Radek John: Protestuji proti tomu, že jsme protestní strana

Styl šéfa strany Věci veřejné Radka Johna je sebevědomý a také dost neopatrný – rozhodně ničím nepřipomíná politika, který váží každé slovo. „Jsme zpupní, když říkáme, že jako jediní nebudeme nikdy krást,“ argumentuje John. Strana musí udělat vše pro to, aby tento závazek dodržela, už proto, že onu zpupnost bude chtít leckdo – včetně novinářů – vytrestat. John věří, že příznivci Věcí veřejných to především budou chtít spočítat zprofanovaným parlamentním stranám.

* E15: V současné době evidentně získáváte hodně protestních hlasů. Je to logické, ostře kritizujete všechny parlamentní strany. Nehrozí vám ale, že budete vnímáni jen jako protestní strana a že nikdo nebude sledovat váš program?

My se velmi snažíme dostat náš program do médií. Kousli jsme do všech kyselých jablek včetně zdravotnické reformy, důchodové reformy. Říkáme, jak zastavit zadlužování. Chováme se jako většinová vládní strana, tedy jako strana, která by to – kdyby vládla a měla většinu – udělala takhle a takhle. Problém máme s tím, že uděláme tiskovku s novináři o zdravotnické reformě, je tam dvacet lidí, ale v novinách se neobjeví ani čárka.

* E15: Asi nikdo nepředpokládá, že byste se tou většinovou vládní stranou opravdu stali…

Ale my máme opravdu dobrý a chytrý program, který slouží i jako inspirace pro velké strany. Oni nás docela vykrádají. My jsme za to velmi rádi, protože tím přispíváme ke kultivaci politického prostředí. My si dokonce platíme inzeráty, abychom náš program lidem zkomunikovali. To mně přijde jako naprosté novinářské selhání, místo aby se novináři zajímali o program, my musíme živit noviny inzercí našeho programu. A jinak ho komunikujeme na internetu. Jsme strana, která má velkou odezvu mezi mladými lidmi. Ti na internetu jsou. Takže protestuji proti tomu, že jsme protestní strana. My jsme strana naštvaných občanů, tím rezonujeme.

* E15: Lidé, kteří jsou naštvaní na parlamentní strany, teď podporují vás. Ale nemáte právě proto méně věrné voliče než jiné strany?

Co si voliči ve volbách vyberou, to budou mít. Jde o to, jestli si řeknou – ještě to riskneme s těmi starými, kteří nás přivedli na cestu ke státnímu bankrotu, anebo zvolíme nové, ještě než ti staří všechno rozkradou. Od nás je to nabídka.

* E15: Nebudete ale tím typem strany, která náhle zazáří, jednou se dostane přes pětiprocentní hranici, ale v dalších volbách už na ni všichni zapomenou?

Tohle je scénář, který tady dosud naplnily všechny malé strany. To, co se těm malým stranám stalo, byly dva velké problémy. Za prvé oni nešli do parlamentu stabilizovaní a hned se rozhádali sami mezi sebou v přímém přenosu. My jsme uzavřeli smlouvu se všemi kandidáty, kteří by se mohli dostat do parlamentu, že budou hlasovat jednotně, podle závazného stanoviska klubu. Druhý problém těch malých stran byl, že strašně prahly po korytech, po křeslech. Každá malinká strana chtěla honem nějaké ministerstvo. My se do těch ministerstev neženeme. Nám jde mnohem víc o to, abychom se drželi programu, rozhodně nemusíme být v koalici. Zvlášť proto, že ty strany jsou ušpiněné, zatížené úplatky a všemi těmi hrůzami, a my se od nich nechceme ušpinit.

* E15: Není tedy nikdo, s kým byste šli do koalice?

Aby měli voliči o nás jasno, máme jednu nejostřejší podmínku – nikdy koalici s komunisty. Máme ve stanovách, že kdo byl kdysi členem KSČ nebo KSČM, nesmí být ve Věcech veřejných. Mně by byla nejpříjemnější role opozice s dvaceti hlasy v parlamentu, která voličům slibuje – podpoříme každý dobrý návrh, který zastaví zadlužování, korupci, zjedná spravedlnost v téhle zemi. Otevřeně říkám, že když bude mít rozumný návrh pravice nebo levice a bude to z hlediska zdravého selského rozumu užitečné pro tuto zemi, my ho podpoříme.

* E15: I kdyby to navrhli komunisté?

Kdyby se komunistům stalo, že by vymysleli rozumný návrh, proč ho nepodpořit. Dnešní parlament funguje tak, že jednou za sto let má dobrý návrh levice a pravice řekne – to je ale dobrý nápad, škoda, že jsme ho neměli my, ale to přece nemůžeme podpořit, protože oni by vyhráli volby. Pak má jednou za sto let dobrý návrh pravice a levice řekne to samé. Já si myslím, že kdyby tam bylo těch našich dvacet hlasů, odblokovalo by to parlament, který se jinak na ničem nedohodne, a také by to zastavilo přeběhlictví. Protože pak nemá cenu kupovat nějaké dva přeběhlíky, když je tam dvacet hlasů, které rovně, jasně prohlašují – my podpoříme dobré věci.

