Názory odjinud: Američané opouštějí Irák, práce ale nekončí

USA Today

Osud Iráku zůstává nejistý

Od druhé světové války viděli Američané jen málo odměn za své války. Korejský konflikt skončil hrozivým 57letým patem. Vietnam přinesl hořkou porážku. Afghánská invaze zdegenerovala v neurčitou špínu. Proto by nikdo neměl být překvapen, že úterní projev prezidenta Obamy o oficiálním ukončení vojenských operací v Iráku nezněl jako slova Harryho Trumana opěvujícího kapitulaci Japonska. Stěží to tak mohlo být. Válka neskončila a budoucnost zůstává nejistá. Obama sice plní své termíny stahování vojáků z Iráku a předávání odpovědnosti do rukou Iráčanů, ale Američané budou dál bojovat a umírat. Pomalejší odchod by byl přece jen moudřejší. Alespoň kdyby byl dost pomalý na to, aby stihla vzniknout jednotná irácká vláda, jež by dokázala omezit riziko, že země za chvíli spadne zpět do občanské války. Přesto je ukončení operace Irácká svoboda milníkem, jak řekl Obama. Ukazuje, že Irák vyrostl do míru dost na to, aby mohlo odejít sto tisíc amerických vojáků, aniž by to vypadalo jako porážka. To by ještě přes třemi lety bylo nepředstavitelné.

The Guardian

Katastrofa za bilion dolarů

Mise splněna? Irácká válka přispěla nejvíce k tomu, že si atlantičtí spojenci znepřátelili zbytek světa. Válka byla včera prezidentem Obamou oficiálně prohlášena za ukončenou. Jednotky se vracejí domů, ovšem Iráčané se mohou cítit jen o málo svobodnější, zato však výrazně ohroženější. Dva miliony Iráčanů zůstávají za hranicemi, další dva miliony se změnily ve vnitrozemské nomády. Během sedmi let anarchie paradoxně odešli téměř všichni iráčtí křesťané. Produkce ropy pod taktovkou Západu je pod předinvazní úrovní a domácnostem je elektřina dodávána dvě hodiny denně. Je to hrůza! Odhaduje se, že v souvislosti s konfliktem přišlo o život sto tisíc civilistů. Země nemá stabilní vládu, její infrastruktura je v troskách, vraždy a únosy jsou na denním pořádku. Korupce je všudypřítomná. Vzrůstající vliv islamistů znamená méně svobod pro ženy než před válkou. Spojené státy přišla vojenská kampaň na 751 miliard dolarů. V moderní diplomacii těžko hledat horší výsledek. Předchozí intervence měly alespoň ušlechtilé důvody. Tato byla postavena na lži kolovrátkově vnucované Georgem Bushem a Tonym Blairem. Nyní Západ opouští zemi připomínající bazén krve, prachu a dolarů. Řeč je stále o Iráku, nikoli Afghánistánu.

Der Standard

Vítězem je Írán

Barack Obama udělal dobře, že nehlásil: „Mise splněna“. Prvního září byl splněn předvolební slib amerického prezidenta – válka je ukončena, zbylých 50 tisíc amerických vojáků bude vystřídáno silami, které budou staženy během následujících 14 měsíců. Pak už z někdejší okupační moci zbude jen personál (gigantického) amerického velvyslanectví na bagdádském náměstí. Za předpokladu, že vše půjde podle plánu. Od roku 2003 je Irák zemí nikoho, kde se těžce střetávají přání a skutečnost a kde však, ke své smůle, žijí skuteční lidé. Úterní televizní výstup premiéra Malíkího byl z hlediska ukotvení v realitě někde na půl cesty mezi vystoupením ministra informací, který v dubnu 2003 v den pádu režimu ohlašoval jeho vítězství, a výkřikem Tárika Azíze, že USA chtějí Irák předhodit vlkům. Za vlky Azíz považuje Íránce. Když Malíkí ohlašuje znovunabytou plnou suverenitu, a tím i obnovenou kontrolu nad všemi procesy v zemi, zároveň zamlčuje, že na irácko-íránských hranicích se množí přestřelky a zranění. Vláda, která je mimochodem nelegitimní, neboť už půl roku přesluhuje, to označuje za maličkosti, Američané mlčí. Velké skupiny v Iráku, sunnité a sekularizovaní, kteří mají z Íránu strach, to však vidí jinak. Silnější Írán je každopádně velmi viditelným výsledkem amerického působení v Iráku.

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.