Oldřich Widman: Evropský byznys pro dospělé už dva roky skomírá

„Koncem devadesátých let jsme dosahovali tržeb v desítkách milionů korun ročně. Dnes jsou to jednotky. Letos jsme pro sebe nenatočili jediný snímek,“ přiznává majitel společnosti Dream Entertainment a přední podnikatel v oboru Oldřich Widman.

* E15: Zhruba před čtyřmi lety začaly na internetu vznikat servery zpřístupňující bezplatně pornografický obsah, často amatérského původu. Jak to ovlivnilo tvorbu a distribuci profesionálního obsahu?

Byznys pro dospělé, jak tomu v branži říkáme, poslední dva roky skomírá. Dnešní generace od osmnáctiletých po třicátníky přestala jakýkoli produkt kromě erotických hraček kupovat. Prodejnost fyzických nosičů – hlavně DVD – klesla o 60 až 70 procent. Odbyt přes vlastní internetové stránky je také mizivý. Moje zkušenost je taková, že z každých tří a půl tisíce prokliků si videozáznam umístěný na firemním webu oficiálně za peníze stáhl pouze jediný člověk. Nejhorší je, že na internetu se bezplatně objevuje nejen amatérský obsah, ale i vykradené scény z licencovaných filmů včetně našich.

* E15: Podobnému osudu se nevyhnula ani jiná odvětví zábavního průmyslu, především film a hudba, a přesto to vypadá, že krizi přežijí. V čem je situace horší pro vaši činnost?

Natočit opravdu kvalitní film vyjde zhruba na půl milionu korun. DVD si koupí několik málo nadšenců. Pár dalších si ho za poplatek stáhne z webu. V současnosti je nesmírně obtížné zaručit návratnost vynaložených prostředků na produkci snímku. Povím to jinak. Ano, stahujte si a koukejte na porno zdarma, ale už více neuvidíte nový produkt, protože se na sítích pojedou jen staré věci.

* E15: Když se tedy nevyplatí točit nové věci s profesionálním štábem, míří celý průmysl neodvratně k amatérismu?

Kvůli obrovské konkurenci bezplatného a nekvalitního obsahu se odbyt případného produktu vyšší jakosti snížil natolik, že minimálně v Evropě nemá cenu „na úrovni“ cokoli tvořit. Všichni teď naráz přestali vyrábět jakési stylizované filmy s velkými hvězdami, které byly před léty divácky úspěšné, a přešli jakoby do reality. Jde o snahu co nejvěrněji imitovat sex v reálném životě ať už poloprofesionálně, či amatérsky.

* E15: Sex v reálném životě nabývá mnoha podob, což by mohlo vést k relativní bohatosti námětů. Vznikají tedy alespoň kvalitní scénáře?

Od feature snímků, natáčených s dějem podle nějaké předlohy, se zcela ustoupilo. Teď se dělají v drtivé většině takzvaná gonzo „díla“. Jsou to tři čtyři scénky splácané dohromady, kde přijde slečna a předvede striptýz, poté herci vykonají určité pozice a jde se domů. Konzumenti tomuto stylu v posledních letech propadli a v podstatě chtějí vidět jen to maso. Tenhle trend však má i finanční důvody, protože náklady na gonzo tvorbu jsou výrazně nižší než u feature.

* E15: Dá se odhadnout, kolik peněz se teď v českém pornoprůmyslu otáčí?

Skoro žádné. Když jsme s podnikáním začínali koncem devadesátých let, dosahovali jsme tržeb v řádu desítek milionů korun ročně. Teď se pohybuje v jednotkových sumách. Co se týče heterosexuální produkce, pár společností zůstalo, ale ty netočí téměř nic nového. My jsme zatím letos pro sebe nevytvořili ani jeden snímek. V gay byznysu u nás před pěti lety fungovalo sedmnáct firem, teď zbyly asi dvě.

* E15: Do jaké míry kompenzuje propad prodej filmových práv?

Tříletá licence na vysílání filmu se prodává za nějakých 150 dolarů. Satelitní a kabelové erotické kanály nakupují obrovské balíky starších snímků například od amerických koncernů, jako je Hustler. Tím srazí průměrnou cenu za kus ještě níže.

* E15: Podle některých představitelů filmového průmyslu by mohl byznys pro dospělé zažít oživení rozšířením 3D technologií do domácností. Hodláte takové příležitosti využít?

