Luboš Pavlas: Máme jen uhlí. Kdo nad ním mávne rukou, nechová se hospodárně

* E15: Plzeňské teplárně, kterou trápí nedostatek uhlí, jste nabídli jak surovinu, tak případně pomoc při prodeji elektřiny. Nebyli jste ale jediní, už víte, jestli jste uspěli?

Ne. Záleží na tom, jak dlouho se ti, co mají rozhodovat, budou rozhodovat a podle čeho. V poptávce byla spíše technická specifikace toho, co chtějí, a nebylo dáno, dokdy se rozhodne. Platnost naší nabídky trvá do konce září, a to proto, že současně jednáme na více frontách. Smlouvy s teplárenskými společnostmi a nejen s nimi, ale i s průmyslovými energetikami, většinou končí v roce 2012.

* E15: Podle našich informací to ale není jediná nabídka pro plzeňskou firmu, nabídli jste jí i desetiletý kontrakt, ne?

Za poslední dva roky jsme do Plzně posílali více nabídek a téměř vždy to bylo poté, co jsme si v tisku přečetli, že teplárenská nemá uhlí, že nemůže podat nabídku na podpůrné služby, že hledá strategického partnera, že jediným, kdo projevil zájem, je holding EPH. V takových případech jsme vždy opakovali nabídku, že máme uhlí a máme zájem ho za nějakých konkrétních podmínek dodávat. Plzeňská teplárenská si doposud vždy vyřešila svůj problém jinak. Třeba tak, že si uhlí kupovala od Sokolovské uhelné. I teď je naše nabídka vyvolána jejich poptávkou.

* E15: Nabízíte jen desetileté kontrakty?

Všem stávajícími zákazníkům z oblasti tepláren, to znamená těm, kteří potřebují výhřevnější uhlí z Dolu Československé armády, nebo směs z něj a uhlí z dolu Vršany, nabízíme kontrakty na dobu deseti let. To je doba, u níž jsme schopni zaručit, že uhlí můžeme dodat. Jinak, pokud se nic nestane, tak někdy na konci roku 2022 nebudeme moci dál těžit v lomu ČSA. Stroje a technologie dosáhnou těžebně ekologických limitů. Těm teplárnám, které jsou schopny použít méně výhřevné uhlí z Vršan anebo k tomu uzpůsobí současnou technologii, nabízíme kontrakt na celou dobu životnosti toho zdroje. Tedy dvacet pět třicet čtyřicet let. Při projektované těžbě ve Vršanech – asi 7,5 až osm milionů tun ročně, můžeme zaručit dodávky na více než čtyřicet let.

* E15: Jsou pro vás prioritním zákazníkem teplárny, anebo elektrárna Počerady?

Ve Vršanech, jak jsem řekl, jsme schopni vytěžit osm milionů tun ročně. Uhlí, které má výhřevnost deset megajoulů na kilogram. To je uhlí, které se dnes především zpracovává v Počeradech a také v Unipetrolu. Ale preferujeme dodávky uhlí pro teplárny. Výrobu elektřiny jsme v Česku schopni do budoucna zajistit i jinými způsoby. Naše orientace neznamená buď, anebo, ale prioritou je zajistit uhlím teplárny v Čechách.

* E15: Teplárny ale naříkají, že je pro ně nepřijatelná cena, za kterou uhlí nabízíte.

Když se dva obchodníci chtějí dohodnout, tak se vždycky vyjednává.

* E15: Trváte na tom, že cena hnědého uhlí by měla představovat osmdesát procent tržní ceny černého uhlí na evropském trhu?

Je to náš návrh, jak prodávat uhlí od roku 2013 pro většinu zákazníků. Cenu uhlí prostě chceme odvíjet od nějaké referenční hodnoty. Fungující trh s hnědým uhlím neexistuje ani v Česku, ani v jeho okolí. Jestliže většinu uhlí prodávám vlastní mateřské společnosti, tak to asi není trh. Takže naše konstrukce se opírá o trh Rotterdam, Amsterdam, Antverpy – i analytici používají koeficient ARA – je to burza černého uhlí. Tam ceny nemůže ovlivnit ani vláda České republiky ani žádného jiného státu. Je to prostě místo, kde se potkává nabídka a poptávka na okamžitých hodnotách i hodnotách forwardových. To znamená na dva tři roky dopředu. Vycházíme z toho, že existuje přímá závislost mezi pohybem ceny černého uhlí, pohybem ceny elektřiny na burze a pohybem cen povolenek CO2. Pokud bychom naši cenu přivázali k černému uhlí, tak si myslíme, že respektuje i tyto pohyby. Je lehce spočitatelné, že hnědé uhlí má horší užitné vlastnosti než černé uhlí, takže tam musí být nějaké snížení ceny.

