Zachrání pověst eurozóny Evropský měnový fond?

Schäuble svým nápadem nadchl mnoho svých evropských kolegů, kteří sahají po každé příležitosti zachránit Řecko před bankrotem bez většího mezinárodního humbuku. Komentátory evropských deníků nadchla myšlenka na EMF o poznání méně.

Süddeutsche Zeitung

Fond na všechny obtíže

Je vlastně jedno, zda se státy G20 dohodly na trojnásobném navýšení zásob úvěrových prostředků na účtech MMF (na 750 miliard dolarů), čímž se chtěly obrnit pro případ dalších globálních hospodářských či finančních krizí. Radost šéfa fondu Struasse-Kahna byla každopádně předčasná. Velký comeback MMF se zatím odkládá. Zadlužené je Řecko. Angela Merkelová a Nicolas Sarkozy si při kývání na zvýšené odvody představovali jako příjemce pomoci spíše rozvojové země třetího světa, nikoli země EU, a už vůbec ne členy eurozóny.

Proto nyní nepřichází z Washingtonu žádná rada. Místo toho předkládá spolková vláda návrh na zřízení Evropského měnového fondu. Bez něj by mohl vzniknout dojem, že si Evropa není schopna vyřešit vlastní problémy, podobně jako Afrika či Asie své hladomory.

Otázkou je, zda už takový dojem dávno nevznikl. Dlouhé roky vlády uhýbaly pohledem před zfalšovanými řeckými statistikami, španělskou realitní bublinou či klesající italskou konkurenceschopností. Důvod je jednoduchý: grémia, na nichž se evropská agenda řeší, jsou politická. Lidé se znají, znají slabosti druhých a sami se neustále hlídají, zda nesedí na vratké židli a nejsou sami na řadě.

V takové konstelaci se těžko pojmenují pravé problémy bez diplomatického obalu. Právě to je ale potřeba – ukázat na těch pár, kteří ohrožují stabilitu celé měnové unie.

BBC

Evropská měnová faleš

„Něco se s problémy eurozóny musí udělat. Toto je něco, tudíž to uděláme.“ V logice se tomu říká klamavá kompozice. Zdá se, že ve světové politice se toto uvažování prosazuje. V otázce Evropského měnového fondu se ukazuje zřetelně. Pro ohrožené země na periferii eurozóny by pomoc MMF představovala velké závazky, navíc by šlo o krátkodobé řešení. Ovšem problém zmíněných zemí netkví jen v nedostatku likvidity.

Vážnější hrozbou je podkopávání evropské konkurenceschopnosti. Nemají-li se rozpočtové problémy opakovat, je pro uvedené země i celou eurozónu zásadní znovu nabýt konkurenceschopnosti, a to cestou co nejméně bolestivou. To se nepodaří bez rovnoměrného růstu napříč měnovou unií, podporovaného domácí poptávkou v zemích s přebytkem obchodní bilance – primárně v Německu a Nizozemsku.

Ani to ale nemusí stačit. Jak na tyto výzvy odpovídá návrh Wolfganga Schäubleho? Pro Němce je výhodný. Jednak jde o podporu Řecka bez zásahu MMF, jednak tím Němci získají delší klacek na rozpočtové hříšníky. Nejdůležitější je totiž fakt, že země s plusovými rozpočty nepřijmou žádné závazky, jimiž by přispěly k rovnoměrnějšímu evropskému růstu.

Financial Times

Břímě německé spořivosti

Wolfgang Schäuble chce raději stabilitu než růst. V odpovědi na řeckou krizi navrhuje zřídit nový ekonomický dozor. Co ale vypadá z Berlína jako konsolidace, odjinud vypadá jako stagnace. Nejdůležitější částí Schäubleho návrhu je ta o novém nástroji, chránícím země eurozóny od kumulace velkých fiskálních deficitů. Hříšníci by nedostávali příspěvky z fondu soudržnosti, v ministerských radách by byly omezeny jejich hlasovací pravomoci a mohli by být i suspendováni z eurozóny, ať už to znamená cokoli. Ovšem pokud se Evropa stane akceschopnější vůči rozhazovačným vládám, ale nepřinutí šetrné občany ke spotřebě, její perspektivy budou nadále chmurné.

Německo se svou ekonomikou představuje čtvrtinu eurozóny. Ale Němci zůstávají skromnými spotřebiteli. Právě to se musí změnit, jinak nezbudou síly na boj s rozpočtovými křečemi marnotratných zemí. Evropa potřebuje systém, který přinutí přebytkové země konzumovat. Předložený nápad pana Schäubleho je katastrofální chybou.

Les Echos

Krabí chůzí kupředu

Pokud by Evropa byla zvířetem, byla by krabem. Jako on nemíří ani rovnou, ani jasnou cestou. Někdy se ztratí v písku, někdy překvapí zrychlením. Opusťme tuto paralelu. Je ale jasné, že se nyní Evropa vydala po zkratce, která ji určitě vede směrem dopředu.

Před pár týdny na mimořádném summitu v Bruselu Angela Merkelová poprvé hovořila o „koordinaci“ ekonomických politik jednotlivých zemí. Ačkoli si to její veřejnost nepřeje, politicky podpořila i řeckého premiéra. Nicolas Sarkozy, který se už dlouho zasazuje o tento vývoj, jistě nebude proti této aktivitě nic namítat. Další krok přidal ekonomický eurokomisař Olli Rehn, jenž podpořil ideu Evropského měnového fondu. S EMF se Evropané nebudou muset spoléhat na Mezinárodní měnový fond, a zaplní se tak jedna „díra“ ve smlouvách.

Bude to chtít čas, než mechanismus začne fungovat. Ozvou se jestřábi z Evropské centrální banky a kolektivní dozor fiskálních politik poděsí některá hlavní města. Ale i když je složité přesně určit, kudy nyní evropský krab putuje, je jasné, že jde kupředu.

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.