* E15: Není dalším rizikem to, že je vaše strana až příliš spojována s vámi jako s jednotlivcem, jako s celebritou?

Mediální poradci nám říkali – dejte do podtitulu název Strana Radka Johna a dostanete ve volbách zhruba o čtyři procenta více. My jsme o tom nechali hlasovat naše příznivce na internetu a oni rozhodli, že se jim to nelíbí a považovali by to za kult osobnosti. Mně se dost ulevilo, protože nechci být Kim Ir-sen. Já vám řeknu pravdu o popularitě – já popularitu nenávidím. Kdyby mně dal někdo zpětně vybrat, jestli chci neznámý obličej nebo být slavný, vybral bych si být neznámý. Chápu slavného spisovatele Milana Kunderu, který se vůbec nechce fotit, na Moravu jezdí v přestrojení a má umělé vousy.

* E15: Ale nestal byste se předsedou strany…

Já o popularitu opravdu nestojím, ale říkám si – ať je to aspoň k něčemu užitečné, ta popularita upozorní na program, který mi připadá výborný. Nikdy jsem nechtěl do politiky. Rozhodl jsem se poté, co byla svržena vláda Mirka Topolánka uprostřed předsednictví Evropské unie a ti, kteří ji svrhli, najednou řekli – jéžišmarjá, co teď budeme dělat, my nemáme žádnou lepší vládu. Jezdili za mnou novináři z Evropy a ptali se – co jste to tady udělali, vždyť jste kašpárci Evropy, celá Evropa se vám směje. Rozhodl jsem se – musím se rozhlédnout a někoho nového podpořím. No a zdálo se mi, že program Věcí veřejných je nejlepší.

* E15: Nehrozí vám, že budete – v menším měřítku – jako Silvio Berlusconi, kterého část lidí zbožňuje, část lidí ho nenávidí, ale těch různých podezření z pochybných podnikatelských aktivit se nikdy nezbaví, ať už jsou pravdivá, nebo ne?

Silvio Berlusconi je mediální magnát a podnikatel. Radek John je věčný zaměstnanec. Radek John nepodnikal a to říkám na všechna podezření, s kým jsem kdy kde podnikal.

* E15: Mluvilo se o tom, že z Novy jste odešel kvůli podnikatelským aktivitám?

Já jsem vůbec nepodnikal, byl jsem zaměstnaný ve firmě a za deset tisíc měsíčně jsem technicky organizoval vydání deseti milionů časopisů ročně, jejich zabalení, opatření adresami a rozeslání do schránek.

* E15: To jste dělal jako předseda představenstva společnosti Ora Print?

Ano. Měl jsem trvalý pracovní poměr v Nově, takže nešlo mít druhý pracovní poměr. Řešilo se, jakým způsobem dostanu odměnu, a tak se řeklo – bude předseda představenstva a vyjde to na těch deset tisíc měsíčně. Já jsem ale byl v té firmě zaměstnanec, dělal jsem nakladatelskou práci. Tím se liším od magnátů, třeba i Vladimíra Železného.

* E15: Nevidíte ale zpětně chybu v tom, že jste přijetím funkce předsedy představenstva vyvolal různé spekulace, že zároveň děláte šéfredaktora publicistiky na Nově a zároveň podnikáte?

Znám spoustu novinářů, kteří se i dnes zabývají vydavatelskou činností. Takže projděme novinářskou obec a udělejme inventuru, co který novinář kde dělá. Moji redakční práci v Nově a schvalování reportáží to nikterak neovlivňovalo. V Nově byla dramaturgie kolektivní, což právě bránilo šéfredaktora před vydíráním, vyhrožováním a útoky. Na každé poradě redaktor navrhl téma a musel ho obhájit před všemi. Takže já jsem neměl kde uplatnit nějaký konflikt zájmů.

* E15: Jako předseda představenstva jste musel spolupodepisovat i rozhodnutí, která se netýkala přímo vaší činnosti.

To byla moje velká nešikovnost. Mně dneska zpětně říkají – proč jsi tam chlapče, nebyl na dohodu o provedení práce? Nebyl jsem tam proto, že jsem měl plné kecky práce pro Novu a neřešil jsem takovéhle drobnosti. Zpětně si ale říkám – ano, měl jsem jít na dohodu o provedení práce.

* E15: Hodně se mluví o vlivu podnikatelů ve vaší straně. Všechny strany se snaží získat sponzorské příspěvky, ale není potíž v tom, že ti vaši podnikatelé mají větší politické ambice, chtějí se dostat na kandidátky?

