Názory odjinud: Zátěžové testy evropských bank dopadly dobře. Ale...

Komentátory nejvlivnějších ekonomických listů však výsledky nepřesvědčily. Objevují se pochybnosti o metodice i o zátěži, jíž byly banky pomyslně vystaveny. Například se vůbec nepočítalo s platební neschopností některých států, což je varianta, jež se ocitá na stole téměř dnes a denně.

Der Standard

Pochyby zůstanou

V pátek nám bylo evropským bankovním dohledem objasněno, proč je zdejší bankovní systém v celkem dobré kondici, tedy při životě. Jistotu přinášející pohled pod pokličku nám ale zůstal zapovězen. Proto se zpochybňuje transparentnost celého zátěžového testu. Týdny se vedly diskuze o tom, jaké krizové scénáře vyzkoušet, jak vysoké výnosy z dluhopisů marodného Řecka, Španělska či Portugalska jsou ještě únosné, v jaké podobě (a zda vůbec) výsledky zátěžových testů zveřejňovat. Kdyby šlo jen o pár zemí Evropské unie, zveřejnění výsledků by bylo podružností. Tady šlo ale o dvacítku zemí a teprve poté, co Španělé ohlásili, že svá data zveřejní, se ostatní země přidaly. Pochybnosti o výpovědní hodnotě zatím publikovaných údajů jsou zcela na místě. Instituce samy hodnotí následky poklesů pro své bilance, a tak nevzniká žádná garance, že čísla souhlasí. Splátky za státní dluhopisy byly započítány jen v případě, že cenné papíry byly zaneseny v takzvaných obchodních knihách. Většina obligací se ale účtuje do bankovní knihy, takže s nimi se nepočítalo. Kromě toho chyběla odvaha připravit se na krizový scénář bankrotů problémových zemí.

Financial Times

Evropa hledala bankovní šotky

Jednotné transparentní zátěžové testy potřebovaly evropské banky už dlouho. Ty, jejichž výsledky byly zveřejněny v pátek, nebyly ani dostatečně jednotné, ani transparentní, ani zátěžové, ale je to dobrý krok vpřed. Na rozdíl od amerických bank nebyly ty evropské v počátcích krize první na ráně. Ale když se úvěrová krize změnila v nejhorší recesi za celé dekády, evropské banky byly vystaveny problémům s tradičním úvěrováním a následné panice na trzích s vládními dluhopisy. Evropská účetní pravidla a roztříštěná bankovní regulace nechaly investory v nejistotě. Předvídatelným výsledkem bylo prověření zdraví všech evropských bank. Pointou testů by ale mělo být oddělení ovcí od koz, dobrých bank od těch, které půjdou ke dnu, nebo budou zachráněny daňovými poplatníky. Evropský test se dostal jen na půl cesty. Jeho katastrofický scénář nebyl dost katastrofický: předpokládal mírné ztráty na trzích s dluhopisy, ale ne úpadky států. Otazníky visí i nad metodologií. Politici mohou každopádně využít výsledky k tomu, aby začali odpojovat banky od přístrojů. Pád banky není národní katastrofou, ale ozdravnou součástí kapitalismu. Vlády musejí občanům vzkázat nejen to, že většina evropských bank je v pohodě, ale rovněž to, že už občany nenechají pracovat jako neplacené záchranáře.

The Wall Street Journal

Testujme všechno

Těch zátěžových testů bychom měli dělat víc. Vypadá to, že sektor podrobený této kontrole nemůže prodělat. Když se USA loni rýpaly ve svých zdeptaných bankovních titánech, více než půlka jich na různých stupních testování selhala. Deset z 19 bank potřebuje dodatečný kapitál, zjistilo se tehdy. A hádejte, co se stalo. Investorská důvěra stoupla a akcie poslušně povyskočily. Rok nato jsou tu evropské testy. Tentokrát už neselhaly skoro žádné banky. A ty, které ano, zjevně potřebují jen drobnou almužničku. A důvěra investorů opět roste, akcie také. Sluší se připomenout, že rok je na trzích dlouhá doba. Situace je dnes mnohem nadějnější než na začátku roku 2009, kdy se testovalo v USA. Předkrizový systém zjevně přežil, možná z něj přežilo až příliš. Ceny aktiv postupně stoupají a řada bank obdržela svou pomoc. Jsou i další důvody ke spokojenosti. Prvoligoví hráči potěšili dobrými výsledky. Ovšem, jak upozorňuje jeden z investičních manažerů, testy pokrývaly události, jež se mohou stát jednou za 20 let. To by nemělo vyvolávat velkou důvěru vzhledem k tomu, že když padala banka Lehman Brothers, děly se události, jež se stávají jednou za 20 tisíc let, dvakrát týdně. Zdá se, že nejlepší by bylo udělat testy, v nichž všechny zúčastněné banky zcela jasně a přesvědčivě selžou. Pojďme do toho, a akcie prorazí střechu.

Handelsblatt

Testy a stres

Stres testy bank vystresovaly testující. Hra se slovy, ale i smutná skutečnost. Šéfy evropských bank vystresovalo, že byli politiky donuceni k testům, jejichž výpovědní hodnota je pochybná. Na plná ústa to samozřejmě nikdo neřekne. Ale je pravda, že individuální kontroly v jednotlivých bankách jdou mnohem hlouběji a vypovídají o schopnosti nést riziko podstatně více. Ale nic si z toho nedělejme. Problémové banky v Německu nejdou před domácí dozor poprvé, ostatní si vedou dobře a zbavily své bilance velkých objemů nepotřebného balastu. To jistě není všechno, ale není to málo. Pokud jde o použitou metodu zátěžového testu, ministři financí vyslyšeli volání ze Španělska. Poděšeni krizí na trhu státních dluhopisů byli odhodláni téměř ke všemu. Kondice evropských trhů je tím jediným, co politiky zajímá, jinak nikdo a nic. Znovunabytí důvěry po vzoru USA. Jenže tam se banky testovaly dva roky a pak dostaly kapitálové injekce, ať je potřebovaly, nebo ne. To v Evropě není možné. Máte-li 91 bank z dvaceti zemí, nemůžete ozdravná opatření šít podle jednoho kopyta.

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.