Milan Raba: Prodáváme lodě, aby se doprava po řece uživila

* E15: Dá se vůbec váš byznys provozovat, když je tak citlivý na dostatek vody?

Podniká se velmi obtížně. My jsme přežili pouze díky několika faktorům. Jednak jsme rozšířili svoji činnost, například jsme odklonili část lodí do zahraničí. Je jich necelá polovina našeho lodního parku, který činí necelých devadesát plavidel. Část lodí pak nadále používáme pro přírodní labskou vodní cestu. Pro plnohodnotné cesty v západní Evropě nejsou bohužel tyto lodě dost konkurenceschopné. Jde o lodě pouze pro mělké vody.

* E15: Doma tedy stále sledujete stav vodní hladiny a pak okamžitě vyrazíte? Zavoláte klientům, že zítra se vozí…

Takhle to samozřejmě nefunguje. Ale faktem je, že kvůli této situaci utíká zboží z vody, protože jsme pro zákazníka nestabilním partnerem. Ví, že v létě, v době sucha, už mu nemůžeme převézt téměř nic nebo daleko menší množství zboží, a přeorientuje se na silniční dopravu.

* E15: Co tedy zůstává za komodity na vodě, kvůli kterým zákazník neutíká?

Zejména jde o nadrozměrné a těžké kusy, které nelze kvůli průchodnosti vézt jinudy. Dominantní jsou však zemědělské produkty, které se vozí zejména do Hamburku. Pro zemědělce jsme z hlediska ceny zajímaví.

* E15: Když se neurodí, tak nemáte byznys?

Podobně jako naříká plavba, tak každoročně naříkají zemědělci. Nicméně nenastal jediný rok, kdy by nebyla nadprodukce zemědělských produktů. Zhruba 500 tisíc tun zboží z této oblasti jde dnes v Česku na export. Z toho 250 tisíc tun připadá na vodní cestu. Jde hlavně o obilí, řepku, hrách, kukuřici nebo cukrovku. Vyváží se i řada hutních materiálů, i když vývoz této komodity byl v roce 2009 poznamenán krizí.

* E15: Jak vypadal v roce 2009 propad vašich služeb?

Paradoxně na labské vodní cestě agrární komodity zůstaly. Dokonce plnohodnotně nahradily výpadky hutního materiálu. Takže jsme se víceméně po celý rok, na rozdíl od silniční dopravy nebo železnice, spíše potýkali s převisem poptávky.

* E15: Vy jste nezažili krizi?

Pokud bych hodnotil řadu tří čtyř let, tak šlo loni o relativně dobrý rok. Výjimečně krizový nebyl. Pro nás totiž byly krizové i ty roky předtím. My jsme stále v krizi, protože řeka je víc než polovinu roku nesplavná.

* E15: Jak tedy skončilo loňské hospodaření?

V našem případě se nedá o zisku mluvit již několik let. Ale tentokráte se na ztrátách nepodílel nedostatek zboží.

* E15: Jak se dá podnikat stále ve ztrátě?

Komplikovaně. Doposud jsme výsledky sanovali prodejem lodí. Když jsme s firmou začínali v roce 2002, vlastnili jsme 139 plavidel.

* E15: Když je možné je prodat do oblastí, kde nákladní lodní doprava funguje, nebylo by lepší v těchto místech provozovat lodní dopravu?

Podnikatelské prostředí v balkánském světě, kam směřovala většina lodí, je hodně specifické. Pokud tam nemáte etablovaný výsadek, prostředí nemáte zmapované, tak podnikatelsky se uchytit v této oblasti není zrovna příjemné. My jsme si to vyzkoušeli. Specifika rumunského, srbského či chorvatského světa, kde neplatily normální ekonomické zákony a normální pravidla hry, jsou velmi složitá.

* E15: Řešili jste tedy otázku nákupu odpovídajících lodí a zkusit loďařinu v západní Evropě?

V úvahách určitě. Nicméně abychom si to mohli dovolit, museli bychom mít trvalejší ekonomické úspěchy. Vzhledem k tomu, že jsme trvale ve ztrátě, prostor pro expanzi je minimální.

* E15: Prodej lodního parku vykompenzoval výsledky natolik, že společnost vždy skončila na nule?

Dá se to tak říci. Prodejem majetku se společnost pohybovala buď v mírném zisku, či někde okolo nuly. Jinak bychom tu už nebyli.

* E15: Kdy vám hrozí, že v tomhle vnitřním vysávání už nebudete moci pokračovat? Kdy už takové kroky budou ohrožovat vlastní podstatu podnikání?

K tomu vám můžu pouze říci, že toto riziko existuje.

* E15: Bude i rok 2010 ve znamení odprodeje lodí bez ohrožení podstaty podnikání?

Každý rok může být jiný. Letos třeba může být lepší vodní stav. Nalhával bych však svým majitelům, že tento rok bude určitě v zisku. Proto jsme také v určitém stavu zoufalství zažalovali stát kvůli tomu, že neudržuje v rozporu se zákonem přiměřenou hloubku řek, zejména Labe.

