Názory odjinud: Plynový spor Minsku a Moskvy – kde je příčina?
Mezi Ruskem a Běloruskem proběhl spor o dodávky plynu, který celé Evropě připomněl nedávné plynové krize. Komentátoři evropských deníků se neshodují: Jde pouze o předvádění moskevských svalů vůči slabším partnerům, nebo je Alexandr Lukašenko také aktivním účastníkem energetických her?
Der Standard
Běloruské čachry s Moskvou
Není žádným tajemstvím, že běloruský prezident Alexandr Lukašenko nemá se svým ruským kolegou Vladimirem Putinem nejlepší vztahy. Oba muže, zastánce autoritativního stylu vlády, rozděluje hluboká rivalita. Lukašenko je jediným vůdcem v bývalém Sovětském svazu, který proti Putinovi bojuje jeho vlastními zbraněmi. Hrozba přerušení dodávek ruského plynu na přelomu roku byla odvrácena, protože Minsk vzápětí pohrozil, že přeruší dodávky elektřiny do kaliningradské oblasti. Také tentokrát má Bělorusko v rukou dobrý nátlakový prostředek proti svému velkému bratrovi. S běloruským souhlasem totiž stojí a padá politický projekt, který je pro Putina velmi prestižní záležitostí a jejž vytáhl z klobouku, aby zase o kousek oddálil Rusko od členství ve Světové obchodní organizaci, totiž projekt celní unie.
Ovšem běloruský čas se krátí. Ruský Gazprom spěchá na stavbu dvou potrubí, která obejdou Bělorusko i Ukrajinu jako tranzitní země. Nord Stream se už staví, South Stream by měl začít fungovat v roce 2015.
Lukašenko by se tedy měl začít ohlížet po nových zdrojích příjmů.
Frankfurter Allgemeine
Sleva není zadarmo
Neříkejte, že je ruský plynárenský gigant Gazprom nepoučitelný. Zatímco předchozí bitvy se sousedy neochotnými platit za dodávky plynu vedl koncern především v zimě, tentokrát přistoupil k přiškrcení dodávek plynu do Běloruska během teplejší části roku. Proto jsou také případné následky pro země dále na západ v tomto případě snesitelné. Výhrůžná atmosféra kolem sporu je však každopádně dalším znakem toho, že Rusko navzdory svým tvrzením pojímá zemní plyn nadále jako ideologicko-kázeňský prostředek nátlaku, stejně jako v případě dubnového špinavého rusko-ukrajinského obchodu, v němž Rusko výměnou za prodloužení smlouvy o setrvání ruské černomořské flotily na ukrajinském Krymu pro Ukrajinu snížilo cenu plynu. Sice stále slyšíme, že Gazprom chce prosadit „tržní ceny“, ovšem existuje několik zemí, jimž se cena určuje na základě dobrého chování. Váhání Minsku nad podpisem celní unie s Moskvou je tak opět dobrým důvodem pro ruskou kulturistickou exhibici. Poraženým je každopádně Gazprom, jehož akcie kvůli politice musejí poklesnout.
Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák







Copyright © 2007-2012 Mladá fronta a.s. Technické dotazy směřujte