Jiří Drahoš: Státní podpora firemního výzkumu je přemrštěná. Věda je popelka

Toho zároveň znepokojuje budoucnost projektů, které 27 miliardami korun podpoří Brusel, a také nedávná volba nového vedení vládní rady pro výzkum, vývoj a inovace.

* E15: Koaliční vyjednávači ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se koncem minulého týdne shodli, že nechtějí rušit Akademii věd a budou ji dále podporovat. To je pro vás jistě dobrá zpráva. Jak obecně vnímáte výsledek voleb do sněmovny a co od možné příští vlády čekáte?

Kdybych se měl řídit předvolebními sliby, vědě a vzdělání by se nikdy tak dobře nedařilo. Na druhé straně musíme být realisté. Určitě bych uvítal, aby zejména firmy daleko více investovaly do základního či aplikovaného výzkumu, ať už na úrovni akademie, nebo vysokých škol.

* E15: Je pro vás středopravá koalice větší zárukou zájmu o vědu než levicová vláda?

Ne. I dříve vědu podporovaly všechny strany. Samozřejmě, že způsob podpory je rozdílný. Někteří politici říkají, že chtějí podporovat aplikovaný výzkum, ale přitom myslí podporu firemního výzkumu. Často jde o nedorozumění, v horším případě o záměr. Hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem je totiž těžko definovatelná. Mimochodem, řada ústavů Akademie věd, včetně mého mateřského pracoviště, které se zabývá chemickými procesy, se věnuje alespoň zčásti aplikovanému výzkumu. Naopak velmi ostrá hranice je mezi výzkumem v akademii a na univerzitách na straně jedné a experimentálním vývojem a inovacemi v podnicích na straně druhé.

* E15: Jste tedy přesvědčen, že stát podporuje firemní výzkum na úkor akademického?

Přesně tak. Konkrétně mám na mysli ministerstvo průmyslu a obchodu, které vkládá poměrně hodně peněz do podnikového výzkumu, často bez valných výsledků. Tím nechci říci, že všechny takové projekty jsou špatné – konečně akademie s mnoha firmami velmi dobře spolupracuje. Při trojkoaličních jednáních jsem zaslechl, že třeba TOP 09 chce podporovat větší spolupráci firem s akademií a školami pomocí dalších daňových zvýhodnění. Na rozdíl od masivních dotací programů ministerstva průmyslu a obchodu ze státního rozpočtu to považuji za velmi rozumnou cestu.

* E15: To znamená, že jsou jakési dva světy, které soupeří o peníze ze státního rozpočtu, místo aby spolupracovaly.

Ano. Navíc je kontrola výsledků u firem velmi problematická. Přímé dotace je nijak nemotivují ke spolupráci právě s námi nebo univerzitami. Z celkového objemu prostředků na výzkum v podnikovém sektoru je 14 procent ze státního rozpočtu. V Evropské unii je to v průměru sedm procent a ve vyspělých státech, jako je Velká Británie nebo Švédsko, maximálně tři procenta.

* E15: Máte nějaké průzkumy, které by to potvrzovaly?

Podle posledního šetření OECD je Česko v přímé státní podpoře průmyslového výzkumu a vývoje na čtvrtém místě mezi zeměmi Evropy i světa. Naopak podpora základního výzkumu ze strany průmyslu je zanedbatelná.

* E15: Jenže zejména u základního výzkumu platí, že bádání vědců občas skončí bezvýsledně nebo že se zabývají z hlediska aplikace poznatků do průmyslu okrajovými věcmi. Naopak státní podpora podnikového výzkumu přináší ekonomice konkrétní výsledky.

Často používám příměr, že ani pět zlepšení svíčky nenahradí vynález žárovky. Opravdu průlomová inovace může vzniknout pouze a jen ze základního výzkumu. Nechci spekulovat, jestli výzkum v akademii nebo na školách funguje ideálně. To ale neznamená, že plýtváme penězi, to mohu říci za akademii zcela jednoznačně. Ještě připomínám, že původním záměrem takzvané reformy výzkumu a vývoje bylo zabránit ztrácení peněz v černých dírách neefektivního výzkumu – v té souvislosti nikdo nemluvil ani o akademii, ani o univerzitách.

* E15: Jak byste si onu reformu představoval?

Víte, už jsem na slovo reforma poněkud přecitlivělý. Souhlasím, že v oblasti důchodů nebo zdravotnictví může být tento termín na místě. Naopak ve vědě sestávala ona takzvaná reforma z řady nedomyšlených a neprovázaných kroků. K tomu, abych něco změnil, nepotřebuji reformu. Možná jsem neskromný, ale v akademii jsme skutečně neustrnuli kdesi na úrovni začátku devadesátých let. Stále hledáme, co je potřeba změnit, zlepšit, zefektivnit. K tomu ale nepotřebuji slovo reforma. Hlavně v oblasti vědy a výzkumu je to velmi prázdný pojem.

* E15: Co tedy od státu očekáváte?

