Jiří Kunert: Akcionář žene management, aby rychle vydělal peníze

Podle prezidenta České bankovní asociace a generálního ředitele UniCredit Bank Jiřího Kunerta mnohým brzy otrne. „Až se situace uklidní, bude zase doba hojnosti. Banky zase začnou zapomínat na to, že existuje likviditní marže, začnou snižovat rizikovou marži a budou dbát především na to, aby měly své výnosy,“ uvedl v rozhovoru pro deník E15 Kunert.

* E15: Jaké klima panuje na finančních trzích rok po pádu Lehman Brothers?

Z celosvětového hlediska se situace již uklidňuje. Bylo to skutečně vyhrocené, v některých okamžicích mohl také nastat kolaps celého bankovního systému. Likvidita je zpět, ale samozřejmě jsou zase obavy z toho, jak se projeví dopad špatných úvěrů, které v době krize banky poskytly. Z tohoto pohledu vzniká v bankách strach na trhu aktivněji pracovat. Je to poučení z doby hojnosti před pádem Lehman Brothers, kdy bylo všude hodně peněz, hodně se půjčovalo, úvěry byly levné a obezřetný přístup v jednotlivých bankách trochu ustupoval vyostřené konkurenci. Nyní se banky vrátily ke svým základům, ale to zase nemá dobrý vliv na trh, protože trh to cítí. Banky se nyní k obezřetnému přístupu vracejí.

* E15: Jak jste reagoval před rokem na pád této investiční banky?

Byl jsem překvapen, předpokládal jsem, že stejně jako předešlé banky americká vláda podrží i Lehman Brothers. Nakonec se ukázalo, že to byla jediná z větších bank, které nepomohla a myslím si, že to mělo velký vliv na mezibankovní trh, na důvěru mezi bankami. Ty se začaly podezřívat, kdo má kolik peněz u Lehman Brothers a to tu situaci ještě zhoršilo. Myslím, že to byla chyba.

* E15: Finanční svět se asi již navždy dělí na dobu před krachem Lehman Brothers a po něm. Někteří bankéři tvrdí, že bankovnictví se vrátí opět k tradičnímu pojetí, jiní oponují, že nic jako tradiční bankovnictví neexistuje a banky zase postupně začnou fungovat, jako v minulosti. Jak to bude vypadat?

Já si myslím, že se vracíme ke kořenům bankovnictví. To znamená sbíráme peníze a nějakým způsobem je alokujeme v ekonomice. Inovace v bankovnictví nebude tak široká, jako byla v minulosti. Hledalo se, jak vytvořit produkty, které budou na jedné straně velice bezpečné a na druhé velice výnosné. Ale to jde proti sobě. Když je vyšší marže, tak si můžete být jisti, že i riziko je větší. I když na druhé straně, až bankéřům, zejména těm investičním, zase otrne, tak budou hledat další zdroj příjmů, takže další inovace mohou přijít.

* E15: Po pádu Lehman Brothers z trhu zmizely peníze, banky si přestaly půjčovat. Nyní si již banky sice půjčují, ale podniky úpí, že jim se úvěrů nedostává…

Tvrzení, že banky nechtějí půjčovat, je veliký omyl. Banky naopak zoufale hledají cesty, jak to dělat. Už se chytají toho, že situace se přeci jen zlepšila, tak hledají způsoby, jak by se peníze daly půjčit. Protože ať chceme, nebo ne, úvěry jsou pro banky základní zdroj výnosů.

* E15: Od podniků neustále slyšíme, že jsou v pohodě, ale banky jim nechtějí půjčit, a to je položí. Vy jste u zdroje těch peněz, možná i u zdroje problému. Vymýšlejí si?

Je to zajímavá diskuze. Pořád říkám, ať mi někdo ukáže ten profitabilní podnik, který nedostal úvěr od nějaké banky. Nikdy jsem žádný takový příklad nedostal. Jsem přesvědčen, že ten, kdo říká, že nedostal úvěr, přitom má zakázky, neříká pravdu.

* E15: Šéfujete UniCredit Bank, která drtivou většinu příjmů generuje z podnikových úvěrů. Jak oceňujete nyní riziko?

Všichni ve všech bankách k riziku přistupujeme opatrněji. Více se díváme na jednotlivé segmenty trhu. Přístup i limity se zpřísňují. Díváme se na podniky, jestli mají trhy, jestli jsou schopné vyrábět pro trh a ne na sklad. Určitě se přísněji díváme na to, jak jsou firmy kapitalizované. To je pořád v Česku velký problém. Za dvacet let se podniky nekapitalizovaly tak, aby mohly přestát horší časy a pořád úvěry od bank slouží jako náhražka kapitálu. To je ve špatných dobách problém.

* E15: Není to také vina bank, které v uplynulých letech velmi ochotně provozními úvěry právě kapitál firem nahrazovaly?

