Štefan Füle: Poučení z Řecka? Posílit kontrolní moc Bruselu

* E15: Máte na starosti politiku rozšíření a sousedství, z nichž především ta první nabývá na významu s nynějšími turbulencemi Řecka a obavami z přelití dluhové nákazy do dalších ohrožených států. Jak se momentální situace promítá do práce Evropské komise?

Zásadně. Na každém pravidelném zasedání, scházíme se vždy ve středu, začínáme informací a rozsáhlou diskuzí, v jakém stavu se EU právě nachází a co má komise udělat. Dluhový strašák a spekulace dotlačily Řecko na okraj propasti a to je důvod, aby komise – v roli ochránce unijních smluv – navrhovala nějaká řešení. Jedním z nich jsou koordinované bilaterální půjčky eurozóny a Mezinárodního měnového fondu.

* E15: To jsou ovšem kroky ve stavu nouze. Očekával bych, že debata v komisi bude mít obecnější rozměr.

Ten také má. Probíráme, jak na základě dosavadních zkušeností, opatření a chyb zabránit podobným případům v budoucnu. Jak zamezit, aby infekce nezasáhla další členské země. Mluvíme o posílení Paktu stability a růstu.

* E15: V jakém smyslu?

Vracíme se k tématům, o nichž se bavili naši předchůdci už v době, kdy tento pakt vznikal (konec devadesátých let, nová pravidla platí od března 2005 – pozn. aut.). Jenže tehdy ekonomika rostla a všeobecné podmínky byly poměrně příznivé, takže nebyla ochota tlačit na rozpočtovou a fiskální koordinaci, na důraznější charakter monitorovacích opatření. Teď se řada těchto věcí vrací zpátky.

* E15: O čem tedy uvažujete?

O posílení monitorovací schopnosti. O tom, že je v Řecku něco špatně, jsme věděli zhruba poslední dva roky, ale nevěděli jsme úplně všechno. Chceme umět monitorovat finance každého státu.

* E15: Monitorovat v předstihu, nebo za pochodu?

Ještě před schválením rozpočtu. Musíme také pomáhat členům EU, aby koordinovali svou rozpočtovou politiku. Aby bylo otřesů v eurozóně co nejméně.

* E15: Tady vaše úvahy končí?

Ne, přemýšlíme rovněž o vytvoření nějakého krizového mechanismu, který by napříště pomohl řešit podobné krizové případy. Koordinovaná bilaterální pomoc, jako je ta současná, je zásah ad hoc.

* E15: Kdyby se vzaly dva krajní scénáře, tedy nalévání další pomoci na jedné straně, a bankrot a odchod z eurozóny na straně druhé. Jak velké jsou v Bruselu tábory zastánců a odpůrců těchto scénářů?

Prvek solidarity je velmi silný a je v zásadě znát při všech jednáních komise. Panuje názor, že solidarita bude hodně záviset na tom, jak daleko bude Řecko ochotno zajít v domácím úklidu. Protože ani solidarita nemůže být bezmezná, i ona musí mít jasný rámec. Členské státy chtějí v každém případě zabránit, aby jeden krok nevedl k dalšímu kroku, který by byl ještě bolestnější. V tomto smyslu se komise spolu s Radou EU a Aténami snaží, aby si Řecko dalo finance a makroekonomická data do pořádku. Aby se dluhová spirála dostala pod kontrolu. Nejen v ročním výhledu, ale i horizontu několika let.

* E15: Jsou slyšet i hlasy typu: Přece nemůže být řeč o přijetí Turecka, vždyť se podívejte, jaké potíže nám způsobilo Řecko?

Ne, to ne.

* E15: Skutečně jste nic takového neslyšel?

Vůbec ne. Nemá to ostatně žádné opodstatnění. Nestojíme před otázkou přijmout Turecko zítra, s Ankarou vedeme přístupové rozhovory. O tom, kdy skončí, bude rozhodovat turecká ochota k reformám. To, jak Turci splní požadavky vyplývající z přijímacího procesu. Celý proces vyjednávání je nastaven tak, aby na jeho konci čekala země, která je stoprocentně připravena. Stejně jako je nutné, aby byla na její příchod připravena celá unie. Nemělo by se stát, že máme stoprocentní kandidátský stát, ale nejsme si jisti, jaký dopad bude mít jeho vstup na některé části unijní politiky. O případném dopadu nesmí nikdo pochybovat.

