Názory odjinud: Zemi stíhají katastrofy. Mají lidé možnost obrany?

Je proto pochopitelné, že každá podobná událost vyvolává otázky. Co je možné proti dopadům katastrof dělat? Co se mohlo udělat lépe? Kde se stala chyba? Žijeme v době výjimečně náchylné na vrtochy přírody, anebo jen stoupá naše citlivost?

Die Welt

Přehánět se nevyplácí

Každoročně se do Evropy začátkem roku dostavují bouře. Zimní orkán patří do kolektivní paměti obyvatel střední a západní Evropy. Plným právem ale člověk nechce (a nesmí) přistupovat na to, že lidé umírají v přílivových vlnách stejně, jako se to dělo před třemi nebo čtyřmi staletími. Žijeme v představách, že v moderním světě žádné nebezpečí nehrozí. Máme k dispozici dokonalejší předpovědi, hlasitá varování a přehnanou mediální pozornost věnovanou počasí. Přesto se nelze zbavit pocitu, že katastrofy jsou stále ničivější. Obě tendence mají stejné pozadí – ničivost živelních pohrom totiž vnímáme stále citlivěji. Copak si nikdo nevzpomíná, že jenom v roce 1990 se mezi lednem a březnem nad Evropou prohnaly tři bouře s pěknými jmény Daria, Vivian a Wiebke? Každá z nich si vynutila více obětí než současná bouře a dosáhla vyšší rychlosti než všech sedm orkánů od té doby zaznamenaných. Přelomovou událostí byl Kyrill v roce 2007. Po mimořádně teplé zimě a třídenním meteoalarmu v médiích si lidé mysleli, že se svět rozskočí. Hysterie sílu větru umocnila a média psala o tom, že nevypočitatelnost počasí je konstantou. Meteorologové si z toho vzali poučení šetřit s poplachy. Stalo se tak v případě Emmy, silnějšího orkánu, než byl Kyrill i současná Xinthia. Je to dobře, přehánění se nevyplácí.

Libération

Pravidla

Nejprve jednu poznámku: Podle meteorologů je bouře Xynthia, která zasáhla naše pobřeží, „ojedinělým“ a „pozoruhodným“ fenoménem kvůli souběžným neobvyklým atmosférickým podmínkám a silné přívalové vlně. Přesto po jedné z nejničivějších přírodních katastrof musíme o tragédii přemýšlet. Nicolas Sarkozy správně odmítl hádky, kdo za co může, nicméně je naší povinností se pokusit pochopit, proč je počet obětí ve Vendée a Charente-Maritime tak vysoký. A co je možné podniknout, abychom se příště takové katastrofě vyhnuli. Rychle se vynořila debata o zástavbě na pobřeží. To není triviální. Léta nikdo nezastavoval proud lidí stěhujících se na pobřeží. Problém se násobí tím, jak prefekti a lokální politici rychle proti všemu rozumu vydávají stavební povolení. Pravidla sice už existují, nikdo je ale nedodržuje.
Xynthia navíc naneštěstí ukázala, že pouze méně přehrad v rizikových oblastech nestačí. Nyní je nezbytné reformovat tato pravidla a zpřísnit je, pokud je to potřebné. A v neposlední řadě: Pokud věříte expertům na globální oteplování, nezapomeňte, že hladina moře má stoupnout o metr do konce století.

zvětšit Zemi stíhají katastrofy. Mají lidé možnost obrany? Autor: koláž e15, Zdroj: foto profimedia.cz zavřít

The Washington Post

Zvládne nový prezident následky katastrofy?

Když se člověk probere z první série takřka neuvěřitelných informací o chilském zemětřesení, nastává čas pro střízlivější reakci. Chilští představitelé včetně odcházející prezidentky a budoucího prezidenta, který složí přísahu příští týden, hovoří o mnohem větším rozsahu škod, než se původně očekávalo, s dalekosáhlými následky pro nejúspěšnější ekonomiku Latinské Ameriky. Končící prezidentka Michelle Bacheletová nejprve předpokládala, že Chile nebude potřebovat mezinárodní pomoc, a opozdila se s vyhlášením výjimečného stavu, čímž dala popud k šíření rabování. Nyní hovoří o „nouzi bez jakékoli paralely v chilské historii“ a žádá polní nemocnice, záchranné týmy či zařízení na úpravu vody. Naštěstí je Chile na katastrofu takových rozměrů připraveno lépe než většina zemí. V čase vysokých cen před pár lety dokázalo vytvářet rezervy z přebytků obchodní bilance, a tak dnes má fond „pro strýčka příhodu“ s 15 miliardami dolarů. První odhady škod byly mezi 15 a 30 miliardami dolarů. Chilský státní dluh je nízký a flexibilní ekonomika se brzy postaví na nohy. Nastupující prezident, miliardář Sebastián Pinera, mimochodem první pravicový prezident od časů Augusta Pinocheta, už představil svůj plán zvaný „Pozvedněme Chile“, jehož smyslem je zapojit do obnovy státu robustní soukromý sektor. Pinera je mnohými vnímán jako první vlaštovka nové generace jihoamerických lídrů. Otázka jeho úspěchu tak rozhodně není důležitá jen pro Chile.

SME

Neviňme jen přírodu

Příroda jako by měla více než po měsíci dost obviňování a rozhodla se jasně demonstrovat, že i když mnohé závisí na ní, všechno jí za vinu opravdu klást nemůžeme. Ničivost zemětřesení a počet obětí neurčuje jen síla otřesů. Existuje více objektivních důvodů, proč si zemětřesení v Chile vyžádalo výrazně méně obětí na životech než významně slabší zemětřesení na Haiti — od vzdálenosti epicentra až po geologické podmínky. Žádná fyzika však nemůže vysvětlit, proč v Chile po zemětřesení napočítali stovky obětí a na Haiti stovky tisíc. K pochopení rozdílu dokonce nestačí ani to, že v Chile jsou silná zemětřesení jako doma. Vláda i úřady jsou tam na podobné katastrofy připravené jako málokde jinde na světě a mentálně to platí i pro chilské obyvatelstvo. Haiti ale také leží v rizikové oblasti a přírodní katastrofy ho postihují ještě častěji než Chile. Zásadní rozdíl mezi oběma zeměmi je, že na Haiti úřady nemohly být připravené na žádnou pohromu. Jednoduše proto, že nefungovaly, či spíše neexistovaly už dávno před ní. Projevilo se to i v takových věcech, jako je pouhé dodržování stavebních předpisů, jež mají napomáhat tomu, aby se lidská obydlí v případě katastrofy neměnily rovnou v hrobky. Dodržování stavebních předpisů samozřejmě zase souvisí s ekonomickou situací dané země – s tím, jestli si její obyvatelé a veřejné instituce mohou dovolit stavět lépe a odolněji. Hlavní štěstí Chile oproti Haiti tkví v tom, že je poměrně bohatou zemí se zodpovědnou a fungující vládou.

Přehled připravili Martin Čaban a Petr Třešňák.