Evropský precedent

Naštěstí zasáhl Kongres a Washington získal prostý titul „pan prezident“. Politici vždycky věděli, že v otázkách politické moci nezáleží jen na formálních pravidlech a ústavách.

Osobnost, styl, zvyky, to vše pomáhá vytvářet úřad. Obzvlášť, když nějaký silný post obsazujete poprvé. Co toto porozumění říká o volbě prvního prezidenta Evropské rady? Unie by měla najít prezidenta, který bude schopen ji silně reprezentovat na mezinárodní scéně.

Taková osobnost má však své nevýhody. Silný a charizmatický prezident bude mít svou agendu, která nemusí být nutně stejná jako naše. A politický vliv silné prezidentské figury bude nutně posilovat unijní centrum na úkor členských zemí.

Proto by Tony Blair nebyl dobrou volbou ani precedentem na post šéfa Evropy.