Radko Martínek: Bez peněz z unie by nás čekala katastrofa

Kraje neurčují státní zdravotnickou politiku, a nemohou tedy soukromým partnerům nic dlouhodobého garantovat. Značný potenciál vidí Martínek v rozvoji pardubického letiště.

* E15: Stamiliardy korun z evropských fondů pro období 2007–2013 měly být posledními tak vysokými částkami, na něž mělo mít Česko nárok. Neměly by se kraje už připravovat na to, že po roce 2013 evropské dotace takové nebudou?

Pro současné období jsme získali opravdu hodně peněz, bylo to mimořádně dobře vyjednáno. Další věcí je, že úroveň českého hospodářství vzrostla. A schémata, podle kterých se peníze dosud rozdělovaly, se pravděpodobně změní. Je tedy evidentní, že pro příští období nemůžeme dosáhnout stejné částky, jako jsme měli teď. V celé řadě oblastí jsme ale odkázáni na evropské peníze, protože se postupně zrušily příslušné národní programy. Pokud by evropské peníze nepřišly vůbec, znamenalo by to katastrofu. Je třeba bojovat o to, aby přišly v nějakém rozumném měřítku. Můj odhad je, že když to dobře dopadne, budeme se pohybovat někde kolem sedmdesáti procent stávajícího stavu.

* E15: Jako Asociace krajů tedy říkáte české vládě a našim zástupcům v Bruselu, že by měli vybojovat na strukturální fondy co nejvíce peněz?

To v každém případě. Vezměte si, že letos máme v Pardubickém kraji investiční prostředky ve výši miliardy a čtyř set milionů korun včetně evropských peněz. Podle projekce daňových příjmů nám vychází, že kdybychom po roce 2013 neměli žádné evropské peníze, pohybovali bychom se na úrovni kolem sta dvou set milionů korun ročně. Nakonec to tak neskončí, ale bude záležet na tom, kde se ty další finance získají. Je nutné stanovit vyjednávací pozici. Česká republika se musí velmi urgentně rozmyslet, jestli se chce přidružit k takzvaným chudým státům a snažit se prosazovat jejich zájmy, anebo jestli se chce přidružit k těm relativně bohatým státům. Určitě nemůžeme zůstat osamoceni.

* E15: To, že se už nyní vedou důležitá jednání na evropské úrovni, ale není v centru pozornosti českých politiků, kteří se věnují předvolební kampani…

Tak je to vždy. V okamžiku, kdy čerpáte a ještě nemáte dočerpáno, staráte se o to, abyste vyčerpali co nejvíc, a pokud možno co nejméně peněz vraceli. Ale musí to jít ruku v ruce. Myslím, že se to v poslední době do centra pozornosti stále více dostává.

* E15: Není chyba, že každý region má svůj operační program? V krajích existují různé regionální vazby, objevují se podezření z korupce. V regionu Jihozápad se vyšetřují podezřelé okolnosti čerpání evropských fondů…

Já bych nechtěl předbíhat to, jak vyšetřování nakonec dopadne. Zatím to spíš vypadá, že je to individuální selhání. Osobně se domnívám, že regionální operační programy jsou velkým úspěchem. Zřídili jsme kraje, které by měly dělat regionální politiku, ale regionální politiku začaly fakticky dělat až v okamžiku, kdy dostaly peníze z evropských fondů. Když se podíváte na rychlost čerpání, mezi prvními čtyřmi operačními programy jsou tři regionální.

* E15: Otázkou je, jestli ta rychlost není na úkor férového procesu výběru projektů?

To někdy může být, ale jak říkám – nechci předbíhat. Nicméně to, že kraje rychle čerpají, je v této chvíli jedna z mála skutečně reálných podpor v boji proti dopadům krize. Co se jinak fakticky proti krizi udělalo? Regiony navíc zavedly průběžný systém financování, aby si žadatelé nemuseli brát úvěry v bankách. Nějaké individuální selhání může nastat u každého operačního programu. A když se třeba podíváte na operační program pro životní prostředí, kde se absolutně nedodržují lhůty, vidíte druhý extrém. Lidé mají přislíbené peníze, do tří měsíců by měli dostat vyrozumění, a klidně to trvá půl roku, v některých případech i rok.

