Jiří Pernes: ODS si myslí, že chci z ústavu vybudovat bolševický podnik. Nesmysl

„O sto dnech hájení si mohu nechat zdát. Občanští demokraté svým chováním připomínají malého kluka, kterému berou hračku. Tato strana se zřejmě domnívá, že jsem tu od toho, abych z ústavu vybudoval bolševický podnik. To je nesmysl,“ říká Pernes.

* E15: Ve sporech kolem výměny ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů se už jen málokdo vyzná. Připomeňte, proč odešel Pavel Žáček.

Někteří členové rady, která stojí v čele ústavu, vznášeli už delší dobu kritické připomínky k tomu, jak Pavel Žáček svou práci dělá. A už před rokem se hovořilo o tom, že bude odvolán. Rozhodnutí rady odráželo nálady ve společnosti, která reflektovala neustále se opakující aféry. Jednou to byl spisovatel Milan Kundera, podruhé herec Jan Kanyza a tak dále. Myslím, že to veřejnosti docela vadilo, že byl tlak na změnu vedení. Vedle toho jsem přesvědčen o tom, že podobná činnost není posláním ústavu.

* E15: Spory kolem výměny ředitele se do jisté míry staly tématem volební kampaně. Bylo v této souvislosti moudré zahájit hned první den ve funkci rozsáhlé personální změny? Mám na mysli odvolání prvního náměstka a dalších tří funkcionářů.

Chápu, že to může někdo vnímat jako přilévání oleje do ohně. Jenže pokud mám být ředitelem, musím mít jistotu, že mé představy nebude někdo torpédovat, ale naopak je bude podporovat. A takovou jistotu jsem u oněch čtyř funkcionářů, které si přivedl můj předchůdce, neměl. Řekl jsem jim, že v mém rozhodnutí není nic osobního. A pokládal jsem za férové sdělit jim to už první den. Troufám si tvrdit, že jsem se s nimi rozešel slušně.

* E15: Říkáte, že nemůžete spolupracovat s lidmi spjatými s Pavlem Žáčkem. Ale zároveň jednáte právě s ním o jeho dalším působení v ústavu. Není v tom rozpor?

Nepochybně. Kdybych byl na místě Pavla Žáčka, už bych v ústavu pracovat nechtěl. Tento ústav doslova vydupal ze země a dovedl do současné podoby. Přesto ve výběrovém řízení neuspěl a měl by zde zůstat v nějaké podřízené pozici. Z mého pohledu je to těžko pochopitelné. Svého předchůdce si vážím pro to, co za celá dlouhá léta kolem bývalé Státní bezpečnosti udělal. Proto cítím potřebu nabídnout mu nějaké postavení. Společensky ani platově, ale ani na takové úrovni jako to předchozí určitě nebude.

* E15: Není to i snaha uklidnit část politiků i veřejnosti?

Kdybych Pavlu Žáčkovi nic nenabídl, říkalo by se, že ho likviduji nebo že se mu snad i mstím. To mým úmyslem opravdu není. Využiji všech možností, aby v ústavu zůstal.

* E15: Co například post náměstka nebo ředitele Archivu bezpečnostních složek?

Ústavu se hanlivě říkalo Žáčkův. Kdyby se stal náměstkem, nic by se na tomto vnímání nezměnilo a nutně by to působilo jako konzervace dosavadního stavu. A šéf archivu? To není možné, protože ústav je nyní poměrně značně rozkolísaný. A jestli něco funguje, tak je to právě archiv. Mimochodem, mezi jeho pracovníky je vůči Pavlu Žáčkovi největší odpor. Kdybych ho do této funkce jmenoval, současné napětí by ještě více eskalovalo.

* E15: Jak spolu vycházíte?

Náš vztah je rezervovaný, ale korektní.

* E15: Následující výrok pronesl senátor za ODS Alexandr Vondra: „Záleží nám na tom, aby ústav plnil to, co jsme při jeho založení předpokládali, aby fungoval jako otevřený a neposkytoval jen filtrované informace.“ Co byste mu vzkázal?

Záleží mi na úplně stejných věcech. Nevidím nejmenší důvod k podobným obavám. Od začátku říkám, že nebudu nic utajovat. Bylo by to proti zákonu i mému svědomí. Jsem povoláním historik a vždy mně vadilo utajování pramenů. Garantuji, že studium v rámci Archivu bezpečnostních složek bude co možná nejsnazší a nejotevřenější.

* E15: Zkuste shrnout chystané změny.

V ústavu musí pracovat mnohem více historiků než dosud. Zároveň chci změnit tuto instituci připomínající obleženou pevnost. Musí začít spolupracovat s akademickými ústavy a vysokými školami. Také chci prosadit vznik metodického pracoviště, které by zájemcům vysvětlovalo, co mohou od archivních dokumentů Státní bezpečnosti čekat. Někdo je přesvědčen, že jsou to jen samé lži, jiný je naopak připraven beze zbytku akceptovat téměř cokoli. Musí být uplatňováno pravidlo historické kritiky, tedy věcného a odborného pohledu.

