto nelze tyto důsledky podceňovat. Budoucnost „open space“ spočívá podle mého názoru především v tom, jak se podaří zvládnout problematiku organizace, akustiky, osvětlení, vzduchu, kvality pracovního prostředí a podobně. Naše kancelář představila na projektu budovy firmy ESAB v Goteborgu v roce 1976 nový koncept takzvaný „combi office“, který kombinuje výhody a možnosti využití obou principů. První stavbou realizovanou dle tohoto konceptu se stala budova vedení firmy Canon ve Stockholmu v roce 1978. Koncept se brzy rozšířil hlavně v severských zemích, ale i v Německu, Švýcarsku a dalších vyvinutých státech.

* E15: Jaké jsou rozdíly mezi českou a skandinávskou architekturou? Třeba z pohledu energetických úspor.

Zastávám názor, že většina nové české architektury – ne všechna – tak jak jsem ji poznal, upřednostňuje formu před funkcí. U architektury švédské či skandinávské je tomu spíše naopak. Je těžké srovnávat architektonické koncepce. Při projektování se vychází z individuálních podmínek daných zadáním, lokalitou a podobně.

* E15: Na severu Evropy jsou dny v dlouhém zimním období velmi krátké. S denním světlem se proto pracuje daleko více než jinde.

Ano, světlo je a vždy bylo důležitou součástí architektury jak ve Švédsku, tak i kdekoliv jinde. Obliba funkcionalismu ve Skandinávii vychází určitě i ze snahy maximálního využití denního světla. Pravdou je, že české normy týkající se požadavku na denní osvětlení jsou přísnější než normy švédské. Na druhé straně se ve Švédsku, Skandinávii, ale třeba i v Rakousku nebo Německu pracuje velmi intenzivně na vývoji, aplikacích a využití umělého osvětlení. Vývoj efektivních, energeticky úsporných svítidel a světelných zdrojů jsou prioritou většinou výrobců.

* E15: Tématem dne jsou energetické úspory. V Česku probíhá program Zelená úsporám. Je ve Švédsku podobný ekologický program?

Otázkám energetických úspor a využití obnovitelných energetických zdrojů je ve Švédsku dlouhodobě věnována značná pozornost. Vývoj a využití tepelných čerpadel je velmi rozšířené i mezi vlastníky rodinných domů, stejně jako dálkové vytápění, recirkulace použitého vzduchu. Přesto, že již existuje řada klasifikačních systémů jak tuzemských, tak zahraničních, ve Švédsku zatím neexistuje jednotný standard pro energetickou klasifikaci budov. Zjednodušeně lze říci, že švédské metody se zaměřují převážně na vnitřní prostředí, na využití energetických zdrojů a na vliv použitých materiálů na vnější prostředí. V současnosti přibývá budov hodnocených podle více systémů současně. Velké stavební firmy ve stále větším měřítku klasifikují své budovy, protože na trhu narůstá poptávka ze strany významných zákazníků, kterým záleží na tom, aby byli považováni za moderní, zodpovědné firmy.

* E15: Ostravská Nordica je součástí celého konceptu rozšíření centra Ostravy podél ulice Českobratrské, která se má po rekonstrukci stát významným bulvárem. Je ve Švédsku běžné, že je v projektu zahrnuta i tvář blízkého okolí?

Ano, tento přístup, kdy do projektu je začleněno zvelebení okolí, je v severských zemích docela běžný. Stává se často, že i u starších objektů se majitelé okolních nemovitostí mezi sebou a s místními úřady dohodnou na financování úpravy ulice, náměstí, parku, nábřeží s cílem zvýšit tak atraktivitu lokality, v níž se tyto objekty nacházejí.

* E15: Jaká moderní stavba v celosvětovém měřítku vás v poslední době zaujala?

Pozoruhodných staveb je hodně, mám-li vybrat jednu, pak bych asi zvolil novou budovu pro New York Times od Renzo Piana. Zaujme řešením denního osvětlení, integrací zelené v interiéru a svou elegancí.

* E15: Dáváte přednost svěžímu minimalismu, nebo tíhnete k barokním detailům?

Vždy mi byla bližší jednoduchost, srozumitelnost, transparentnost, vhodné použití a krása materiálu v jeho původní podobě. Tyto vlastnosti lze nalézt jak v minimalismu, tak i v barokních dílech. Mám rád Mies van der Rohe, ale dovede mne potěšit a zaujmout i Jan Blažej Santini.

* E15: Chystáte v Česku nějaký další projekt?

Pracuji na několika projektech, ale o nich zatím pomlčím. Doufám však, dojde-li k jejich realizaci, že v nich bude možné vyčíst projev pozitivních vlivů jak severské, tak i české provenience.

Ivan Krejčí (69)

Narodil se v Ostravě, vystudoval architekturu na VUT v Brně, v emigraci pak stockholmskou Královskou uměleckou akademii, obor architektura. Dnes žije a pracuje ve Švédsku, je partnerem architektonické kanceláře Tengbom ve Stockholmu. K významnějším realizacím patří například generální plán a přestavba průmyslového komplexu ABB Finspang nebo práce na podzemním dálkovém okruhu ve Stockholmu.