Zcela jistě větší podporu zejména kvalitního základního výzkumu. Marná sláva, v Česku stát investuje do vědy jen asi 0,6 procenta HDP. Soukromé firmy stěží 0,9 procenta, ale takřka všechny své peníze spotřebují samy. To je v součtu stále velmi daleko od slibovaných dvou procent i od podpory, které se tato oblast těší ve vyspělých zemích. Na druhé straně se vůbec nebráním, aby stát kontroloval efektivní využívání peněz. To znamená více financí za kontrolovaných podmínek. A za současné ekonomické situace zároveň méně přímých státních peněz do podnikového výzkumu. Opakuji, že návrh TOP 09 týkající se daňového zvýhodnění se mi velmi zamlouvá.

* E15: K tomu lze ještě dodat, že firmy by mohly více podporovat akademii a školy.

Podle Českého statistického úřadu získaly univerzity v roce 2008 z 29 miliard korun, které šly ze soukromé sféry do výzkumu, asi 0,6 procenta. To je směšné. Je třeba si uvědomit, že státní rozpočet není bezedný. Ve vyspělých ekonomikách firmy do základního a aplikovaného výzkumu investují mnohem více. Jinou cestu nevidím.

* E15: Jaké má akademie vztahy se Svazem průmyslu nebo s Hospodářskou komorou?

Jsem členem představenstva Svazu chemického průmyslu a chemický inženýr. Troufám si tedy tvrdit, že do této problematiky přece jen vidím. Je ale pravda, že se Svazem průmyslu máme občas diskuze. I od Hospodářské komory někdy zazní výroky, nad nimiž kroutím hlavou nejen já.

* E15: Není to špatná komunikace, která způsobuje onu nízkou podporu škol i akademie ze strany podniků?

Důvod je spíš v tom, že je málo opravdu českého průmyslu. Použil bych bonmot, že není český chemický průmysl, ale chemický průmysl v Čechách. U větších firem je problém, že většinou patří zahraničním vlastníkům, kteří nemají zájem český výzkum podporovat. Na druhé straně jsou společnosti, které by do této oblasti investovat mohly. Bohužel to nedělají a podporují pouze krátkodobé technické inovace. Jenže tyto inovace většinou nemají s vědou mnoho společného. S potěšením mohu ale říci, že se myšlení některých firem výrazně mění a jejich vedení velmi stojí o spolupráci s AV v delším časovém horizontu. Uvědomují si, že bez skutečných inovací v zahraniční konkurenci neuspějí.

* E15: Krátkodobý efekt tedy vítězí nad investicemi do budoucna.

Vzpomínám si na výrok představitele jednoho průmyslového svazu, který řekl, že by se měly vynakládat prostředky jen na něco, co přinese reálné výsledky v horizontu několika málo let. Vymyslíme tedy jinou velikost krabičky na zápalky, vyděláme na tom a budeme to vydávat za výsledek výzkumu. Budoucnost je ale v průlomových inovacích, a ne v už zmíněných zlepšovácích, či dokonce pseudozlepšovácích.

* E15: Právě průmyslové svazy však volají po tom, aby se po vzoru třeba Finska vytipovaly pouze perspektivní vědecko-výzkumné obory, do nichž by se investovalo. Jinak řečeno narážím na fakt, že v Česku možná občas bádáme nad něčím, co žádný efekt nikdy nepřinese.

Ano, tyto názory registruji. Řekl bych ale, že priority by měly být stanoveny zejména pro aplikovaný výzkum. U základního výzkumu nikdy nevíte, co z toho nakonec bude a zda průlom přijde z oblasti fyziky, chemie nebo třeba lingvistiky. Příkladem jsou dnes už notoricky známé výsledky profesora Holého v léčení rakoviny. A uvědomte si, že akademie se věnuje také humanitním a sociálním vědám. Máme snad zrušit výzkum dějin umění nebo české historie? Ne vše lze změřit krátkodobým dopadem. Ale zpět k vaší otázce: K diskuzi o prioritních oborech je třeba se vrátit. Určitě ale nelze stanovit, že se budeme věnovat jen nano- nebo biotechnologiím, jakkoli jsou nyní perspektivní.

* E15: Často zmiňujete těsnější propojení akademie a univerzit. Konečně i páteční schůzka trojkoalice toto téma akcentovala. V minulosti jste si však se školami vždy nerozuměli. Lepší se vaše vztahy?

Občas to mezi námi mohlo zajiskřit, připouštím. V posledních měsících se ale naše vztahy velmi zlepšily, v řadě věcí se shodujeme. Problémem jsou samozřejmě peníze. Nicméně z průzkumů je zřejmé, že do univerzit jde zhruba stejně institucionálních financí jako do akademie. I školy už pochopily, že pokud se sníží výdaje na vědu ve prospěch firemního výzkumu, doplatí na to také.

* E15: Zkuste uvést pár příkladů z oblasti základního výzkumu, kde akademie zaznamenala konkrétní výsledky.

