Quentin Tarantino: Nesmíte věřit všemu, co říkám

„Vytvořili jsme paralelní historii, v níž film bojuje proti náckům,“ říká slavný režisér, který deníku E15 poskytl rozhovor den po londýnské premiéře Panchartů.

* E15: Vy jste fanoušek starých válečných filmů?

Určitě. Jako kluk, když mi bylo asi šest nebo sedm, jsem šel třikrát do kina na film Kam orli nelétají. Museli mě na to vzít rodiče, sám bych na to tehdy třikrát nemohl. To bylo něco jako Terminátor té doby, neexistoval film víc nabitý akcí.

* E15: Pancharti taky trochu připomínají poetiku amerických válečných komiksů.

Jo. Vždycky jsem měl radši komiksy, které měly blízko k filmům. Třeba nikdy jsem moc nebral na Dr. Strange, protože jsem si nedokázal představit, jak by se dal zfilmovat. Jiné komiksy jsem si v hlavě mohl převádět do filmu, obsadil jsem je herci, prostě všechno. Ty pak byly moje nejoblíbenější. Pokračování 12–13

* E15: Je pravda, že chcete natočit ještě prequel, film, jehož děj předchází Panchartům?

Mohl bych to udělat. Už mám vlastně dost z toho napsaného. Mám příběh o Panchartech a dalších postavách, které nejsou v tomhle filmu. Původně jsem to totiž zamýšlel jako dvanáctihodinovou minisérii. Takže na téhle zprávě je víc pravdy, než na jiných pověstech, které se okolo mě motají. Na mě totiž není moc spoleh. Už jsem tolikrát řekl, že natočím jiné verze všeho, co jsem kdy udělal, ale nikdy zatím nic nevzniklo. Proto nesmíte věřit úplně všemu, co říkám. Nejdřív uvidím, jestli je tenhle film hit, jo?

* E15: A co zvěst, že chcete točit remake kultovního béčka Faster, Pussycat! Kill! Kill!

To je naprostá fáma. I když ten film miluju.

* E15: Platí, že pořád chcete režírovat bondovku?

Ne, to jsem chtěl dělat v době, kdy se připravovalo Casino Royale, ale to nevyšlo. Ten film jsem ani neviděl, nedokázal jsem to. Všechno, co jsem o něm slyšel, mě odradilo. Vím, že se spoustě lidí líbil. Ale když jsem slyšel o těch kompromisech, které v něm udělali! Už jenom to, co provedli s karetní hrou baccarat! Vždyť to je v knize zásadní, že tam hrajou baccarat, to je hra Jamese Bonda, jasný? A oni ji nahradí Texas holdem, protože to je dneska populární. Do pr…, ti nemají žádnou integritu! Taky to, že se prý – prý proto, že, jak jsem řekl, ten film jsem neviděl – Bonda zeptají, jak chce své Martini, a vtip má být, že on řekne, že mu na tom sakra nezáleží! Hele, jestli jste někdy četli Casino Royale, tak víte nejenom to, že mu na tom sakra záleží, on taky vytvoří své vlastní Martini, nazve ho Vesper, a to je pak klasické Martini na nápojovém lístku ve všech Martini barech, do kterých kdy půjde!

* E15: Takže nový Bond není nic pro vás. A třeba nový Star Trek se vám líbil?

Moc. Nikdy jsem nebyl pravý Trekkie, ale mám Star Trek rád, hlavně kvůli Williamu Shattnerovi. Toho miluju, i postavu Kirka. Nejlepší je podle mě film Khanův hněv. Ricardo Montalbán tam hraje toho nejlepšího padoucha v historii filmu! Nemůžu se na něj dívat bez toho, abych nepřeříkával jeho dialogy. Taky jsem obrovský fanda J. J. Abramse, je to jeden z nejtalentovanějších vypravěčů a mistr nových metod. Některé ty vypravěčské techniky, které představil v seriálech Alias a Ztracení, jsou kur… revoluční a fantastický! A jeho Star Trek je prostě skvělý film, i tím, jak si hraje se svojí mytologií. Třeba sledovat, jak tam Kirk složí test Kobayashi Maru, to je skoro orgiastické.

