Petr Kolečko: Divadlem bych se asi uživil

V poslední době se tento šestadvacetiletý dramatik pomalu stává i hvězdou televizní – s Janem Prušinovským totiž napsal scénář k seriálu Okresní přebor, který v tomto žánru konečně trochu narušil hegemonii obvyklých „mýdlových oper“.

* E15: Víte, kolik vyděláte?

Ano, díky tomu, že podávám daňové přiznání.

* E15: Já to myslím jinak – víte začátkem roku, jaké budete mít příjmy?

Na začátku roku? To nevím, někdy je to docela dobrodružné. Tedy vždycky se snažím, abych si s předstihem zajistil alespoň nějaký uživitelný základ. Ale někdy se mi to nepodaří. A i později mohou nastat potíže. Zakázky, zejména televizní, jsou dlouho dost nejisté. A pak se to najednou spustí a musíme dělat. Takže nejprve nevíme, co bude – a pak, když to vyjde, zase nevíme, jak nové povinnosti skloubit dohromady s jinými závazky, které mezitím vyvstanou. Teď nám s Honzou Prušinovským schválili do vývoje nový seriál na Nově doslova na poslední chvíli, což nám přineslo nejen velkou radost, ale také nám to pořádně zamotalo hlavu.

* E15: O čem ten nový seriál bude?

Ještě o tom moc nemůžeme mluvit. Ale snad můžu říci, že to bude taková pohádka pro dospělé s fantaskními prvky. Něco jako Arabela. Ale uvidíme, jestli se to dostane až do výroby.

* E15: Jak vůbec takové rozhodování o tom, zda vám přijmou seriál, vypadá?

Jak to přesně probíhalo s Okresním přeborem, moc nevím. Dostal jsem se do toho díky Honzovi, který to celé vymyslel a pak si mě vzal na pomoc. Obecně platí, že Nova staví na pilotních dílech. Nejprve se prostě napíše jeden scénář k jednomu dílu a k tomu se přiloží takzvaný setup celého seriálu – to je asi pětistránkový dokument. Další fáze je, že se ten „pilot“ točí a autoři zatím pracují na dalších scénářích. Teprve na základě toho, jak se povedl pilot a další scénáře, se celý projekt schvaluje do výroby. Myslím, že je to celkem fér. Ono je těžké u takové věci vymyslet systém, jenž by byl stoprocentně spravedlivý. Třeba Česká televize má jiný postup. Teda alespoň podle mé minimální zkušenosti. Na začátku musíte vytvořit šedesátistránkovou knihu – se synopsemi všech dílů a charakteristikami všech postav. U třech dílů musejí být i náznaky dialogů. A podle toho se to celé buď schválí, nebo ne.

* E15: Za tuto práci dostane autor nějakou zálohu?

Občas bývá k dispozici skicovné, když se něco neschválí. Někdy pro televizi vyvíjejí projekt externí produkce a ty, pokud vím, někdy něco zaplatí. Ale velmi často se námětová fáze a někdy i první scénář tvoří bez záruky, že to nakonec nebude práce zadarmo.

* E15: Stalo se vám někdy, že jste třeba půl roku dělal zadarmo?

Půl roku asi ne, ale třeba čtvrt ano. To je naprosto běžná součást existence scenáristy i dramatika. Bohužel.

* E15: Televizní odměny za scénář jsou ale nakonec dost vysoké.

To je pravda. V absolutních číslech je to na české poměry dost. Je to víc než v divadle a víc než ve filmu. Film je v Čechách mimochodem skutečně chudý příbuzný, i v komerčním divadle se pohybuje víc peněz než ve filmu. Takže televizní autoři si nemůžou stěžovat. I když to někteří stejně dělají. Ono to má totiž dvě strany mince. V zásadě se podle mě dá říct, že televizní scenáristé jsou sice přepláceni za vykonanou práci, ale obrovsky nedoplaceni, co se týče licenčních práv, tedy tržní hodnoty toho, co vymyslejí.

* E15: Takže je to nespravedlivé?