Velmi slibně vypadají výsledky výzkumu nosičů léků k rakovinným buňkám. Máme i vynikající rostlinné biology, kteří přišli s protinádorovými léčivy. Ale abych nemuvil jen o přírodních vědách: Ústav pro jazyk český nedávno prodal společnosti Microsoft gramatický korektor češtiny pro editor Word. Tady vidíte, že i v této oblasti se může objevit komerčně velmi zajímavý projekt.

* E15: Jaká je struktura rozpočtu akademie? Kolik dostáváte od firem a kolik si vyděláte vlastní činností?

Od státu nyní dostáváme v průměru necelých 60 procent našeho celkového rozpočtu, což je asi 4,5 miliardy. Ze zbývajících 40 procent tvoří jednu polovinu evropské a národní granty a druhou příjmy z licencí a služeb, tedy z uplatnění našich výsledků v praxi. Řekl bych, že pro akademii, která je v Česku považována za baštu základního výzkumu, je to velice dobrý výsledek. Jen pro příklad: nejvýznamnější německá instituce, která se věnuje základnímu výzkumu, dostává od státu 85 procent svého rozpočtu.

* E15: Loni jste dostali od státu pět miliard. Jak to bude napřesrok?

Bylo to zdaleka nejvíce za posledních deset let. Ministr financí Eduard Janota řekl, že se musí šetřit. Tomu rozumím a respektuji to. Na druhé straně vláda deklaruje, že věda a výzkum jsou jednou z priorit.

* E15: Nyní se rozhoduje o 27 miliardách evropských dotací pro českou vědu a výzkum. Kolik z tohoto koláče akademie získá?

Žádný z velkých projektů dosud nebyl definitivně schválen. Máme v onom pomyslném ohni dvě opravdu velká želízka. Jde o obří laser v Dolních Břežanech a biomedicíncké centrum BIOCEV ve Vestci u Prahy. Kromě toho řadu dalších menších projektů – některé už byly uděleny.

* E15: Bude se ještě někdy podobně velká injekce opakovat?

To zatím nedokážu odhadnout. Klíčové je, abychom evropské miliardy dokázali efektivně využít. Stát v žádném případě nesmí dopustit, aby po období financování ze strukturálních fondů zmizely kvalitní projekty v propadlišti. Celá věc ale není systémově připravena. Stále se jen diskutovalo o tom, že budeme rozdělovat dotace. Postavit budovu je to nejjednodušší, složitější otázka je, kde seženeme dostatek odborníků a jak zajistíme udržitelnost jednotlivých projektů. Pokud se rozpočet na vědu nezvýší, během několika let mohou některé z nich zmizet. Nevím, zda vládní rada pro výzkum, vývoj a inovace a také ministerstva přemýšlela dopředu. Mám z toho obavy.

* E15: To znamená, že se tím vůbec nikdo nezabývá?

Začíná se o tom diskutovat teprve v poslední době. To je podle mého názoru chyba.

* E15: Nedávno byla personálně obměněna vládní rada pro vědu a výzkum. Stal jste se jejím členem. Co budete navrhovat?

Výše prostředků na výzkum samozřejmě závisí na vývoji ekonomiky a já nevím, co bude v roce 2015. Faktem je, že ještě před několika málo lety se zdálo, že projekty strukturálních fondů bude možné udržitelně financovat i v budoucnu. Určitou šancí může být další balík evropských strukturálních peněz. Je ale otázka, zda je probetonujeme, anebo alespoň část vložíme do vědy a výzkumu.

* E15: Minulý týden nová rada volila nové vedení. Jak jste s výsledkem spokojen?

Musím se přiznat, že jsem na velkých rozpacích. Premiér Jan Fischer jasně deklaroval záměr, že nová rada musí pracovat jinak než předchozí tým, který byl předmětem oprávněné kritiky. Výsledek volby předsednictva byl pro mě velkým překvapením – dva z těchto tří funkcionářů jsou z předchozího předsednictva bývalé rady. Myslím, že to je výsledek, který nepředpokládal ani premiér Fischer. Celá vědecká obec rovněž očekávala skutečnou změnu vedení rady. Je to zklamání.

Jiří Drahoš (61)

V roce 1972 ukončil studium fyzikální chemie na VŠCHT Praha. Poté působil v Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV (nyní Ústav chemických procesů AV ČR), kde získal v roce 1977 titul kandidáta věd. V letech 1996–2003 byl jeho ředitelem. V roce 1994 se habilitoval v oboru chemické inženýrství na VŠCHT Praha, ve stejném oboru zde v roce 1999 obhájil doktorát věd a v roce 2003 byl jmenován profesorem. V letech 1985–1986 pracoval v rámci stipendia nadace A. V. Humboldta na Univerzitě Hannover. Působí i jako hostující profesor na Univerzitě Sao Paulo v Brazílii. Hlavním předmětem jeho odborného zájmu jsou vícefázové chemické reaktory. Publikoval přes 60 prací v mezinárodních časopisech, je spoluautorem čtyř zahraničních a deseti československých patentů. Předsedou AV ČR byl jmenován loni v březnu.