* E15: Co Chorvatsko, jak jste daleko?

S Chorvatskem se ke stavu stoprocentní připravenosti blížíme. Jednání však nejsou u konce a ještě pár měsíců potrvají. Přibližně u půlky kapitol, které zbývá uzavřít, ještě musíme definovat některá přechodná opatření. Tedy za předpokladu, že budou nutná.

* E15: Jak vycházíte s kolegy v komisi?

Dobře. Dokonce se snažím plánovat si cesty tak, aby mi vycházel čas na středeční schůzky v Bruselu.

* E15: Co spolupráce s baronkou Ashtonovou, která je místopředsedkyní komise a vaší nadřízenou?

Funguje to. Po profesní i lidské stránce.

* E15: V zásadě to byla nutnost, že?

No, v podstatě byla. Avšak není ještě všechno úplně posazené. Máme Lisabonskou smlouvu, která jasně definuje, co se mění v zahraniční politice EU, zřizuje službu vnější akce. Máme vysokou představitelku pro zahraniční a bezpečnostní politiku (Ashtonová), ale nemáme instrumenty. Nemám službu, tedy stovky, ne-li tisíce lidí, kteří vytvoří páteř zahraniční politiky unie.

* E15: Podílíte se vy osobně na vytváření těchto nových struktur? Pokud vím, členské státy posílaly do Bruselu seznamy svých zástupců, které by si přály mít v diplomatickém aparátu…

Tuto odpovědnost má baronka a jen baronka. Já jsem zapojen do té míry, v jaké je zapojena celá komise. Mimo tuto oficiální rovinu existuje osobní rovina, kdy konzultuji některé věci. Část služby bude totiž úzce spolupracovat i se mnou.

* E15: Víte, koho nominovala Česká republika do unijní diplomacie? Podle mých informací šlo o devět osob…

Ani nevím, zda je to osm nebo devět lidí, myslím, že to není klíčové. Je to věc ministerstva zahraničních věcí.

* E15: Když jste v lednu při slyšení před poslanci Evropského parlamentu vyprávěl, co bude náplní vaší práce, popisoval jste filozofii politiky rozšíření a sousedství. Jak jde dohromady teorie s praxí?

Myslím, že dělám to, o čem jsem tehdy v lednu ony tři hodiny povídal. Zatím jsem nemusel udělat žádný kompromis. Ani ve směru k europarlamentu, s nímž probírám věci, jak jsem slíbil.

* E15: Rozšíření a sousedství jsou strategická témata. Máte v komisi obrysy, kam v nich chcete zajít?

Ano, mám. Můj předchůdce Olli Rehn sepsal v roce 2006 dokument, na jehož základě přijaly členské státy deklaraci o obnoveném závazku k rozšíření. Ten text má význam v tom, že vyvozuje zkušenosti z rozšiřovacího procesu, obohacuje ho o některé prvky. Co se týče sousedství, tam je prostor k přemýšlení možná ještě větší. Rozšíření provádí EU už léta, kdežto sousedskou politiku má teprve pět let. Příští týden bude komise schvalovat balík sousedské pomoci. Záměr je jasný: pokud chce být unie globálním hráčem, jako že chce, musí začít u nejbližších sousedů.

* E15: Co se od souseda vyžaduje?

Žádá se po něm, aby posílil kontrolu na hranicích, aby měl imigrační politiku. Nejlepší ukázkou tohoto procesu je proces na Balkáně, kde už mají tři země s EU bezvízový režim a další dvě, Bosna-Hercegovina a Albánie, ho mají na dosah.

Štefan Füle (47)

Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě a studijní program pro odzbrojení Organizace spojených národů. Kariéru začal na odboru OSN na ministerstvu zahraničních věcí, který později řídil. Byl také náměstkem ministra obrany. V zahraničí působil jako velvyslanec v Litvě, ve Velké Británii a Severním Irsku, do roku 2005 vedl stálou misi ČR při NATO. V květnu 2009 se stal ministrem pro Evropu, komisařem je od letošního února. Je ženatý, má tři děti.