Čínská ekonomika je druhá největší na světě

China Daily

Nepřeceňujme čínskou ekonomiku

Guvernér čínské národní banky oznámil, že Čína předstihla Japonsko a stala se druhou největší ekonomikou světa. Podle některých britských analytiků by Čína při zachování aktuálních hodnot růstu HDP měla během devíti let předstihnout i vedoucí Spojené státy. To rozpoutalo halasnou diskuzi mezi světovými komentátory. Někteří tvrdí, že čínská čísla nesedí, jiní souhlasí, že dřív nebo později se Čína stane největší ekonomickou silou světa. Debata o přesnosti údajů není tak podstatná, protože budou blízko reality. Některé provincie možná se statistikou manipulují, ale to je zase vyváženo rozvojovými regiony, kde jsou čísla podsazena.

Podstatnější je, že dle ukazatele poměřujícího HDP na obyvatele Čína za Západem, a dokonce i za některými rozvojovými zeměmi, stále výrazně zaostává. Ani struktura hospodářství nesnese s vyspělými státy srovnání. Pilíři růstu jsou vývoz a trh s nemovitostmi. A zatímco vývoz má na modernizaci země příznivý vliv, sázka na druhý pilíř přináší mnoho problémů.

Rozvoj trhu je založen na spekulacích, které vyhnaly ceny domů do nereálných výšin. Obrovský problém představuje též růstová disproporce mezi městy a venkovem. Podíl venkova na růstu je stále menší. A extrémní nerovnost se týká i užitku z rostoucího bohatství. Intervence státu do ekonomiky jsou stále značné, a tak kdo chce v Číně zbohatnout, musí být blízko vládě. Geograficky i ideově.

Die Welt

Čínský hlad je naše budoucnost

Rychlý pochod lidové republiky na čelo všemožných statistik hezky ukazuje, jak se hospodářská rovnováha ve světě za posledních několik let změnila. Stárnoucí Evropa je mimo hru, umělé, centrálně plánované ekonomiky zmizely ze scény. Kyvadlo se vychýlilo směrem k rychle rostoucím rozvojovým zemím. Čínský vzestup přišel z našeho pohledu právě včas. Potvrdilo se, že právě zvyšující se poptávka z Číny byla zodpovědná za to, že se německé hospodářství překvapivě rychle zotavilo z krizového období. Jen díky poptávce z Východu německý export neklesal, ale naopak stoupal. Navzdory americkému komatu i faktu, že evropští sousedé škrtí rozpočty a krátí výdaje.

Z dlouhodobého pohledu je pro nás rostoucí síla rozvojových zemí ještě důležitější. Německo, Francie nebo Japonsko jsou sice bohaté rozvinuté země, ale ztrácejí tempo, a ztrácet budou, kvůli stárnutí a úbytku populace. Nyní je každý pátý Evropan starší 65 let, za čtyřicet let to bude každý třetí. S tím se bude zmenšovat i domácí poptávka. Staří lidé sice málo spoří, ale to neznamená, že více konzumují. Tyto ztráty budou kompenzovat spotřebitelé z Číny, Indie či Brazílie.

The Daily Telegraph

Kde se zastaví čínský vzestup?

Čína se vyhoupla před Japonsko a zaujala místo druhé největší ekonomiky světa. Při zachování dvouciferného ročního růstu si může do roku 2020 brousit zuby na příčku nejvyšší. Samozřejmě jde o umělé srovnávání. Kdyby se do statistik započítala čínská šedá ekonomika, Japonsko by padlo dříve. Ale každý den slyšíme další a další zprávy o tom, jak čínský růst přemalovává velmocenskou mapu světa, a vzniká tak dojem, že zisk pozice supervelmoci je nevyhnutelný. Detailní pohled na některá odvětví hospodářství je neméně působivý. Čína nyní dováží více aut než Spojené státy a vyváží více zboží než hlavní evropská továrna Německo. Zatímco západní vlády šetří, ta čínská hromadí devizové rezervy. A na vzestupu není jen ekonomika.

Ačkoli Čína vydává na zbrojení desetinu toho, co Spojené státy, zpráva Pentagonu z tohoto týdne varuje před rostoucí vojenskou silou Číny, která může ohrozit 50letou americkou dominanci na otevřeném moři. Než ale Západ skloní rezignovaně hlavu, měl by si vzpomenout, že před dvaceti lety se s podobnou bázní hledělo na kvapně rostoucí Japonsko. A víme, co se stalo. Tamní trh s nemovitostmi se zhroutil a politice státem řízených investic došel dech.

The Christian Science Monitor

Čína je druhá, ale s velkým odstupem

Třicet let od přijetí kapitalismu Číně trvalo, než se stala druhou největší ekonomikou světa. To však k tomu, aby byla vnímána jako respektovaná supervelmoc, nestačí. Její sousedé, od Jižní Koreje přes Vietnam až po Indii, jsou stále nervóznější z toho, jak neomaleně říše středu se svou novou mocí nakládá. Vznáší územní nároky, manipuluje trhy a provokativně rozšiřuje kapacity vojenského námořnictva. Navíc svět rozčiluje podporou Pchjongjangu. Proto se stále více zemí v regionu obrací k dlouhodobému protektorovi Pacifiku, Spojeným státům.

Ne proto, že se americká vojenská a ekonomická síla té čínské vyrovná, ale proto, že Spojené státy představují hodnoty, které ty čínské dalece převyšují. Kromě politiky se to jasně ukazuje i v ekonomických oblastech. Spojené státy hájí principy volného trhu, když na Čínu stále tlačí, aby přestala ovlivňovat kurz měny za účelem snadnějšího exportu. Čínský nezájem o následky měnové manipulace dokonce přiměl americký Kongres k úvahám o omezení importu z Číny. Je důležité nezapomínat, že svobodný jedinec a otevřený trh jsou těmi hodnotami, díky nimž jsou Spojené státy jedinou supervelmocí. Čína takového statutu nedosáhne, dokud je též neadoptuje.