Názory odjinud: Obama chce stavět. Za 50 miliard

The New York Times

Vzhůru k příležitosti

V inspirativní řeči, která byla chvílemi i zábavná, prezident oznámil záměr uvolnit 50 miliard dolarů na modernizaci národní dopravní infrastruktury. Barack Obama spojil zoufalou situaci americké zaměstnanosti s politováníhodným stavem dopravy. Zmínil, že zhruba jeden z pěti stavebních dělníků je bez práce, a pokračoval: „Nikomu nepřinese nic dobrého fakt, že tolik dělníků je měsíce či roky bez práce, když spousta míst v zemi potřebuje obnovu.“ Prezidentův plán zahrnuje vytvoření „infrastrukturní banky“, která využije veřejné dolary k povzbuzení soukromých investic do hlavních projektů. Půjde-li vše podle plánu, banka se stane zásadním faktorem ve financování dlouhodobých investic. Zmíněná částka sice neodpovídá ani potřebám infrastruktury, ani nárokům na řešení nedostatku pracovních míst, ale je to důležitý krok. Detaily návrhu nejsou důležité tolik jako to, zda je návrh znamením připravenosti Obamy a jeho okolí postavit se příšerné ekonomické situaci s nasazením, které si žádá. V listopadových volbách už demokratům tento plán nepomůže, na to je příliš pozdě. Ale je důležité dát najevo, že administrativa má ideu, jak se s největší recesí od Velké deprese vypořádat.

Financial Times

Obama by měl dělat víc

Prezidentova řeč při příležitosti Dne práce byla stižena volební kampaní, a tak se týkala více politiky než ekonomiky. Přesto Obama volal po dalších státních výdajích. V podstatě se zdá, že Bílý dům kapituloval. Soustředí se na mobilizaci svého tábora před volbami. Přes omezení kladená nezodpovědnou a nesmiřitelnou opozicí, která se těší na velké listopadové vítězství, by měl Bílý dům zvolit jiný přístup. Měl by navrhnout dočasné škrty v daních z příjmu a do roku 2013 prodloužit platnost Bushových daňových škrtů. Prázdniny v oblasti zaměstnaneckých daní jsou mimořádně účinným opatřením pro tvorbu pracovních míst. Náklady nejsou nízké. Přesáhly by 200 miliard dolarů. Ale ekonomika to potřebuje a zároveň je schopná to unést. Z hlediska nákladů by ideální politikou bylo nechat vypršet lhůtu pro Bushovy daňové úlevy nejbohatším a zachovat ty, jež se týkají širokého spektra domácností. Politicky to ovšem znamená zvýšení daní, a tudíž zásobování opozice municí. Té by se hůře argumentovalo proti rozšíření všech daňových škrtů a jejich kombinaci s úlevami v oblasti zaměstnaneckých daní. To by se také dalo nazvat oním nebezpečným slovem stimul. Ten americká ekonomika zoufale potřebuje.

Die Welt

Obama si stěžuje na realitu

Prezident se snaží v Rooseveltově stylu problémy země „přemluvit“. To odpovídá spíše volební kampani než krizovému managementu. Podle ekonoma Thomase Straubhaara, který strávil poslední půlrok ve Washingtonu rešeršováním, se USA chovají jako evropský sociální stát. Prezident Barack Obama vydal osm set miliard dolarů způsobem, který udělal na Evropany dojem. Ale nezabralo to. Americká ekonomika je na tom hůře než třeba německá. Tímto odlišným politickým stylem se dá vysvětlit vztek a zmatenost, které Obama svými podle republikánů „neamerickými“ kroky vzbuzuje. Příliš mnoho státu, příliš mnoho regulace. V jednom týdnu navíc prezident stihl dva zásadní projevy – ke stažení z Iráku a k jednáním o Blízkém východě. Poslední řeč u příležitosti Dne práce zněla, jako by se USA měly připravit na pokračování programu New Deal. Mají se stavět silnice a pokládat koleje. Projevem však rezonoval politický boj před listopadovými volbami do Kongresu. Demokratům hrozí pád. Ten, kdo na cestě do Bílého domu vedl mesiášské řeči, si stěžuje na nespravedlivou realitu – krize, zadluženost, nezaměstnanost, Afghánistán, ropná katastrofa. Nepomohly by plamenné projevy?

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.