Nevím, nejsem v tom dost dlouho, abych to mohl tvrdit. Ono je to tak asi všude v okolních zemích. Faktem je, že televize zase nese veškerá rizika. A člověk může být rád, že tu práci má, protože „k lizu“ se v tomto oboru nedostane každý. Přijde mi, že nějaká ta procenta pro autora by byla slušnost, ale zas tak mě to nebere. Nejsem moc na shromažďování statků, spíš na vyměňování peněz za nějaké požitky. Kdyby tomu bylo jinak, možná bych byl hrabivější a měl bych větší tendenci hádat se o smlouvy. Ale takhle spíš mávnu rukou. Zatím byl honorář slušný – nemyslím si, že je to nějak zlodějsky nastaveno.

* E15: Vy jste ovšem především divadelní autor. Televize je pro vás jen třešinka na dortu…

Je to tak. Za to si kupuji ty nadbytečné požitky. Myslím, že samotným divadlem bych se jakž takž uživil. Teda kdybych neměl přehnané potřeby. Ono se občas přehání, že v divadle nejsou žádné peníze. Není to pravda, lidé kolem něj mají šanci se vcelku slušně živit. I když na druhé straně herci mají v divadlech opravdu směšné platy. Jenže oni to dostávají často spíše jen za jakýsi půlúvazek – součástí smlouvy je nepsaná dohoda, že si herci můžou dělat při divadle své kšefty.

* E15: Měla by divadla dostávat větší dotace?

Pořád se řeší celková nevůle státu financovat divadlo. Nemyslím si, že stát dává málo peněz, problém je spíš jejich rozdělení mezi potřebné subjekty. Demonstrovat, aby stát dal víc, nepovažuji za moc smysluplné.

* E15: On ten spor divadelníků s magistrátem, který se odehrál někdy před rokem v Praze, byl spíš o tom, zda mají komerční divadla dostávat peníze od státu…

Ano, ale mně trochu vadilo, že navenek to pro lidi vypadalo tak, že divadelníci řvou, že chtějí větší dotace. Spousta lidí zvenku nerozlišuje, co je a co není komerční divadlo. Každopádně to rozhodování, kdo má dostat dotace, je hrozně složité. Komerční divadla dělají dneska někdy méně komerční projekty než některá příšerná subvencovaná divadla. Soud, komise, jež bude rozhodovat, kdo je a kdo není umělec, bude vždy subjektivní, s tím se nedá nic dělat.

* E15: Vám v Rubínu, kde jste uměleckým šéfem, dotace města stačí?

Myslím, že by trochu vyšší být mohly. Třeba vzhledem k tomu, že jsme loni měli nominace na dvě nejvyšší divadelní ceny (Radokovu cenu a Thalii). Zatím obracíme každou korunu, je to stále takové poloprofesionální. Na druhé straně mám zábrany řvát, že potřebujeme víc, protože opravdu nevím, na co má kdo právo.

* E15: Možná, že jste relativně smířlivý, protože vy sám si vyděláte jinde?

Možná. Ostatně když říkám, že bych se uživil divadlem, je to jen můj odhad. Možná, že si to jen růžově maluji. Ale na druhé straně jsem i umělecký šéf malinkého divadla zcela závislého na dotaci. Takže vím, co říkám.

* E15: Už jste někdy autorsky narazil?

Nedávno jsem zažil nepříliš šťastnou epizodu s vinohradským divadlem. Objednali si hru, ale nakonec ji odmítli. Ale naštěstí to uvede divadlo NOD v Dlouhé ulici. V podobném obsazení. Takže to bude mít jen rok zpoždění.

* E15: Počkejte, zdržme se ještě u toho neúspěchu…

No neúspěchu. Spíš šlo o to, že se to nesešlo s uměleckým směřováním vinohradského divadla. S tím, jak si to představuje pan Stropnický. Tomu rozumím, má na to plné právo. Musím říci, že ani u mě, ani u nich po tom odmítnutí nezůstala nějaká zášť. Asi to bylo jen na Vinohrady silné kafe. Nebo to je prostě blbé. Uvidíme koneckonců v divadle NOD.

* E15: Takže stále existuje rozdíl mezi „kamenným“ divadlem a nezávislou scénou?

Určitě. Faktem je, že dramaturgovi z NOD, kterého si vážím, se to naopak dost líbilo. A také zrovna tahle hra vyšla teď v Bulharsku ve sbírce mých textů. Ale kamenný, nekamenný – asi bych to zrovna s tímhle nespojoval. Docela chápu, že Vinohrady mají limit nějaké expresivity, otevřenosti, kontroverze o dost jinde než menší nezávislé divadlo. Já jsem ostatně teď i dramaturgem v kladenském městském divadle a cítím, že publikum tam není zcela otrlé. Také se to dělá trochu jinak.