---

Čtěte také: Czech Coal se s teplárnami pře o ceny uhlí

---

* E15: O kolik by tak hnědé uhlí podražilo?

Dnes se v Česku prodává v rozpětí 44 až 50 korun za gigajoule. To je cena pro teplárny. Pak je ještě cena daná množstvím, způsobem dodávky a podobně. Při použití našeho vzorce nám vychází, že za dva roky by cena byla někde mezi 62 až 70 korunami.

* E15: Když s tímto vzorcem neuspějete, budete stejně prodávat uhlí dráž než dosud?

Chceme uhlí prodávat dráž. Stávající kontrakty byly uzavírány před mnoha lety, v jiné ekonomické situaci. Za cenu, která umožňovala teplárnám i dominantnímu výrobci elektřiny generovat velké zisky. My se chceme na těch ziscích také podílet.

* E15: Jaké jsou momentální vztahy Czech Coal a ČEZ?

Stávající kontrakt s ČEZ končí v roce 2012. Je náším nejvýznamnějším partnerem, takže s ním jednáme o podmínkách pro další období.

* E15: Je jednání hodně složité?

Není jednoduché.

* E15: Jak byste vztah mezi oběma firmami charakterizoval?

Respektujeme se. Alespoň za naši skupinu to mohu prohlásit. Uvědomujeme si, že ČEZ jako významného zákazníka potřebujeme a troufám si říct, že ČEZ potřebuje nás.

* E15: Trvá zájem Czech Coalu o koupi elektrárny Počerady?

Náš stěžejní byznys je samozřejmě v těžbě uhlí. V dikci horního zákona to znamená ekologicky a hospodárně vytěžit ložiska, která jsou vymezena platnými dobývacími prostory. Dalším záměrem je uhlí co nejlépe zhodnotit. Kromě toho, že uhlí dobře prodáme, to znamená mít vlastní výrobu elektrické energie. Jestli to budou Počerady nebo nový zdroj v lokalitách, které jsou k tomu alternativní, to je v tuto chvíli otevřená záležitost.

* E15: Těžbu uhlí, alespoň podle aktuálních úvah, stát kromě limitů možná sváže i dalšími regulacemi. Nebude to problém?

Určitě by se nám líbilo víc, kdyby se to odehrálo na bázi pobídkové než regulační. Určitě vyznáváme zásadu, že hnědé uhlí by se mělo využít s co nejvyšší účinností. Uvědomujeme si, že je to národní bohatství. Takže je potřeba se rozhodnout, jestli v Čechách podpoříme teplárenství, nebo ne. Bohužel stále jdeme cestou upevňování regulace a opomíjíme možnost pobídkovou. Například zvýhodnění těch, kteří přejdou na novou technologii. Už jsem říkal, že prioritou je pro nás dodávat uhlí teplárnám. Takže není potřeba hledat regulační opatření typu šedesát procent těžby pro teplárny.

* E15: Existuje i návrh, že by nemělo být možné vyvlastňovat ve veřejném zájmu pozemky, pod nimiž leží uhlí. Tedy, že byste se museli například s vlastníky v Horním Jiřetíně dohodnout sami. Byla by to velká komplikace?

Takové ustanovení by zkomplikovalo život všem těžařpokračovat, ským společnostem, nejenom uhelným. Vyvlastňovací paragrafy existují proto, aby ten, kdo chce těžit, měl povinnost vypořádat všechny majetkové vztahy. Teprve pak může požádat o výkon činnosti. Takže záměr, na který se ptáte, vychází z nějakého politického programu. A pokud by se uskutečnil, zhoršil by podmínky pro širokou škálu podnikatelů. Jen pro zajímavost, parlament v nedávné době novelizoval vodní zákon právě o paragraf, který umožní vyvlastňování ve veřejném zájmu. Umožněno má být i vyvlastňování pro infrastrukturní sítě – elektrické vedení, silnice a podobně. Jestli se rozhodnutí o další těžbě nechá na tom, zda se těžařská společnost dohodne s majiteli pozemků, bude to chyba. My se s majiteli dohodneme. Obtížnější dohoda je se spekulanty a nemožná je dohoda s demagogy. Stát pak ztratí možnost naplňovat svoji strategii.