Osobně nejsem zastáncem 3D technologií v domácnostech. Sledovat filmy pro dospělé s brýlemi na očích není příliš komfortní. Pokusy už tady byly, ale s větším ohlasem se nesetkaly. I ve Spojených státech leží současný trend jinde. Oblibu si získalo natáčení takzvaných pornoparodií, například podle komiksového Batmana. Je to však velmi specifický žánr, který se v Evropě asi neuchytí.

* E15: Neuvažujete o spuštění televizního kanálu přes internet s vlastním obsahem?

V Česku před časem takto vznikla FreeTV, která podle dostupných zpráv celkem profituje. Myslím si, že projekt internetové televize s tímto druhem obsahu je na hranici legálnosti. V ekonomické rovině jde zase o to, že buď si bude člověk točit vlastní věci, což vyjde draho, a tudíž nemá jistotu zisku, nebo pojede do USA a nakoupí obrovské balíky starého obsahu, aby se zajistil před ztrátou. Děkuji, ale nemám zájem.

* E15: Ve filmovém průmyslu je v posledních letech patrná koncentrace distributorů a naopak produkce zůstává roztříštěná. Děje se něco podobného i v pornografickém odvětví?

Většina produkčních a servisních firem v Evropě za uplynulá léta zanikla. Pokud bychom hovořili o skutečně velkých společnostech, napadají mě jen dvě jména. Producent Marc Dorcel ve Francii a španělská skupina IFG. Jinak toho příliš nezbylo. Současná evropská praxe je taková, že pokud už vytvoříte film, hledáte v každé zemi nějakou menší spřátelenou firmu, která by koupila licenci či směnila vaše dílo za jejich. Do předloňska ještě existoval obrovský švýcarský podnik Erotic Media. Ten měl slušný potenciál a skupoval licence jak z Ameriky, tak třeba i od nás pro různé satelitní a kabelové stanice po Evropě. Šlo o jediné centrum, s nímž se dalo zajímavě obchodovat. Ale během dvou let se trh posunul natolik, že Erotic Media podnikání raději ukončila.

* E15: A o jiné distributory se nemůžete opřít?

V Česku žádný neexistuje. V Evropě jsou sice dva velké obchodní domy Playhouse a Scala. Ty ale odebírají hlavně z USA, kde získávají DVD za kusovou cenu jednoho až pěti eur. Přesná čísla o hospodaření těchto distributorů ale neznám. Jak dalece jsou úspěšní, tuší málokdo. Ale například kdysi velký trh v Německu už zkolaboval úplně. Tam se fyzicky neprodává zhola nic.

* E15: V Česku se slušně rozjel trafikový prodej levných DVD s filmy včetně erotického a porno obsahu. Není to příhodná alternativa k sexshopům a zanikající síti videopůjčoven?

To je trochu složitější. Videopůjčovny, kterých bylo v Česku ještě před pěti lety kolem tří a půl tisíc, zlikvidoval právě stánkový prodej DVD filmů. Malé nezávislé sexshopy zase postupně vytlačil monopol firmy City Realex a jejích prodejen Erotic City, které nakupují výhradně ze zahraničí. Navíc marže levných DVD je směšná. Po odečtení DPH, odvodu distributorovi a výrobních nákladů vám zbude pět až deset korun za kus při prodejní ceně 49 korun. Při desetitisícovém nákladu se prodejnost titulů pohybuje pod třiceti procenty. Naše společnost za takto nízké ceny ovšem neprodává.

* E15: To je ale až třicet tisíc korun za jeden snímek. Přijde vám to málo?

Od určitého objemu ne. Ale vzhledem k tomu, že ostatní produkční společnosti chrlí těchto filmů do trafik obrovská množství, moc prostoru pro náš profesionální a dražší nezbývá. Jistá firma přitom natáčí kvanta amatérských videí, kdy přijdou dva lidé z Moravy, předvedou něco před kamerou a dostanou za to oba tři tisíce korun. Po určité době se sebere mnoho takových scén, splácají se víceméně tematicky dohromady a vydají se na DVD. Stále doufám, že se vrátí doba, kdy lidé budou hledat opět něco jemnějšího, romantičtějšího. Dnes je tenhle byznys strašně přesexualizovaný.