Ano, s tím naprosto souhlasím. Mluvíme o tom, že finanční krize do Česka nedošla, ale znaky toho, z čeho vznikla, tady byly. Krize vždy vznikla z dob hojnosti, kdy všichni přestali být obezřetní a opatrní. V mnoha zemích byl i politický tlak, aby banky půjčovaly i těm, kteří na to nemají. I u nás jsme se jako banky chovali – možná i pod tlakem konkurence tak – že jsme dávali více úvěrů, jejichž cena byla navíc velice nízká. Nezohledňovala vůbec nic, ale konkurence byla tak silná, že vždy vám někdo přišel říct, že když to neuděláme za tolik, tak to udělá jiná banka. Obchod byl velice tvrdý, některé marže, které banky nabízely, neodpovídaly ani rizikovosti České republiky. Mnozí zahraniční investoři pro svůj byznys ve své zemi získávaly zdroje zde. Takže je bohužel pravda, že nyní se banky vracejí k tomu, jak by to mělo být, ale pro podniky je to najednou překvapení.

* E15: Co se týče provozního financování, nastane tedy omezení?

Ano, půjčovat se bude, ale za podmínek, které se zpřísňují. Ale svět se pohybuje ve vlnách. Až se situace uklidní, bude zase doba hojnosti. Banky zase začnou zapomínat na to, že existuje likviditní marže, začnou snižovat rizikovou marži a budou dbát především na to, aby měly svou výnosovou marži.

* E15: Podle řady odborníků je to především důsledek nevhodně nastavené motivace. Lidé v bankách jsou oceňováni od kusu, který prodají, od výše výnosu, který zprostředkují. Měníte vy v bance systém motivace zaměstnanců?

My jsme měli motivaci postavenou na přidané hodnotě. Nebylo to jen za kusy a výnosy, i když ty hrají velikou roli. Naše bonusy byly stanovené tak, že byl i strop bonusů. Věděli jsme, že můžeme udělat víc, než byl plán, ale abychom lidi hnali do toho, aby udělali ještě víc, to jsme nechtěli. To je obrovské riziko. Samozřejmě v reakci na to, co se děje, se to nyní zase mění. Snažíme se hlavně pro nejvyšší management prodloužit bonusy na tři roky. Ale je to velký problém. Musíme si uvědomit, že máme soukromé banky a ty mají soukromé akcionáře. A ten akcionář chce vidět krátkodobý výsledek, zvýšení ceny svého podílu a dividendu na konci. Takže žene management, aby rychle vydělal peníze.

* E15: Takže by pomohlo místo regulace bank regulovat akcionáře? Je to velký problém. Ratingové agentury řekly, že banky musejí mít návratnost kapitálu přes dvacet procent. Jak na to přišly? Proč přes dvacet procent, proč ne přes deset procent?

Vždyť to je také pěkný výnos. Ale když vám toto ratingová agentura řekne a vy víte, že když budete mít jen těch deset procent, tak vám zhorší rating, ocitáte se pod obrovským tlakem. A když budete mít jen těch deset procent, tak od vás akcionáři půjdou pryč, protože si řeknou, že bankovnictví není tak výnosný segment trhu. Pro banky je ale kapitál akcionářů životně důležitý, bez něj nemohou existovat. Je to složitě provázané.

* E15: Domníváte se, že nově vznikající panevropští regulátoři mohou situaci v bankovnictví pomoci?

Můžu akceptovat, že bude nějaký regulátor navíc, který bude sledovat, co se děje, vyhodnocovat rizika. Ale vždyť my máme regulaci, ať jí každý dělá pořádně. Basel II existuje. Všichni jsme se dohodli, že to budou jednotná pravidla, najednou jsou v každé zemi jiná, každá si uplatní nějakou výjimku. Pak se ptám, jestli všechny ty celosvětové snahy mají smysl. Jestli skutečně nebudou všichni dbát toho, na čem se dohodli, tak to nemá smysl.

* E15: Vedou se rovněž diskuze o kapitálové přiměřenosti, což začíná být téma i v Česku. Banky musejí mít kapitál minimálně ve výši osm procent aktiv. Vaše banka má přes jedenáct procent, například Raiffeisenbank několikrát kvůli úvěrové expanzi musela navýšit kapitál, aby se do osmiprocentní hranice vešla. Měly by mít banky vyšší kapitál?

To je to, o čem mluvím. Musíte přijmout, že výnosnost kapitálu pro akcionáře bude na úrovni deseti procent a pak samozřejmě souhlasím s tím, že by banky měly mít větší kapitál. Ale nikdo vás pak nemůže kritizovat za to, že máte nízkou výnosovost.

* E15: Ale v konečném důsledku, v případě pádu banky, asi bude klientům jedno, jestli má banka kapitálovou přiměřenost osm nebo patnáct procent?

V podstatě ano. Pokud banka padne, tak patnáct procent oproti sto procentům je pořád málo. Ale banky nepadají proto, že by neměly výnosy. Banky padají proto, že nemají likviditu. Takže musíte vytvořit důvěru a k tomu přispívá i to, že máte silnou kapitálovou základnu.

Jiří Kunert (56)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V bankovnictví se pohybuje celou svou profesní kariéru: v roce 1976 nastoupil do ČSOB, od roku 1982 pracoval v londýnské pobočce Živnostenské banky. Tři roky byl poradcem pro bankovnictví ministerstva financí. Od začátku devadesátých let působil jako ředitel Živnostenské banky, kterou dovedl k převzetí italskou UniCredit Group. Po fúzi s HVB zůstal v čele nové UniCredit Bank. Dvakrát byl zvolen prezidentem České bankovní asociace.