* E15: Kolik lodí v této chvíli můžete ještě prodat bez ztráty „kytičky“?

Dnes už je lodní park natolik vyprofilovaný, že všechna plavidla jsou v provozu. Pokud bychom museli prodávat, tak už půjde jednoznačně o lodě, které zasáhnou do obratu a do fungování společnosti. Což by znamenalo i propouštění.

* E15: Vidíte z této situace nějakou cestu ven?

Pokud stát něco neudělá s vodní cestou, aby byla plnohodnotná, což slibuje již spoustu let, tak musíme využít toho, že stát notifikoval podmínky pro případ nedostatečných plavebních podmínek. Jde o to, že Evropská komise běžně nesouhlasí s podporou podnikatelských subjektů ze strany státu. Ale v případě Česka došla k závěru, že se v této oblasti podnikat nedá, a že tedy má stát možnost, pokud má zájem na vodní dopravě, nějakým způsobem ji držet při životě.

* E15: Jakou finanční částkou může český stát lodní dopravu podporovat?

Částka se pohybuje kolem 53 milionů korun ročně. Dává se buď na každou neefektivní jízdu, tedy jízdu při ponoru okolo 140 centimetrů. Rozdíl prodělku by měl hradit stát. Firmy to sice neposouvá do zisku, ale udržuje je to ve stavu přežití. Podpora platí – bohužel jen papírově – při totálním zastavení plavby. Stát by měl v takovém případě pomoci uhradit mzdy, leasing a podobně.

* E15: Čím stát vysvětluje, že vás nepodporuje?

Expremiér Mirek Topolánek se odvolával na to, že mu to neumožňují koaliční dohody. Zejména odmítavý postoj Strany zelených. Poslední pokus jsme zažili v loňském roce. Naše žádost se dostala až do ekonomické rady ministrů. Důvodem odmítnutí byla krize a nedostatek financí ve státní kase.

* E15: Kolik vaše žádost činila?

Žádali jsme 250 milionů korun čili uznatelné nároky za posledních pět let.

* E15: Kolik lidí pracuje v lodní dopravě?

Zhruba 700 lidí se na ní podílí přímo, včetně zaměstnanců přístavů. Ale pokud vezmeme v potaz i opravárenský servis, tak se dá mluvit o dvou tisících zaměstnancích. Jejich počet klesá. Odcházejí zejména velmi kvalifikovaní opraváři, kteří nyní nacházejí místa v západní Evropě. Odcházejí bohužel perspektivní mladí odborníci.

* E15: Máte šanci vůbec modernizovat lodní park?

Podařilo se nám dostat k penězům z evropského programu, který podporuje rekonstrukci motorové části za nové jednotky s nízkými emisemi. Také k programům na podporu bezpečnosti plavby. To znamená zesilování obšívek lodí, radary, echoloty, pomocné motory. Bohužel krize v oboru nám nedovoluje masově tyto programy využívat, protože kofinancování činí 51 procent. To je pro nás hodně vysoká laťka. Kvůli vlastní tristní ekonomické situaci. Přesto si rejdaři podali asi 14 projektů.

* E15: O kolik žádáte?

Zhruba o pět set milionů korun. To znamená, že stejnou částku by museli dodat rejdaři. Při stávající ekonomice nejsme schopni tyto peníze ani zdaleka odčerpat. V mnoha případech jsou na plavidlech zastaralé radary, což snižuje také produktivitu plavby. Poslední nová loď byla dodána někdy v roce 1991. Většina velkých lodí je ale ze sedmdesátých let. Takže jde o lodě staré 25 až 30 let.

* E15: Jak to vypadá s dostavbou labské vodní cesty?

Nic se neděje. Neexistuje studie dopadů na životní prostředí, tím pádem není vydáno žádné územní rozhodnutí či stavební povolení. Horizont přestavby si netroufá nikdo sdělit.

* E15: Jaká tedy říční plavbu čeká budoucnost?

Je možné, že s minoritní částí lodí skončíme na tocích západní Evropy a zde pole vyklidíme. Věřím však, že se něco stane a že lodní doprava bude fungovat dál. Podle mne dokonce musí fungovat. Je svým způsobem i regulátorem trhu. I když lodní doprava odebírá dvě procenta přepravy, tak to železnici vadí. Naše existence hraje roli jakéhosi bubáka, aby se dráha cenově neutrhla.

Milan Raba

Narodil se v Děčíně v roce 1958. Vystudoval ČVUT Praha, obor ekonomika a řízení strojírenského průmyslu. Svoji profesní dráhu začínal jako pracovník spedice a poté jako obchodní náměstek přístavu Děčín. Časem se stal generálním ředitelem loděnice v Křešicích a v současné době je na postu generálního ředitele rejdařské akciové společnosti ČSPL. Je ženatý a má dvě děti. Mezi své koníčky řadí basketbal.