Názory odjinud: Británii čeká novinka: koaliční vláda

The Daily Telegraph

Po zmatcích přichází Cameron a jasno

S grácií a důstojností ukončil Gordon Brown třináctiletou vládu labouristů. Pět dní po volbách má země novou vládu. Ukutí vládní koalice mezi konzervativci a liberály napsalo konec jedné z nejvíce znepokojivých epizod v naší moderní politické historii. V čase ekonomické krize země zoufale volala po stabilní vládě a plánu pro boj s deficitem. S Davidem Cameronem v roli premiéra a koalicí, jež oplývá pohodlnou většinou ve sněmovně, jsme je konečně dostali. Cameron ani nezkoušel zlehčovat problémy, které nový kabinet čekají – deficit, roztříštěná společnost a politický systém, který pozbyl důvěry veřejnosti. Přesto, jak měl ve zvyku už během kampaně, zahrál premiér silně na notu optimismu, komodity, kterou budeme v nadcházejících týdnech a měsících velice potřebovat. Vyrovnaný parlament vzešlý z voleb nabízel pár dní strhující a skličující podívanou. Domníváme se, že voliči budou číst tyto události tak, že konzervativci prokazovali schopnost vůdcovství, labouristé byli věrni svému zvykovému intrikaření a liberálové působili bezradně. Tým Nicka Clegga se bude muset v mnoha věcech jasně vyjádřit. Jinými slovy, liberálové potřebují dospět.

The Independent

Pochybné partnerství

Pokroková koalice nakonec neprošla zátěžovým testem. Parlamentní aritmetika koalice labouristů a liberálů nestačila na sestavení „silné a stabilní“ vlády. Vyhlídka na to, že taková vláda bude při každém hlasování odkázána na skotské nacionalisty a ulsterské unionisty, byla příliš odpudivá i pro ty, kteří po historickém partnerství dvou pokrokových sil v Británii toužili. Je to škoda. Koalice konzervativců a liberálů nebude sloužit pokrokové politice. Programy liberálů a labouristů jsou si významně bližší v klíčových oblastech od ekonomiky po vztahy s Evropou. Navíc labouristé nabízeli mnohem zajímavější reformu volebního systému. Přesto je i důvod k optimismu. To, čeho se mnozí voliči báli, totiž bezuzdná vláda konzervativců ve stylu osmdesátých let, se nestane skutečností. Divoké výstřelky tvrdého jádra konzervativců by mohly být omezeny přítomností liberálů ve vládě. Výsledkem by nakonec mohlo být zcivilizování konzervativců. Neměli bychom si ale myslet, že to bude snadné. Sociálnědemokratické křídlo liberálů a nereformovaní thatcherovci v řadách toryů budou velmi nemotornými parťáky.