* E15: Ale už zpátky k Panchartům.

Dobře. Ale povídat si o filmech druhých lidí je taková zábava!

* E15: Dělal jste kvůli své novince důkladný historický výzkum?

Jasně. Je tam spousta momentů vytvořených tak, že jsme vzali něco, co se opravdu stalo, ale přetvořili jsme to do jakési stínové verze. Dám příklad. Třeba příběh Fredericka Zollera a jeho film Pýcha národa. Ten nese dost paralel s příběhem Audi Murphyho v Americe. Tam taky udělali film o jeho životě, ve kterém on hrál hlavní roli sám sebe. Německá situace tehdy byla taková, že klidně můžu říct, že moje postava Zollera a všechno, co se jí stane, je uvěřitelné. Protože, kdyby existoval Frederick Zoller, který by udělal to, co udělal, v tak kritickém čase války, garantuju vám, že by o něm Goebbels udělal film. Jasný? Protože Goebbels udělal film, jenž se jmenoval Kolberg, což byl gigantický epos, který režíroval Veit Harlan, co režíroval Žida Süsse. Kolberg je historické převyprávění o pruské vesnici, která zahnala napoleonskou armádu, vy tam jenom musíte vidět ty paralely. A Goebbels věděl, tak jako Goebbels v našem filmu, že Německo už v budoucnu žádnou gigantickou bitvu nevyhraje, proto chtěl stvořit aspoň propagandistickou náhradu velkého vítězství. Němci doma potřebovali nějakou dobrou zprávu a z bojiště ji neslyšeli. A klidně za to utratil spoustu peněz. Země byla skoro na mizině, lidé k smrti hladověli a bojovalo se na dvou frontách a on nechal odvézt tisíce vojáků z přední linie, aby mu dělali kompars v bitevních scénách. Čímž mnohým z nich zachránil život. Tak tohle třeba myslím tou stínovou paralelní historií.

* E15: Před Pancharty jste vzdával poctu béčkovým filmům ze 70. let ve filmu Auto zabiják, polovině projektu Grindhouse, který ale komerčně propadl. Mluvilo se i tom, že za neúspěch mohly producentské zásahy a rozhodnutí dvojprogram Grindhouse v Evropě rozdělit na dva samostatné filmy. Jak to vidíte vy?

Není úplně pravda, že by ten film nebyl to, co jsme chtěli. Grindhouse byl v Americe nasazený tak, jak jsme plánovali. Vedl si mizerně, ale vypadal přesně tak, jak jsme chtěli. A myslím, že byl dobrý nápad rozdělit ty filmy pro většinu zbytku světa, kde je koncept Grindhousu cizí a říkali by si: co se tu kur… snaží dělat? Ale v Anglii to byl katastrofický omyl, za který jsme draze zaplatili, protože Anglie má tradici dvojprogramů. Mám velkou sbírku filmových plakátů a mezi mé oblíbené patří právě ty na dvojprogramy v anglických kinech ze 70. let. Samostatné Auto zabiják se mi jinak líbilo, zranilo mě, když si vedlo špatně. Teď už jsem se z toho dostal. Ale upřímně, tehdy mi to zlomilo srdce, cítil jsem, jako by se se mnou rozešla holka, byl jsem v depresi. Nikdy jsem nezažil neúspěch v takové míře.

* E15: Pancharti končí větou: „Tohle může být mé mistrovské dílo“. Myslíte si, že tenhle film může být váš mistrovský kus?

Na to, abych tohle mohl hodnotit, potřebuju aspoň tři roky odstupu.

* E15: Co si myslíte, že je váš dosud nejlepší film?