* E15: Jinými slovy, bojíte se, že ne všichni jsou ochotni prodat.

Otázkou je, jestli bez paragrafů o vyvlastňování bude vůbec možné začít jednat. Protože je dopředu jasné, že dobrovolně se sto procent prostě vykoupit nedá. Vždy se najdou dvě či tři procenta demagogů, kteří nikdy neprodají.

* E15: Na kolik by přestěhování obcí nad uhelnými zásobami přišlo?

Není žádná radost se bavit o tom, že bychom přemisťovali Horní Jiřetín. Spočítané to ale je. Vypořádání majetkových vztahů tak, aby těžba mohla by znamenalo vydat na investice zhruba šest až sedm miliard korun. Dohodnout bychom se museli nejen s majiteli nemovitostí a pozemků, ale i se správci sítí, vypořádat se s památkáři, se státem… Prostě není možné začít s čímkoliv dřív, než budou vypořádány všechny vztahy.

* E15: Čili jste zásadně proti tomu, aby vyvlastňovací paragrafy padly.

Je to vlastně rozhodnutí, jestli budeme do budoucna využívat energii, kterou máme na našem území, která je technicky a ekonomicky dostupná, nebo nebudeme. Nemáme zlato, nemáme zemní plyn. Máme jenom hnědé a černé uhlí. Ten, kdo nad ním mávne rukou, se nechová hospodárně.

* E15: Nezmění uvažování o tom, co dělat či nedělat, havárie ve Fukušimě a reakce Německa na ni?

Především – přidávám se do šiku lidí, kteří říkají, že rozhodnutí německé vlády je hodně hysterické a poplatné době mezi volbami. Takže se za pár let můžeme dočkat nějaké revokace rozhodnutí odstavit jaderné bloky. Budoucnost patří jaderné energetice. Že by jádro mohl nahradit plyn, si nemyslím. Ve světě ho není dostatek. To, co může zajistit stabilitu, je vyvážený mix.

* E15: To zní pro uhlí nadějně.

Místo pro něj tu pořád je. Rozhodně ale ne pro zdroje s nízkou účinností. Tuzemské zásoby jsou velké. Pokud bychom zpřístupnili ty za limity, máme k dispozici stovky milionů tun uhlí. Při stávajícím tempu těžby se tak dostáváme za horizont 2100. To znamená, že to jsou zásoby minimálně na tři technologické generace. Přičemž na svou příležitost stále ještě čeká chemie. Uhlík je neobyčejně užitečná materie.

* E15: Myslíte si, že německé rozhodnutí o jádru změní uvažování českých politiků o limitech hnědouhelné těžby?

Věřím, že to minimálně vrátí diskuzi z politické a emoční roviny zpět k věcné argumentaci. Tedy k tomu, jak hodláme naložit se strategickou surovinou, jaký bude v republice na dalších třicet čtyřicet let energetický mix a za jakých podmínek tedy bude uhlí vytěženo a prodáno.

Luboš Pavlas (53)

Zajímá ho všechno o vinařství a dobré víno má rád. Profesně se ale věnuje hodně vzdálenému odvětví. Tělem i duší je energetik. Předtím, než stanul v čele těžební skupiny Czech Coal, byl zaměstnán ve skupině ČEZ. Tři roky zastával pozici generálního ředitele ČEZ Bulgaria a country managera skupiny ČEZ v Bulharsku, předtím působil jako specialista pro oblast regulace ve skupině ČEZ v Rumunsku. Před příchodem do ČEZ dlouhá léta šéfoval Pražské teplárenské. V minulosti vedl také výkonnou radu Teplárenského sdružení a byl předsedou představenstva Českého svazu zaměstnavatelů v energetice. Absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT Praha a postgraduálního studia specializovaného na rozvoj zásobování teplem rád cestuje a také sportuje. Dříve to byl lední hokej, nyní squash a golf. Je ženatý, má dva syny a dceru.