* E15: Dříve jste zastupovali známá jména ze zámoří, jako je Hustler či Vivid Entertainment. Pokračuje tato spolupráce?

Ne. V Evropské unii totiž panuje zásadní problém s licenčními nákupy pro určitá teritoria. Například pro Hustler jsme namlouvali jejich snímky do češtiny a dělali na ně české obaly. Jenže DVD se lisovala centrálně v Německu, a tak se stávalo, že tytéž nosiče s českou verzí si sexshopy a jiné obchody nakoupily někde v Nizozemsku nebo Polsku. My jsme sice zaplatili dabing, ale DVD překrytá zahraničními obaly prodával někdo jiný. Obchodníci jsou dnes natolik zoufalí, že střelí komukoli cokoli, a vůbec neřeší jakékoli dohody.

* E15: Podle britského deníku The Observer činila hodnota amerického pornoprůmyslu ještě v roce 2007 asi 13 miliard dolarů. Jak si stojí teď?

Docela by mě zajímalo, odkud se podobná čísla berou. V každém případě byznys v USA ještě relativně běží. Nosiče se nijak zvlášť neprodávají. Američané mají výhodu, že se u nich celkem chytla technologie Blu-ray. Lídři trhu, jako jsou Digital Playground nebo Vivid Entertainment, se snaží své nové i starší snímky vydávat na Blu-ray discích. Pro tamní konzumenty je to něco supermoderního s kvalitním obrazem a zvukem. Ale i tak kupříkladu Vivid funguje jen díky dvěma televizním kanálům, jejichž příjmy společnost drží nad vodou.

* E15: Kolik profesionálních filmů se loni natočilo v Česku?

Možná deset.

* E15: To je hluboký propad proti stavu na přelomu tisíciletí. Před deseti lety se jich točily ročně stovky, vezmete-li v potaz i zahraniční producenty.

Praha byla evropské impérium, kam se sjížděly štáby hlavně ze Spojených států, protože jim česká metropole nabízela levné pracovní prostředí. Navíc se sem svážely dívky z celé republiky a okolních zemí, především ze Slovenska nebo Maďarska. Je pravda, že Budapešť teď zažívá jistou renezanci, poněvadž se stala centrem gonzo produkce. Ve velkém se tam stahují dívky z Ruska a Ukrajiny. Ty jsou značnou konkurencí pro Maďarky, protože jsou ochotny dělat až třikrát levněji. Podobný vývoj lze vystopovat v menším měřítku i v Bulharsku.

* E15: Tvorba určená pro homosexuály roste?

Rostla. Před třemi lety. Do loňska šlo o dobrý byznys. Jen pro americké klienty jsme vytvořili sedm osm filmů. Dříve jsme točili i jednou měsíčně. Jenže poté se trh zhroutil a ani prodejnost tohoto druhu snímků není už finančně zajímavá. Letos snad natočíme jeden nebo dva filmy.

* E15: Odchod zahraničních filmařů a zánik těch českých se musel nutně promítnout do odměn účinkujících. Kam až klesla jejich mzda?

Výdělek se většinou počítá za scénu. Dřív si známá jména mohla říct minimálně o patnáct set eur, dneska jsou někde na pětině této částky, i méně. Bavíme-li se tedy o klasickém heterosexuálním styku bez nějakých specialit. U amatérských snímků jsou účinkující placeni mnohem hůře. Muži okolo patnácti set korun a ženy do čtyř tisíc, což je podle mě zvěrstvo.

* E15: Opadl i zájem o casting?

Dost lidí by rádo natáčelo. Hlavně kvůli mylným představám o honorářích. Ale nabídek je poskromnu. Největším fenoménem je Facebook, který představuje jednu velkou castingovou agenturu. Od dívek z branže dostávám běžně tři čtyři žádosti o přátelství denně. Jako všichni i ony hledají práci. Velké nábory jsou už minulostí.

Oldřich Widman (40)

Narodil se v Praze. Po rozpadu Československa působil dva roky na odboru kinematografie ministerstva kultury. Od roku 1995 soukromě podniká v oblasti filmové produkce. Později si založil vlastní produkční a distribuční společnost Dream Entertainment. Za činnost v oblasti průmyslu pro dospělé získal řadu ocenění jak v Česku, tak v zahraničí (kupříkladu v USA nebo Španělsku). Mezi jeho zájmy patří cestování, literatura, filmy obecně a fotografování.