* E15: Chystáte také finanční a personální audit. Proč?

Třeba už zmiňované místo ředitele Archivu bezpečnostních složek a další vedoucí místa v ústavu by měla být obsazena na základě výběrových řízení. Ta se uskuteční možná v závěru roku. Nejprve však provedeme ony audity. Potřebujeme nalézt prostředky pro uskutečnění edičních a prezentačních záměrů, které byly ohroženy kvůli úsporným opatřením.

* E15: Další citát: „Ústav pro studium totalitních režimů získal ve světě za ředitelování Pavla Žáčka a za vydatného přispění bratří Patrika a Marka Bendových pověst přívěsku či účelového zařízení ODS,“ napsal v otevřeném dopise historik Vilém Prečan, který vás hájí. Co se podle vás Žáčkovi povedlo a co mu naopak vytýkáte?

Jak jsem říkal, ústav vydupal ze země. A co se mu nepovedlo? Do činnosti ústavu vnesl jakési semeno zániku. Jsem přesvědčen, že kdyby ústav směřoval stále stejným směrem, bylo by jen otázkou času, kdy by byl zrušen. Po případném volebním vítězství levice by to mohla být její reakce na fakt, že Žáček ústav stále vede.

* E15: To znamená, že jste osobou, která má ústav zachránit před zrušením?

Podívejte se na kampaň, která se proti mně vede. Podle mého názoru má diskreditace mé osoby jediný cíl: když ne Žáček, tak ani Pernes.

* E15: Dobře. Ale jak to je s vaším posláním v současné funkci?

Jsem schopen vnést do činnosti ústavu určité standardy, které z něj udělají běžnou vědeckou instituci. To znamená, že ústav bude sloužit veřejnosti, badatelům, zveřejňovat kvalitní publikace o komunistické a totalitní minulosti. Také chci, aby ústav nevzbuzoval tak silné emoce jako dosud.

* E15: Poslanec za ČSSD a exministr vnitra František Bublan řekl, že pokud neskončí spory kolem nového ředitele, sociální demokraté budou uvažovat o zrušení ústavu. Jak budete jeho zachování hájit?

V mé koncepci je výslovně napsáno, že tento ústav nesmí sloužit žádné politické straně, ale výhradně demokratické veřejnosti. Jinak vnímám, že někteří politici ČSSD názory, o nichž hovoříte, mají. Myslím ale, že jsou spíše ojedinělé.

* E15: Spojován jste však s ČSSD. Je to tak?

Určitě ne. Tento obraz vytvářejí některá média. Se sociální demokracií nemám společného absolutně nic. Přesto doufám, že je mezi politiky této strany většina, která ví, nakolik je ústav pro českou společnost důležitý.

* E15: Proč je důležitý?

Má šanci přispět, aby lidé pochopili, kde se stala v roce 1948 chyba, že se KSČ mohla chopit moci. A proč lidé v roce 1968 – po zkušenostech s komunistickými praktikami v padesátých letech – KSČ stále věřili. Zdrcující většina byla ochotna dál podporovat komunisty a budovat socialismus, byť s lidskou tváří, jak se tehdy říkalo. To jsou klíčové záležitosti, které by měl ústav objasnit. Jsem přesvědčen, že si to uvědomuje i ČSSD.

* E15: Pavel Žáček zdůrazňoval digitalizaci archivů. Budete v ní pokračovat?

Máme digitalizovaných čtrnáct milionů stránek, které však uživatelům nejsou k dispozici. To znamená digitalizovat ano, ale především zpřístupnit to, co už do elektronické podoby převedeno je. Tyto archiválie pocházející vesměs z působení komunistické rozvědky chceme zveřejnit do konce roku.

* E15: Slyšel jsem názor, že základním kamenem současných sporů je sám vznik ústavu. ODS protlačila příslušný zákon přes odpor socialistů. To znamená, že ústav nevznikl na základě politického konsenzu. Souhlasíte?

Hlavní problém vidím v tom, že ústav nebyl vybudován jako nepolitická instituce. Neříká se mi to příjemně, ale chování ODS připomíná malého kluka, kterému berou hračku. Občanští demokraté se zřejmě domnívají, že jsem tu od toho, abych z ústavu vybudoval jakýsi socialistický nebo komunistický podnik. Co si mám myslet o titulcích jako například: Vidíme, jak bolševik koná v praxi.

* E15: Politolog Jiří Pehe napsal, že ústav byl od začátku především „kladivem na čarodějnice“, který zřídili a ovládají politici. Zasahují podle vás příliš do činnosti ústavu?

Jsem ředitelem zhruba dva týdny. Žádný politik mi zatím netelefonoval.

* E15: Kdy se situace uklidní?

Doufám, že co nejdříve.

* E15: Existují návrhy na sloučení ústavu s Ústavem pro soudobé dějiny, kde jste donedávna pracoval.

Určitě jsem proti. I ve vědeckém prostředí musí být konkurence.