Považuji za evidentní, že mnohem větší sponzoři politických stran, než jsou ti naši, mají jasný zájem získat nějaké peníze ve sporu se státem. Zatímco nám se podařilo najít čtyři lidi, kteří toho už tady mají dost a dali každý dva a půl milionu, aby někdo nový změnil to, co ty prohnilé strany nezmění. V parlamentu je dnes 26 procent podnikatelů. A to vůbec nemluvím o těch, kteří jsou tajní podnikatelé, protože mají akcie na majitele. Například se tvrdí, že poslanci jsou tajnými vlastníky fotovoltaických elektráren, a proto byl takový problém snížit výkupní ceny elektřiny.

* E15: Na to ale nemáte důkazy…

Vím, co se říká mezi podnikateli, a vím, co se říká mezi těmi, kteří stavějí ty elektrárny – komu všemu tajně šoupali ty akcie. Mnoho lidí v parlamentu tajně podniká, jako když hrom bije. Nás podporují podnikatelé, kteří veřejně říkají – jsme podnikatelé. Po dobu výkonu politické funkce se vzdají podnikání, předají svůj majetek do správy jako američtí prezidenti. Mimochodem tito podnikatelé jsou nejhlídanější ze všech, budou každý den hlídaní novináři. Kdyby udělali jediný faul, je to druhý den na titulních stránkách novin.

* E15: Vy říkáte, co se říká. Říkají se ale různé věci, které se týkají i vás. Například jsem zaslechl, že podnikatelé ve vaší straně, kteří vás vytáhli do popředí, se vás zbaví, jakmile se dostanete do toho parlamentu.

Mě? Vidíte, to si na ně musím dát pozor. (Tuto větu myslí John ironicky – pozn. red.) Jsem nenáviděn spoustou lidí, kteří si vymýšlejí úplné nesmysly. Odvysílali jsme v televizi tisíc pět set reportáží o pacholcích, kteří kradli. Kdyby se mě ti podnikatelé zbavovali, byl by z toho šílený skandál. Také to by se dostalo na první stránky. To by bylo pro tyhle mecenáše hrozně kontraproduktivní.

* E15: Hodně mluvíte o boji proti korupci, ale to teď dělají všechny strany. Jste v této oblasti vůbec ještě v něčem jedineční?

To je velká legrace, teď všechny strany hubou bojují proti korupci. Oni tu korupci dobře znají, protože jejich příslušníci se jí dopouštěli. Mohli by udělat účinná opatření, ale schválně navrhují neúčinná. Nejkomičtější je ódéeska, která říká – chceme prevenci. To je jako ve Svěrákově filmu Jáchyme, hoď ho do stroje – úplatky nebrat. Pecinův balíček, to je také odvedení pozornosti úplně jinam. On mluví o agentovi provokatérovi, ale na rozdíl od nás vůbec nezmiňuje testy korupční odolnosti politiků a státních úředníků. Pecinův agent provokatér je v kriminálním podsvětí mezi vrahouny, drogovými dealery a lupiči. A tam policajti tyhle lidi dávno mají. To opatření nevede třeba k zastavení korupce ve veřejných zakázkách. Ale jsem šťastný, že už i další strany naše opatření trochu zkopírovaly – třeba zrušení akcií na majitele pro firmy, které soutěží ve veřejné soutěži.

* E15: Snažíte se profilovat jako strana, která zatočí s veškerými nešvary a zločiny. Ale jste pro daňovou amnestii, takže byste vlastně pardonovali ty, kteří se dopustili trestných činů?

Daňová amnestie se netýká peněz ze zločinů, drog a z korupce. Týká se lidí, kteří porušili daňové předpisy a vyvezli v rozporu s daňovými předpisy peníze do zahraničí. Nebo také lidí, kteří si v průběhu posledních let v účetnictví něco špatně zaevidovali a teď by to rádi napravili. Podle ekonomů by takové opatření vrátilo do české ekonomiky sto miliard korun. Je to i podpora oživení ekonomiky. A teď jak ta amnestie funguje. Nejprve je krok A – vraťte peníze, zaplaťte z nich daň, odpustíme vám penále a nepůjdete do vězení. A pak je krok B – pokud je nevrátíte, zřídíme policii, která to bude hledat, a když to najde, půjdete bručet, až zčernáte.

Rozhovory s lídry stran, které se ucházejí o hlasy voličů v parlamentních volbách, najdete v deníku E15 každý týden. Již vyšlo: Šéf Strany zelených Ondřej Liška 6. dubna

Radek John (55)

Známý spisovatel, publicista a scenárista spoluzakládal investigativní televizní pořad Na vlastní oči a byl šéfredaktorem publicistiky televize Nova. Po loňském odchodu z Novy pracoval například pro časopis Koktejl, který také původně spoluzakládal, nakonec se ale rozhodl pro politickou dráhu. Vstoupil do strany Věci veřejné, která byla dosud úspěšná spíše na lokální úrovni v některých obvodech Prahy. John byl zvolen předsedou a později i lídrem pražské kandidátky v internetové volbě, které se účastnili členové i příznivci strany. Johnova popularita podle všeho pomohla vytáhnout preference Věcí veřejných nad úroveň potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny.