Roman Pospíšil: Zajištěný fond neznamená, že v něm klient nepřijde o peníze

„Všechny strukturované produkty teď mají určitý problém: Kvůli tomu, co se dělo na trhu, klienti vydělali většinou po pěti letech nulu. Oni jsou sice spokojeni, že neprodělali, ale přitom fakticky prodělali, protože nevydělali ani bezrizikovou úrokovou míru,“ dodává.

* E15: Český trh podílových fondů kvůli krizi výrazně propadal. Máte pocit, že se to už zlepšuje?

Příliv do fondů je už nyní na docela normální úrovni. V březnu se trh dostal na dno, z fondů odtékalo velké množství peněz. V Česku třeba z fondů peněžního trhu. I tady se totiž některé cenné papíry nepovedly. Například celý trh měl v portfoliích dluhopisy islandských bank. Krize přišla částečně z dlouhodobého tlaku klientů na výsledky. Málo lidí si vůbec připouštělo rizika, která jsou spojená s cílem dosáhnout lepších výsledků. Abychom byli schopni přinést vyšší zhodnocení, kupovali jsme do konzervativních produktů papíry, kde se trochu rizika mohlo projevit. Nyní už se začínají investoři k akciovým fondům vracet.

* E15: Kolik jste vy odepisovali za islandské banky?

My jsme neodepisovali, ale museli jsme přecenit portfolio, čímž poklesla hodnota fondu. Týkalo se to fondu peněžního trhu Sporokonto.

* E15: O kolik jste hodnotu diskontovali?

O jeden a půl procenta. Islandskou expozici jsme celou konzervativně přecenili na nulu. Takto jsme se tehdy všichni na trhu dohodli s centrální bankou. Možná to ale není nula, podáváme přihlášky pohledávek do konkurzních řízení a ještě uvidíme, jaký bude nakonec výsledek.

* E15: Myslíte, že existuje nějaká šance, že něco dostanete zpět?

Ta šance je malá. Zkrachoval v podstatě celý stát, je velmi obtížné se něčeho domoci.

* E15: Lidé se do fondů peněžního trhu moc nevracejí, spíše jdou do zajištěných fondů. Také je nejvíce nabízíte?

Trend garantovaných fondů trvá už delší dobu, ale my jsme se tomu dlouho bránili. Já jsem považoval za zbytečné, aby klient platil další poplatek, který tam při garanci vždycky je. Klienti to však chtěli, takže máme také dva zajištěné fondy. Na trhu ale žádný garantovaný fond ve smyslu, že když proděláte, někdo vám to zaplatí, není. Zajištěné je to modelem, který denně měří, jak se portfolio chová. Ve chvíli, kdy trh padá, investice se zdefenzivňuje a hlídá se, aby dosáhla očekávaného výnosu.

* E15: V prospektech některých zajištěných fondů ale je, že kdyby někdo z emitentů cenných papírů, kteří jsou v portfoliu, nedodržel závazky, klient o tyto peníze může přijít a nezíská ani minimální garantovaný výnos. Co kdyby se opakoval Island?

To model nezachytí a klienti skutečně o tyto peníze přijdou. Pravděpodobnost je ale malá, stává se to výjimečně. Na rozdíl od jiných fondů jsou v portfoliích pouze ty nejkvalitnější dluhopisy.

* E15: Když ale padá trh, klient klasického podílového fondu z něj může vystoupit. Pokud je v uzavřeném zajištěném fondu, tak ne…

Naše fondy nemají klasické upisovací období, klient do něj může vstoupit a vystoupit kdykoli, ale samozřejmě garance se týká jen určitého období. Je tam ale hranice, pod kterou by se neměl dostat při předčasném prodeji. Všechny strukturované produkty ale mají určitý problém: Teď, kvůli tomu, co se dělo na trhu, klienti vydělali většinou po pěti letech nulu. Oni jsou sice spokojeni, že neprodělali, ale přitom fakticky prodělali, protože nevydělali ani bezrizikovou úrokovou míru.

* E15: Proč jsou poplatky zajištěných fondů vyšší než u akciových?

S ohledem na rizikový model, dle kterého se portfolio fondu řídí, a skryté poplatky v případě, že portfolio je alokované do nějakého derivátu, je možné, že u některých fondů je celková nákladovost vyšší. Skryté poplatky platí zejména u strukturovaných produktů. Strukturu obvykle nedělá firma sama, ale někdo další, tudíž výši dodatečné marže lze těžko odvodit. Klienti ale mají dobrý pocit, že je to zajištěné. Psychologicky tomu rozumím.

* E15: Je to třeba násobně vyšší?

Záleží na tom, jak to kdo udělá. Kolik investice unese. Pokud nabízíte něco, co vydělá dvě procenta a vezmete si na tom dvě procenta, klient si to asi nekoupí. Další potíž garantovaných produktů je, že pokud je tam garance, investuje se do rizikovějšího produktu. Takže pokud správce chce dvě procenta, musí nabídnout celkově třeba šestiprocentní výnos. Klient pak má pocit, že je bez rizika, když tam má garanci. Pak sice nepřijde o sto procent, ale pravděpodobnost, že skutečně dostane čtyři procenta, není moc velká, protože daný trh má vyšší riziko.

* E15: Vydávali jste od loňska nějaké nové fondy?

Ne.

* E15: Budete ale naopak fondy slučovat…

Chystáme se sloučit růstový s obligačním. Zájem všech správců je mít nějaké minimální množství prostředků, aby mělo ekonomický smysl se o fond starat. To je důležité i pro podílníky, aby to dávalo smysl. U malého fondu se také výrazně zvyšují náklady, které jsou fixní. Pokud majetek poklesne pod určitou hranici, je třeba to řešit. Někdy je to výhodné třeba jen strategicky, když jsou fondy podobné. Zavírat fond je strašně těžké, museli byste najít všechny podílníky a ti jsou často nedohledatelní. Prakticky to nejde. Funguje to i marketingově, lidé chtějí stále nové věci, ty se dobře prodávají. Správci pak slučují fondy, aby mohli nový vydat.

* E15: Je obvyklé slučovat dluhopisový fond s akciovým?

V růstovém fondu je čtvrtina akcií, zbytek dluhopisy a peněžní trh. Pro klienty jde o zkonzervativnění strategie. Nabízíme jim možnost jít do fondu dynamického, který má asi čtyřicet procent rizikovějších aktiv. Klienti tedy mohou také část portfolia převést do akciového a jejich strategie zůstane stejná.

* E15: A to se vám zmenšil ten růstový fond?

Částečně se zmenšil, ale je v tom i tlak na snižování počtu fondů. Teď máme sedm českých fondů, vedle toho nabízíme desítky fondů naší mateřské společnosti. Náš dlouhodobý záměr jsou spíše globální a evropské fondy.

* E15: Kde je hranice, kdy je lepší fond sloučit?

Odvíjí se to od velikosti trhů. Ve střední a východní Evropě je hranice trochu nižší než padesát milionů eur. Například v Polsku je ale hranice vyšší. Je tam více klientů a distribučních míst. Co se týče Česka, řekl bych, že fond, který má nad miliardu korun, je dobrým fondem.

* E15: Stává se vám, jako třeba pojišťovnám, že externí obchodní zástupci prodávají fondy lidem špatně? Že jim vnutí něco, co jim neodpovídá?

V této branži se to bude stávat vždycky. Sítě, které finanční produkty prodávají, jsou čím dál tím profesionálnější, prodejci mají lepší tréninky. Když ale produkt prodám já nebo náš asset manager, je to jiné, než když ho nabízí někdo, kdo má dalších dvacet produktů. Někdy se chybné prodeje ještě dějí, ale už ne plošně. Ani zprostředkovatelské firmy nemají zájem o skandály, už to není to – za každou cenu co nejvíce peněz. Často v tom bývá i nedorozumění. Dalším problémem je i to, že klient produkt sice pochopí, ale za dva roky, když se něco stane, si není schopen připustit, že to bylo jeho rozhodnutí.

* E15: Zažaloval vás takto někdy klient, nebo stěžoval si u ČNB?

No, stížnosti jsou. Musím to ale zaklepat, že v posledních pár letech jich je velmi málo. Většinou se nám to podaří vysvětlit.

Roman Pospíšil (48)

Absolvoval studium matematiky a fyziky na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po krátkém působení na pozici výzkumného pracovníka v oboru fyziky plazmatu vstoupil v roce 1991 do finančnictví. Absolvoval MBA na Graduate School of Banking Colorado v USA a kurzy v Barclays Bank. V roce 1999 se stal šéfem IKS KB. Do Pioneer Investments nastoupil v roce 2001, v březnu 2003 byl jmenován ředitelem Pioneer Investiční společnosti, řídí i Pioneer Asset Management.