* E15: Koncem šedesátých let minulého století jste byl socialistou. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Byl jsem mladý a byl jsem přesvědčen, že je nemorální, aby byl jeden chudý a druhý bohatý. Proto jsem vstoupil do Československé strany socialistické. Chtěli jsme budovat socialismus bez komunistů, který by navazoval na tradice Národně socialistické strany. S pozdějším příchodem Sovětů a normalizace jsme se odmítali smířit.

* E15: Vystupoval jste proti normalizátorům?

Vyvíjeli jsme aktivity, které byly nelegální. Svým způsobem to bylo dobrodružné.

* E15: Měl jste konflikty s režimem?

Začátkem sedmdesátých let naši skupinu rozehnala Státní bezpečnost. Několikrát jsem byl u výslechu. Asi proto, že jsem byl student, mě vždy po 12 hodinách pustili. Později mi nabízeli spolupráci.

* E15: Jak to dopadlo?

Celou řadu mých kamarádů zavřeli. Kdybych estébákům kývl, bral bych to jako zradu. Řekl jsem jim otevřeně, že s nimi spolupracovat nebudu. Nyní se píše, že bych měl objasnit spolupráci se Státní bezpečností. Žádná nebyla. Tečka. Ve svazcích jsem veden jako kandidát tajné spolupráce. To byl i bývalý prezident Václav Havel a tisíce dalších lidí.

* E15: Na výroku, že studium Večerní školy marxismu-leninismu byla prkotina, trváte?

Ano. My, kteří jsme prožili celých 40 let komunismu, víme, jaké to bylo procházet politickou masáží. Začalo to v dětství. Na vysoké školy jsme museli dělat zkoušky z marxismu-leninismu, na vojně chodit na politická školení. Zároveň jsem měl v papírech uvedeno, že tato školení nesmím vést. Na to jsem nebyl politicky spolehlivý. Nikdy jsem nebyl členem KSČ ani kandidátem na člena. Jednoho dne za mnou přišli a řekli: Vyber si. Buď budeš studovat VUML, anebo nebudeš dělat ředitele. Podotýkám, že jsem měl pět podřízených. V sedmdesátých a osmdesátých letech tato školení absolvovalo třicet až čtyřicet tisíc lidí ročně. A ti, kteří tehdy chodili do základní školy, mi to nyní vytýkají. Mají právo mě soudit, když nevědí, jak by se sami zachovali?

* E15: Na jaké úrovni s vámi tehdy StB komunikovala?

Nabízeli mi, že když s nimi budu spolupracovat, budu moci přednášet na univerzitě nebo dělat kariéru v Akademii věd. To jsem odmítl a místo toho jsem dělal ředitele muzea ve Slavkově s pěti zaměstnanci. Opravdu si nepřipadám jako člověk, který se kvůli kariéře zaprodal režimu.

* E15: Pavel Žáček byl v SSM. Je to také prkotina?

Vnímám to podobně. Když chtěl dál studovat a dělat kariéru, zkrátka tam vstoupil. Jen nechápu, proč jsem veřejně pranýřován pouze já, zatímco Žáčkovo členství v SSM je přehlíženo.

* E15: Ještě se zeptám na vaše politické působení po listopadu 89. Vstoupil jste do České strany socialistické?

Na začátku sedmdesátých let jsem byl z této strany vyloučen. Po roce 1989 jsme spolu s přáteli uvažovali, že bychom se znovu stali členy. Jenže se ukázalo, že dvacet let normalizace tuto stranu zdevastovalo. Založili jsme tedy Národně sociální stranu. Bohužel byla neúspěšná, i Nezávislá erotická iniciativa tehdy dostala více hlasů ve volbách. Později jsem vstoupil do ODA a do strany Moravané. Z toho je zřejmé, že jsem se angažoval spíš v pravicových stranách.

* E15: Kdy se podle vás vyrovnáme s obdobím normalizace?

Nevím. Ještě to bude vyžadovat nějaký čas. Společnost nemá velký zájem, aby se toto období příliš pitvalo. Je to stále citlivé. Mně také vadí, že jsem studoval VUML, a stydím se za to. Spousta jiných se chovala stejně. Měli rodiny, zaměstnání, chodili k volbám. Byli i tací, kteří vstoupili kvůli kariéře do KSČ. Tehdy to vypadalo, že režim nikdy neskončí, a většina společnosti proto byla vůči němu konformní. To může být ostatně důvod, proč je Ústav pro studium totalitních režimů tak nepopulární.

Jiří Pernes (62)

Vystudoval český jazyk a historii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykově univerzitě. Později si doplnil vzdělání studiem muzeologie. Od roku 1977 pracoval v několika muzeích, mimo jiné ve Slavkově u Brna. V letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V roce 1996 neúspěšně kandidoval jako člen ODA do Senátu. Po zvolení ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů ukončil členství ve straně Moravané. Kandidoval za ni v roce 2008 v krajských volbách a vloni ve volbách do Evropského parlamentu.