* E15: Vaše hra se brzy objeví i na Nové scéně Národního divadla. Co chystáte tam?

Snažil jsem se přizpůsobit důstojnosti tohoto místa. I když po svém. Hra Úl, kterou tam uvede Rubín ve spolupráci s Novou scénou, bude o dost jiná už proto, že je ve verších. Je to taková společenská freska v několika obrazech, vystoupí tam Leoš Noha, Jana Stryková, Eva Salzmannová, Ondřej Pavelka a další. Režírovat to bude Thomas Zielinski. Velká část je napsaná v něčem, co já považuji za český blankvers. Opsal jsem to z Vrchlického básní, které jsou na Googlu, a tvrdí se tam, že je to blankvers. Ono je to složité, protože třeba Shakespeare, jenž je v originále v blankversu, se do češtiny většinou překládá veršem, který vlastně blankvers není. Teda alespoň myslím. Nejsem moc dobrý teoretik, Úl je prostě veršovaný. Snad se to bude lidem líbit.

* E15: Široké publikum vás ale teď zná spíše z díla, které má jazyk mnohem lidovější. Mám na mysli Okresní přebor. Jak jste spokojen s tím, jak se seriál chytil?

Ze začátku to fungovalo opravdu mimořádně. Na první díl se dívalo přes padesát procent lidí u televize. Ale musím přiznat, že později sledovanost poklesla.

* E15: Čím to je?

Jednak jde o to, co je vlastně v současnosti televizní úspěch. Diváci se teď totiž chovají jinak než někdy v devadesátých letech. Už všichni nekoukají na Novu – rozptýlí se to mezi jednotlivé kanály a internet. A pak si také myslím, že jsme měli trochu nešťastné PR.

* E15: Opravdu? Vždyť o tom skoro všichni psali s nadšením.

Bojím se, že to vyvolalo příliš velké očekávání. Masový divák si to možná pustil a zjistil, že to není pro něj. Ono je to svou podstatou přece jen trochu menšinová záležitost. Například to není téma pro hlavní skupinu diváků, ženy a podle průzkumů ani pro seniory.

* E15: A jak na to zareagovali fotbalisté?

Tak těm se seriál líbí skoro všem. Je to asi tím, že Honza Prušinovský sám okresní přebor hrál a snad i hraje. Takže to hráči zřejmě vnímají jako docela autentický obrázek. Ale teď mě potěšil zážitek, který jsem měl po derby Sparta-Slavia. Jako nadšeného sparťana mě pozval Jaromír Bosák po derby na nějakou televizní debatu. Konalo se to přímo na stadionu. Když jsme odtamtud šli, potkali jsme bývalého internacionála Horsta Siegla a on říkal Jaromíru Bosákovi: „Zase jste byli chytrý jak prase, ale já jsem radši přepnul na Okresní přebor!“

* E15: Nemohl za ten mírný pokles popularity seriálu i pokles kvality našeho fotbalu?

Svou roli to hrát mohlo. Když třeba ti naši borci prohráli utkání s Litvou, věřím, že hodně fanoušků nemohlo pár dnů merunu ani vidět. Ani v seriálu. Já to mám ostatně také tak. Když Sparta prohraje, žádný fotbal mě chvíli nezajímá.

Petr Kolečko (26)

Vystudoval režii a dramaturgii na pražské DAMU. Již v době studií se proslavil hříčkou Soumrak bodů, dnes je považován za nejnadanějšího mladého dramatika. Jedna z jeho prvních her, Britney Goes To Heaven, kterou nastudovalo ostravské divadlo Petra Bezruče, byla přeložena i do angličtiny, polštiny, slovenštiny a nyní bulharštiny. V divadle DISK se hrála jeho hra Láska, vole, která získala Cenu Evalda Schorma. Napsal také úspěšné hry Soprán ze slapské přehrady nebo Kauza Salome. S Tomášem Svobodou vytvořili hru se zpěvy Jaromír Jágr, Kladeňák a pražský klub Roxy uvedl další jejich společný kus Pornohvězdy. Je uměleckým šéfem A studia Rubín. Na dramaturgii se podílí i v Městském divadle v Kladně. Spolupracuje s Českým rozhlasem i televizí. Nova nedávno začala vysílat seriál Okresní přebor, jehož je spoluscenáristou.