Názory odjinud: Ropa ohrožuje pobřeží Ameriky a pověst BP

USA Today

Proč po sobě neumějí uklidit?

Za dva týdny nestačily spojené síly britského ropného gigantu BP a americké vlády na to, aby zvládly rostoucí ropnou skvrnu z poškozeného vrtu pět tisíc stop pod hladinou Mexického zálivu. Tato okolnost a neschopnost BP vrt uzavřít dělají z dřívějších prohlášení ropné společnosti frašku. British Petrol ujišťoval, že je schopen zvládnout jakoukoli nehodu, o níž navíc prohlašoval, že je vysoce nepravděpodobná.

Jelikož je vrt 77 kilometrů od pobřeží a BP si prý „dokáže poradit i s nejhoršími scénáři“, jak firma prohlašovala, když žádala o povolení k těžbě, „neočekávají se žádné podstatně negativní dopady“ případné nehody. Teď to vyprávějte lidem v Louisianě, kteří dnes vidí umírat pobřežní živočichy a potýkají se s uzavřením nejvýnosnějších rybářských oblastí. Jestli se brzy něco nestane, budeme svědky nejhorší ekologické katastrofy v americké historii. Už dnes je jasné, že firma BP nebyla dostatečně připravena na nehodu v hlubinách. V roce 2009 vydělalo pět největších ropných společností sto miliard dolarů při obratu 1,8 bilionu. To je skoro stejně jako 2,1 bilionu, což jsou příjmy americké státní kasy za loňský rok. Je nepochopitelné, že takový průmysl nedokáže reagovat na takto vážnou krizi nebo se na ni připravit. Jestli chtějí BP i další ropné podniky získat zpět důvěru veřejnosti, budou muset odvést po čertech lepší práci při uklízení nepořádku, který samy nadělaly.

Die Zeit

Katastrofa. No a?

Je právě toto ten šok, který Američany probere z jejich závislosti na ropě? Nedonutí je tortura jižního pobřeží začít se po evropském vzoru přeorientovávat na obnovitelné zdroje energie? Taková očekávání panují v Německu po zkáze ropné plošiny BP v Mexickém zálivu. Statisíce litrů ropy unikají denně do okolních vod, ničí přírodu, stejně jako existenční pilíře lidí žijících na pobřeží. Tváří v tvář neštěstí samozřejmě vyvstávají oprávněné otázky i v Americe. O tom, jak moc tato katastrofa změní naši budoucnost, rozhodne její rozsah. Činitelů je tu více. Počínaje počasím, které zatím sehrává obojakou roli, a konče setrvačností lidských návyků. Vzpomeňme, jak se tvrdilo, že po pádu Berlínské zdi přijde nová epocha. Pro západ Německa se však nezměnilo nic, jen narostla položka na účtu solidarity. Kdyby musel americký Kongres nyní v čase aktivované pozornosti nejen postižených rybářů, ale i celé společnosti schválit nový zákon, podmínky pro těžbu v blízkosti pobřeží by výrazně přitvrdily. Nehoda má však jiný efekt: hlasování o energetickém zákoně, s nímž Obama počítal v létě, se odloží. Musejí se analyzovat příčiny a následky. A v roce 2011 už bude složení Kongresu vypadat jinak.

The Independent

Odpovědi nedluží jen BP

Americký boj s následky možná nejhorší ropné katastrofy v historii staví do popředí dvě zásadní otázky. Proč na plošině Deepwater Horizon nebylo zařízení, které by umožnilo dálkové uzavření vrtu? A za druhé, souvisí tato katastrofa s lobbingem BP, jenž se týká zavádění tvrdších bezpečnostních pravidel pro příbřežní těžbu? BP musí dát v obou případech přesvědčivé odpovědi, nechce-li se svým byznysem skončit. Společnost měla ve Washingtonu mizernou pověst už před tímto neštěstím. Při výbuchu její rafinerie v Texasu v roce 1995 zahynulo 15 lidí, v roce 2006 firma způsobila úniky z ropovodu problémy na Aljašce. Velké ropné společnosti navíc mají v Baracku Obamovi určitě menšího zastánce než v předchozím pánovi Bílého domu. Prezident již zastavil všechny projekty příbřežní těžby, dokud zařízení nebudou vybavena bezpečnostními zárukami, které opakování podobného scénáře nedovolí. Nejen Američany však zajímá, proč takové záruky neměla mít už Deepwater Horizon, když operovala jen pár mil od environmentálně tak důležitého území, jako je delta Mississippi. A tady musejí odpovědět politici. Únik bude časem zastaven. Uteče však dostatek ropy, abychom se zamysleli nad svou závislostí na fosiliích, jež nás nutí těžit způsobem, který ohrožuje naše životy?

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.