* E15: Hodně se mluví o evropských dotacích do vašeho kraje, které měly jít přes ministerstvo kultury. To se týká hřebčína Kladruby a zámku v Litomyšli. Hlavně kolem Kladrub bylo živo, šířily se obavy z privatizace hřebčína. Ten je ve velmi špatném stavu. Získá nakonec evropskou dotaci?

Hřebčín už od roku 2006 věděl, že má reálnou šanci se ucházet o evropské prostředky. Bohužel se tam dodnes neudělaly přípravné práce. Nemůžete se ucházet, když nemáte připravené projekty. Na vině je jednoznačně ministerstvo zemědělství, které od roku 2006 hřebčínu neposkytlo peníze na projektovou dokumentaci. Další nedostatek je v tom, že když se vyjednával integrovaný operační program na ministerstvu kultury, nikdo si nevzpomněl, že hřebčín je státní podnik. Nikdo nedal do podmínek, že čerpat může i státní podnik. Státní podnik teď čerpat nemůže, proto bylo nutné hřebčín převést na státní příspěvkovou organizaci. Pokud se ještě uvolní nějaké další finance, protože ty zásadní peníze už jsou vyčerpány, má hřebčín ještě šanci.

* E15: Nebyla by privatizace nakonec nejlepším řešením? Problémy s penězi bude mít státní hřebčín pořád, nebo ne?

Podívejte se, obdobné hřebčíny jsou i jinde – v Německu, ve Slovinsku, ve Španělsku. A jsou vždy státní. To je prostě národní bohatství, nechci používat zprofanovaná slova jako státní majetek. Je spojen s národní tradicí, která začíná v rudolfinské době, a je to nejstarší hřebčín tohoto typu v Evropě. Také ten kůň je naprosto unikátní. Hřebčín v Kladrubech by měl být výstavní síní tohoto státu. Tou ale teď bohužel je pouze teoreticky.

* E15: V případě hřebčína se uvažovalo i o projektu PPP – partnerství veřejného a soukromého sektoru. I to ale vyvolalo velké obavy. Jak se na projekty PPP díváte vy?

Já mám takový smíšený pocit, protože jako ministr jsem prosadil zákon, který PPP projekty umožňuje. Na druhé straně zatím neexistuje jediný povedený projekt, zatím to bohužel vždy skončilo nějakou katastrofou. Nakonec i u nás v Pardubicích. Tady chtěli formou PPP rekonstruovat nemocnici, ale byla to naprosto šlendriánským způsobem připravená akce. Děkoval jsem svým bývalým úředníkům z ministerstva, že ten zákon byl připraven tak, že nás to stálo v uvozovkách jenom dvacet milionů korun. Projekty PPP jsou určitě budoucností, ale je otázkou, jestli jsme natolik stabilizovaná společnost, abychom si je vůbec mohli dovolit. Základním pravidlem PPP projektů je dlouhodobá stabilita v řádu desítek let. A když si vezmete, jakým způsobem se u nás všechno pořád mění…

* E15: V případě nemocnice se nakonec žádný soukromý žadatel nepřihlásil. Proč?

To mělo tři důvody. První byl ten, že kraj vytvořil PPP projekt a vzápětí převedl nemocnici na akciovou společnost, což je úplně protikladný proces. Druhý problém byl v tom, že ministerstvo zdravotnictví projekt údajně nejdříve podporovalo, ale když jsem se stal hejtmanem, ministr Julínek mi tvrdil, že ministerstvo bylo vždycky proti. V každém případě se změnila pravidla hry, ministerstvo úplně změnilo systém financování. A třetí důvod je – dejme tomu – objektivní. Tedy propuknutí krize. Soukromý subjekt si chtěl půjčovat osmdesát procent prostředků od bank, což už nebylo možné.

zvětšit Radko Martínek Autor: E15 Eduard Erben, zavřít

* E15: Plánujete ještě nějaké PPP projekty?

