Martin Burda: Na zajištěných fondech pořádný byznys neuděláte

* E15: Loni v českých podílových fondech opět mírně ubylo prostředků. Akciové přitom narostly, propad byl hlavně v dluhopisových a peněžních fondech. Čím to je?

Dramatické bylo hlavně loňské první čtvrtletí. Lidem přišly výpisy z majetkových účtů za rok 2008, viděli na nich ztráty, které je provokovaly. Takže proběhla další vlna odlivu peněz z fondů – ta první byla po krachu Lehman Brothers. My jsme v prvním čtvrtletí přišli o více než pět miliard, od té doby to mírně roste. Koncem roku jsme už prodávali fondy za půl miliardy měsíčně, teď jsme tak na zhruba tři sta, čtyři sta milionech, což je slušné.

* E15: Na co se nyní chcete zaměřit?

Hlavně na smíšené fondy. Z hlediska prodeje jsou nyní úplně mrtvé, my je přitom pro dlouhodobé investory považujeme za ideální. Jeden jsme teď uvedli na trh, další plánujeme.

* E15: Proč se tyto fondy neprodávají?

Většina fondů na trhu je takzvaně benchmarkově řízená. Fond má nějaký index a manažer se ho snaží překonat. Když je dobrý rok, benchmark je patnáct procent a správce fondu docílí šestnácti procent, je to fajn. Když jde ale fond dolů, je minus patnáct procent a správce fondu je na minus čtrnácti, nikoho nezajímá, že překonal trh, klient řekne, že nechce prodělávat. My proto přicházíme s takzvaným konceptem ochrany investované částky, kde jsou fondy řízené tak, že když trh začne padat, vyprodáme aktiva a nedovolíme ztráty. Samozřejmě, na trzích neexistuje „oběd zadarmo“, takže při růstu výkon tohoto fondu mírně zaostává za trhem, nicméně při poklesu se fond vyprodá a riziko se významně sníží.

* E15: Takže fond vlastně obsahuje zajištěnou složku…

Fakticky to funguje jako otevřená verze zajištěných fondů. Není tam formální garance – ta je extrémně drahá, při dnešních sazbách kolem procenta ročně – ale je to řízeno způsobem, aby nedošlo k velkým ztrátám v nějakém časovém horizontu. Věřím, že tento koncept by mohl smíšené fondy oživit.

* E15: Kolik podílových fondů by měl drobný klient mít? Lidé se často snaží mít jich co nejvíc, aby měli investice rozložené. Nepřeženou to s ohledem na náklady, když každý fond je sám o sobě dost diverzifikován?

Je pravda, že diverzifikace funguje velice rychle, lidé si myslí, že musejí investice hodně rozkládat, aby je měli co nejbezpečnější. Když se to přepočítá na akciové tituly, tak hranice je kolem dvaceti. Nadto se začne efekt diverzifikace vytrácet, dvacet nebo čtyřicet už rozdíl není. V případě fondů toto platí na druhou, takže obecně řečeno, z hlediska diverzifikace není problém držet veškeré úspory v jednom fondu, pokud fond nemá regulatorní problémy a je kvalitně řízen.

* E15: Co klasické zajištěné fondy, ty teď hodně táhly trh, myslíte, že budou stále tak populární?

Zajištěné fondy jsou fajn doplněk ke spoření. Mají ale problém, jak pro investora, tak pro distributora. Investor si kupuje docela nelikvidní „černou skříňku“. Je to vlastně sázka na pět let – buď dostane nulu, nebo něco navíc. Ale dobrá, pokud to někdo chce… U otevřených podílových fondů je naproti tomu likvidita třídenní, je možnost portfolio upravovat průběžně a lze investovat pravidelně. Problém pro distributora je ten, že každých pět let musí peníze klientů přeinvestovávat do jiných produktů. Když se podíváme na strukturu prodejů produktů, my jsme jich od začátku roku prodali za miliardu. Významná konkurence, která se soustředí na zajištěné fondy, je o dost negativnější. A to ne z důvodu, že by neměla nové fondy, ale že jim končí platnost starých a oni nestačí peníze otáčet do nových, protože efektivita přetočení je vždy nižší než sto procent. Lidé mají vždycky nějakou potřebu, například přijdou 3D televize, takže z fondu polovinu vyberou a koupí si ji. Což je u zajištěných fondů nevýhoda. U otevřených fondů, pokud jsou správně prodané a klient je spokojen se správcem, nemusíte se vzájemně dvacet let vidět. Proto považuji zajištěné fondy za doplňkový instrument, fondový byznys bych na tom nestavěl.

* E15: Jak se letos budou chovat dluhopisy z hlediska výnosovosti?

Je hodně lidí, kteří jsou ohledně dluhopisového trhu dost skeptičtí, predikují snižování cen. My jsme také opatrní. Zároveň si myslím, že skepse je někdy dost přehnaná, pořád se na dluhopisech dají nakupovat výnosy mezi třemi a pěti procenty. Takže cena, kterou obětujete za to, že dluhopis nedržíte a máte hotovost nebo depozitum, je obrovská, třeba dvě procenta. My jsme opatrní ze dvou důvodů. Jednak kvůli tomu, co vidíme na řecké nákaze, tedy zvyšování rizikových prémií a poklesy cen dluhopisů v zemích, kterým se říká PIGS. To hrozí i Česku, respektive všem zemím, kde je státní deficit v ohrožení. Pokud se toto rozšíří na jinou zemi Evropské unie, začnou se dít věci. Znamenalo by to velké poklesy jak na dluhopisovém, tak na akciovém trhu. Viděli jsme, co udělalo Řecko, a to je ještě relativně malý problém. Kdyby to potkalo Itálii nebo Španělsko, bylo by to velmi negativní pro euro. Druhým důvodem k naší opatrnosti jsou české volby. Zhoršení situace při uvolněné fiskální disciplíně může být velmi prudké. Británie byla před čtyřmi lety v situaci, kdy měla dluh na HDP ve výši 40 procent, dnes se blíží stu procentům. Jinak, zajímavé příležitosti vidíme v korporátních a vysokovýnosových dluhopisech, chce to ale vhodně namíchat.

* E15: Máte nějaké řecké dluhopisy v portfoliu?

My to nekomentujeme. Z hlediska risk managementu fondy řídíme odpovědně, ale jednotlivé pozice rozkrývat nebudeme.

* E15: On ty řecké dluhopisy má asi každý, ne? Mají je banky, takže investiční společnosti určitě také…

Řecko je samozřejmě velký emitent. Vždycky je to otázka štěstí. Zítra se může objevit jiný emitent, u koho se ukáže, že má problém, cokoli. Pak samozřejmě je to záležitost risk managementu, aby byly pozice rozumně diverizifikovány. To byl třeba problém Islandu, že někde byly expozice nepřijatelně vysoké. Slyšel jsem o investorech, kteří měli v některých rizikových dluhopisech třicet procent úspor. To když někdo dopustí, je to silný profesionální přešlap. Na defaultu nic špatného není, občas k němu dojde a je kompenzován rizikovou prémií.

* E15: Zavedli jste kvůli tomu nějaká tvrdší opatření?

Přitvrdili jsme diverzifikační limity. Sporoinvest i jiné fondy je mají dnes mnohem přísnější než před krizí. Ne že by dřívější limity byly špatně nastavené, ale nečekali jsme krizi takovéhoto rozměru. Co jsme zažili na trhu korporátních dluhopisů, bylo něco nepředstavitelného. Rizikové ohodnocení na dluhopisu české vlády ukazovalo v jednu chvíli na pravděpodobnost krachu Česka v horizontu pěti let padesát procent. To byla vážně síla.

* E15: Co se týče regionálního umístění investic, kde vidíte příležitosti? Do krize byly hodně populární země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína). Je to tak stále?

Dlouhodobě se na tom moc nemění. Kdybych investoval na důchod, ani se nedotknu evropských akcií a všechno dám do rozvíjejících se trhů. Za posledních deset let HDP na obyvatele Evropy a Ameriky vzrostlo kumulativně zhruba o pět procent. Indie a Čína skoro o sto procent. Poptávka půjde dále z těchto zemí. Krátkodobě je ale nutné mezi jednotlivými státy BRIC rozlišovat. Byl bych opatrný u Číny, která začíná mít problém s přehříváním ekonomiky. Budou mít problém krotit inflaci. Favoritem je naproti tomu Rusko, které už není taženo jen komoditami, ale třeba sektory těžícími z domácí poptávky. Je tam teď dost levných příležitostí.

Martin Burda (38)

Generální ředitel Investiční společnosti České spořitelny. Vystudoval jadernou fyziku na MFF UK a titul MBA získal na University of Pittsburgh. Celou kariéru se pohybuje v oblasti správy aktiv a investičních produktů. Do vedení ISČS přišel z pozice člena představenstva Erste Asset Management, současného stoprocentního akcionáře ISČS.

Mohly by vás také zajímat: podílové fondy ČR online na E15.