To je tak. Léta, kdykoliv se mě na tohle někdo zeptal, jsem hned odpověděl Gauneři. Byla by skoro svatokrádež neříct Gauneři. Protože ti mi změnili život. Nikdy už nemůžete vyrovnat tu nevázanost fantazie, tu energii, když něco děláte poprvé, když máte možnost vyzkoušet si něco, o čem nevíte, jestli ještě někdy dostanete mít příležitost dělat znovu. Gauneři jsou definitivně nejdůležitější film mého života. Ale musím říct, že tenhle rok jsem změnil názor. Nevím, jak dlouho to potrvá, ale momentálně je můj nejoblíbenější film z těch, co jsem natočil, Kill Bill Vol. 2.

* E15: Proč?

Z různých důvodů. Ale nedávno jsem se na něj díval a nemohl jsem věřit, jak moc jsem si to užíval. Je to jeden z nejosobnějších filmů, co jsem udělal, i když ne, že by tohle z něj dělalo nutně lepší snímek. Taky mě dostaly některé aspekty toho filmu, které mi připadají vzrušující. Třeba že tam není žádný úvod do děje. To je součást skoro všech jiných filmů, ale tady už to bylo ve Volume 1. Ve Volume 2 máme úvodní scénu v kapli, což je myslím to nejlepší, co jsem kdy natočil, a jakmile je po ní, nevidíte hlavní hrdinku docela dlouho. A když se pak ukáže, je pod Buddovým karavanem, nic neřekne a pak ji pohřbí zaživa. To je docela troufalé, aby film vyprávěl děj takhle. Od začátku do konce mi druhý Kill Bill připadá velmi uspokojující.

* E15: Pořád trváte na svém nedávném výroku, že v šedesáti letech odejdete do důchodu a přestanete točit filmy?

Víte, když vyhlásíte něco takového, tak už jste skoro povinen to nedodržet. Kdo ví, co mi příštích patnáct let nabídne. Garantuju vám, že pokud film, který udělám v devětapadesáti, bude stát za prd, tak takhle neodejdu, budu muset udělat ještě jeden film. Ale tím výrokem jsem myslel hlavně to, a neodsuzuju tím ostatní režiséry tak moc, jak se zdá, že je nechci následovat, že nechci dělat filmy starců. Věřím, že režiséři žijí nebo umírají na své filmografii, a já tam nechci mít tu červenou čáru, od kdy jsem šel dolů. Tím neříkám, že tyhle filmy nemají svou hodnotu nebo že nemůžou umožnit hlubší pohled na to, kdo ten režisér v té době je. Ale já se toho nechci zúčastnit. Já chci, aby všechny moje filmy byly spojené stejným nadšením. To bylo rozhodně přítomné, když jsem dělal Gaunery a Pulp Fiction. Nechci ztratit tu nevázanost, radost pro materiál a pro filmování samo. Ale až přestanu točit, neznamená to, že budu v důchodu. Pak budu mít čas na to, abych psal romány, protože jsem spisovatel. To bude můj čas na psaní filmových kritik a filmových esejů. Přestanu být filmař a stanu se mužem písma. A těším se na to. Myslím, že to bude hezký způsob života. Teď, jakkoliv bych chtěl, nemůžu dělat obojí, nemůžu dávat všechno do psaní i do natáčení.

Quentin Tarantino (46)

Gauneři, Jackie Brownová, Kill Bill, Auto zabiják a především Pulp Fiction řadí rodáka z Tennessee mezi nejvýraznější současné filmaře. Režisér, scenárista, producent, někdy i herec, držitel Oskara a Zlaté palmy z Cannes, filmový nadšenec a chodící filmová encyklopedie udivuje, přitahuje, odpuzuje i rozděluje kritiky a diváky jako postmoderní stylista, který rád točí svérázné filmové ódy na své oblíbené žánry. Autorka je spolupracovnicí redakce z Londýna