Ano. Ale určitě ne ve zdravotnictví. To je příliš nestabilní. Došel jsem k názoru, že instituce, která nemá plně v rukou veškeré příjmy, respektive celou ekonomiku příslušného zařízení, nemůže do PPP projektu vůbec jít. Kraje nemůžou jít do PPP projektů ve zdravotnictví, protože neurčují státní zdravotní politiku. V případě zmaření investice má soukromý subjekt nárok na náhradu všech ztrát, pokud nebyla zmařena jeho vinou. Kde bychom vzali na miliardové pokuty? Snažíme se spolupracovat s ministerstvem dopravy na eventuální přípravě silnic R35 a R43, ale v každém případě bude muset být nositelem toho projektu zase stát.

* E15: Váš předchůdce hejtman Rabas měl velké plány s pardubickým letištěm. Mluvil o tom, že by to mělo být letiště pro tři kraje a že by mělo být záložním letištěm Prahy–Ruzyně. Jak se na to díváte?

Myslím, že pardubické letiště má opravdu velký potenciál. Jsou tu dvě konkurenční letiště – pardubické a bývalé letiště Aera Vodochody. Jedno z nich může být záložním letištěm pro Prahu.

* E15: Opravdu to pořád berete jako reálnou možnost?

Určitě ano, to je evidentní. Pardubické letiště má oproti Vodochodům tu výhodu, že se zde nekříží odletové a příletové koridory. Je v tomto smyslu autonomní, jeho kapacita se vlastně načítá k ruzyňskému letišti, kdežto u Vodochod jsou určité limity. Už dnes existuje vynikající železniční spojení z Pardubic do Prahy. A lze očekávat, že jakmile přivedeme dálniční spojení – v zásadě už je také téměř až do Pardubic, bude doprava z Pardubic do středu Prahy téměř srovnatelná s Ruzyní. Když tady sednete do vlaku, za hodinu dvacet jste ve středu Prahy.

* E15: Určitě by si to vyžádalo další investice na letišti. Jaký máte časový horizont?

Současná krize přivedla letiště téměř do katastrofy. Musím říct, že nás zachránil smíšený provoz. Fixní náklady do značné míry táhne armáda. Obávám se, že kdyby to bylo jinak, už bychom se bavili o konkurzu nad letištěm. Propad cestujících byl děsivý. My ale chceme v tom smíšeném systému, ve spolupráci s armádou, pokračovat. Ukázalo se, že to je velmi bezpečný systém, vzájemně výhodný. Na druhé straně to vytváří určité limity rozvoje, protože my se využívání letiště armádou musíme také přizpůsobovat. Je těžké získat cizího investora, když nevlastníme přistávací dráhu a věž. Máme ale předběžnou dohodu s armádou o patnáctiletém nájmu. Vytváříme podmínky pro to, aby letiště bylo do budoucna – až se zlepší ekonomická situace – připraveno na vstup strategického partnera, který by investoval do odbavovací haly.

* E15: V Hradci Králové plánují, že vytvoří hokejový klub, který by se účastnil ruské Kontinentální hokejové ligy. Předpokládáte, že přes pardubické letiště by se mohlo cestovat do Hradce?

Ruská klientela tady představovala výrazné nadpoloviční procento všech cestujících. Mimochodem, proto je propad letiště tak výrazný. Dopad ekonomické krize v Rusku byl řádově vyšší než u nás. A pro ruské turisty byly Pardubice vždy zajímavé.

Radko Martínek (54)

Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Olomouci, později ukončil studia zeměpisu na Přírodovědecké fakultě. Byl středoškolským profesorem v Moravské Třebové, kde se stal i starostou. V letech 1998– 2009 působil v různých funkcích v Poslanecké sněmovně. Ve vládě Jiřího Paroubka byl ministrem pro místní rozvoj, nyní je hejtmanem Pardubického kraje. Jako první místopředseda Asociace krajů má mimo jiné na starosti evropské fondy. Je ženatý, má dvě dcery.