Josef Beneš: Klienti si v krizi raději začali peníze spravovat sami

* E15: ČSOB byla v minulých letech největším prodejcem zajištěných fondů. Většině se nepodařilo vydělat tolik, kolik od nich investoři očekávali. Kolik procent klientů se vám daří přesvědčit, aby investovali v dalším cyklu?

Zhruba před pěti šesti lety byl tento druh pětiletých investic obrovským hitem. Nyní jsme ve fázi jejich obnovování. Konkrétní číslo, jak se nám daří obnovovat, říci nemohu, snažíme se však, abychom se dostali minimálně na 50 či 60 procent. Je logické, že nyní zůstává v zajištěných fondech jen část původních investic. Před pěti roky měli klienti s klasickými fondy spojenou historickou negativní zkušenost, navíc byly úrokové sazby výše než nyní. Proto byly zajištěné fondy jako novinka ohromně populární, podstatně více než dnes. Kvůli vysoce rizikově averznímu profilu tehdejšího drobného investora se prakticky nic jiného než fondy peněžního trhu a zajištěné fondy neprodávalo. To se v posledních letech mění.

* E15: Jaký tržní podíl považujete pro zajištěné fondy za přirozený? Jak vidíte perspektivu dalších segmentů?

Myslím, že přirozená dlouhodobě udržitelná hodnota podílu zajištěných investic na celkových nových prodejích fondů je maximálně 30 až 40 procent. Dluhopisové fondy vykázaly v posledních obdobích výborné výsledky z důvodu snížení úrokových sazeb. V posledních letech se do nich v souvislosti s krizí moc neinvestovalo, nyní ale vidíme, že se do nich peníze začínají vracet. Fondům peněžního trhu se nyní moc nedaří a peníze z nich odcházejí. Klienti se již velmi dobře orientují a dokážou si spočítat, že kvůli nízkým sazbám jsou nízké i výnosy těchto fondů. Celoevropským trendem je, že klienti odcházejí z krátkodobých fondů peněžního trhu a své volné zdroje investují na výrazně delší období do fondů dluhopisových a akciových. Tento trend souvisí s růstem důvěry v podílové fondy. Dříve klienti investovali jen do bezrizikových krátkodobých fondů, nyní již dovedou riziko lépe uchopit, a jsou tím pádem odvážnější.

* E15: Jsou velkou konkurencí fondům peněžního trhu spořicí účty?

Fondy peněžního trhu a bankovní depozita, to je odvěký konkurenční boj. Drobný investor vždy porovnává, jestli zainvestuje do fondů, nebo si peníze uloží na depozitum. V souvislosti s tím, jaká krizová situace panovala v bankách z hlediska depozit a likvidity více než před rokem, nyní stále ještě dobíhá spousta depozitních produktů, které jsou nesmyslně vysoce úročeny. Řada peněz z fondů šla do těchto depozit. Tato úroková politika bank nebude dlouhodobě udržitelná a úrokové sazby na vkladech půjdou dolů a pomyslné investiční kyvadlo se opět vychýlí ve prospěch fondů.

* E15: Do jakých dalších produktů odcházejí peníze z fondů?

Především v druhé polovině roku 2008 a v roce 2009, tedy v době vrcholů krize, nastal výrazný odliv peněz z produktů kolektivního investování do individuálních zprostředkovatelských mandátů. Brokerské firmy v té době vykazovaly obrovské nárůsty drobných klientů. Ta logika byla jasná – klienti říkali: „Chápeme situaci, chápeme, že můžeme prodělat, ale raději si proděláme sami.“

* E15: Změnila se v posledních letech role fondů v osobních portfoliích?

Ještě před pěti šesti roky bylo pro velkou část dnešních klientů slovo fond bezmála sprostým slovem. To už jednoznačně neplatí. Obrovsky vzrostla věcná znalost těchto produktů. Je to především zásluha bank jakožto velkých distributorů a částečně i regulátora. Dovolím si tvrdit, že téměř každý Čech coby investor fond ve svém portfoliu má, nebo o jeho nákupu alespoň přemýšlel.

* E15: Považujete za rizikové, aby fondy měly nadále v portfoliích dluhopisy jihoevropských zemí?

Ve fondech se uplatňuje teorie diverzifikace vždy daleko snáze než v přímých investicích, a tudíž drtivá většina podílových fondů není až tak senzitivní na problémy určitého regionu. I kdyby došlo k nejhoršímu a dluhopisy těchto zemí by nebyly splaceny, nemyslím si, že by to nějak zvláště ohrozilo výkonnost fondu. Samozřejmě s výjimkou těch podílových fondů, které se specializují výhradně na tento region. Nedokážu si ale představit, že by se po všech záchranných krocích EU měly nyní tyto papíry utrpět absolutní znehodnocení. V nejhorší fázi vývoje může dojít například k restrukturalizaci dluhu v čase, ale není prakticky možné, aby klienti o své prostředky přišli.

* E15: Je velkým problémem fondových portfolií aktuální kolísání dolaru, eura, koruny?

Zkušenosti ze Slovenska ukazují, že přijetím eura se situace výrazně zjednodušila a zpřehlednila. Náklady na správu fondů jsou nižší o zajišťovací operace, protože v ČR se většina fondů zajišťuje proti kurzovému riziku. Navíc investiční instrumentarium v eurech je nesrovnatelně širší než v české koruně.

* E15: Jak jste se jako šéf asociace AKAT (Asociace pro kapitálový trh) díval na snahu vytvořit retailové státní dluhopisy?

Byli jsme jednoznačně proti tomu a podnikali jsme jasné kroky, aby neprošla původně navrhovaná varianta. Myslím, že jsme výrazně přispěli k tomu, že parametry prvotního záměru ministerstva financí byly zásadně přepracovány.

* E15: Proč jste byli proti původní variantě dluhopisů?

Nelíbila se nám definice tohoto produktu, způsob stanovení výnosu a ani jeho emisní podmínky. Parametry produktu byly stanoveny jako zcela netržní až dumpingové a vnesly by na kapitálový trh nejasnosti a nerovné prostředí v porovnání s ostatními produkty. Dalším podstatným argumentem proti tomuto produktu byl jeho zamýšlený způsob distribuce. Distribuce standardních produktů podléhá přísné regulaci, což v tomto případě bylo pardonováno – ať již to byla distribuce přes pošty, nebo přes další nestandardní místa. Když budu připravovat hodnotící zprávu svého dvouletého působení v čele AKAT, bude to jedna ze tří aktivit, kterou jsme podnikli s úspěšným koncem.

* E15: Které další body se asociaci povedly?

V prvé řadě jsme zkonsolidovali trh. Mně se vždycky nelíbilo, když zde v minulosti působily dvě asociace, která každá mluvila sama za sebe. Nyní je zde jeden subjekt, který plní samoregulační a informační úlohu a je jediným partnerem pro ČNB a ministerstvo financí. Druhý bod souvisí s vývojem daňových uprav v oblasti fondů, pomohli jsme nastavit koncepci daní pro subjekty kapitálového trhu.

* E15: Když jste před čtyřmi roky nastoupil do čela fondové asociace AFAM, jedné ze základen dnešního AKATu, chtěl jste, aby se Česko stalo lídrem v oblasti fondů kvalifikovaných investorů (FKI). Naplnil se váš původní cíl?

Ano i ne. Naplnilo se to, ze jsme jediná země ve střední Evropě, kde jsou tyto fondy nabízeny a 25 miliard pod jejich správou není malá částka. Na druhé straně se nenaplnilo možná naše přehnané očekávání či vize, udělat z Prahy „Lucemburk“ střední Evropy v této oblasti. V rámci evropských statistik jsou naše objemy stále malé. Tyto fondové struktury jsou v současné době převážně využívány pro nemovitostní projekty, a naším cílem je, aby přitahovaly rovněž standardní podkladová aktiva, jako jsou akcie, obligace a některé strukturované produkty. Fondy kvalifikovaných investorů se dnes podílejí pěti procenty na objemu peněz v asset managementu. Náš původní cíl byl dosáhnout deseti až patnácti procent. Věřím, že právě zapojením nových investorů této hranice v roce 2011 dosáhneme.

* E15: Jak vidíte vývoj ekonomiky a finančního trhu v letošním roce?

Myslím, že situace je již stabilizovaná. Mění se ale očekávání budoucnosti, už se nebude mluvit o pětiprocentním růstu ekonomiky, růst se bude pohybovat okolo jednoho procenta. V důsledku toho splasknou mnohá očekávání. Inflace se do budoucna určitě nebude moci pohybovat na těch minimálních hladinách, kde je nyní. Sazby proto půjdou nahoru z dnešního jednoho na dvě až dvě a půl procenta. Pro rozvoj kapitálově zajištěných struktur to bude jedině dobře. Co se týče vývoje akcií, ty za poslední rok a čtvrt udělaly pořádný skok. Když přijdou další korekce, důvodů je celá řada, bude to impulz k nástupu do dividendových titulů. Čerta na zeď v podobě dalších kreditních krizí není třeba malovat. Vhodně nakoupený dividendový akciový titul je pro investora ve středně- a dlouhodobém horizontu parádní věc.

Josef Beneš (40)

Vede od roku 2002 ČSOB Asset Management. Předtím pracoval jako analytik Světové banky v Číně a jako ředitel úseku obchodování na emerging markets investiční banky Standard Bank v Londýně (2000–2002). V letech 1994 až 1996 absolvoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku MBA. V roce 1996 nastoupil jako ředitel dealingu do IPB. Po absolvování VŠE v Praze začínal kariéru v měnovém odboru ČNB. Je ženatý a má dvě děti. Je bývalým několikanásobným mistrem republiky v beach volejbale. V současnosti je funkcionářem Českého volejbalového svazu.