Montovny měly svůj význam. Ale nyní jsme o dvacet pět let dál, říká Bělobrádek | E15.cz

Montovny měly svůj význam. Ale nyní jsme o dvacet pět let dál, říká Bělobrádek

Martin Čaban

Jestli některý z politiků umí na sociálních sítích vyvolávat vášně, je to vicepremiér pro vědu a výzkum a šéf KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Polemikou o tom, zda zvířata mohou umírat, způsobil skutečně velké vlny. „Sociální sítě mají své kouzlo, jen ta nenávist dosáhla míry, která už mě nebaví,“ říká.

Mrzí vás na konci mandátu vlády některá z věcí, s nimiž se nepodařilo pohnout?

Mrzí mě oblast digitalizace a e-governmentu a problematika sítí nové generace, protože jsem to včlenil i do programového prohlášení vlády. Teď se digitalizací každý ohání, ale byli jsme to my, kdo to do vládního programu vložil.

Celé to selhalo kvůli tomu, že se objevilo čtrnáct miliard korun z evropských fondů na sítě nové generace a ministerstva vnitra a průmyslu spolu začala válčit, kdo si ukousne jaký podíl. A nakonec se o to dokonce nikdo nehlásí.

Proč jste těch čtrnáct miliard nezvládli využít?

To je složitá otázka. Já jsem založil radu vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst. Jsem v ní předsedou, místopředsedy jsou ministři školství a průmyslu. Mně tahle trojnožka dává smysl z hlediska stability – budoucí prosperita závisí na vzdělávání, vědě, výzkumu a průmyslu. A klíčová je v tom právě digitalizace.

Začali jsme na tom pracovat, ale naše snaha neustále narážela na koaliční partnery, které to nezajímalo. Celé je to důsledek toho, že se zrušilo ministerstvo informatiky. Tím se tahle agenda rozpadla. Proto máme systémy, které spolu nekomunikují, jsou předražené, smlouvy často v podstatě nejdou vypovědět. Nechci spekulovat, jaké jsou za tím důvody. Může to být nepochopení významu té věci nebo nějaké soukromé zájmy. Nevím. Ale je to škoda.

Některé rodiny žijí po generace na dávkách, z rození dětí udělaly živnost, tvrdí Bělobrádek

Vy chcete ministerstvo informatiky obnovit. Pomůže to?

Jsem přesvědčen, že tuhle klíčovou oblast by měl mít na starost člen vlády. Slušelo by to třeba i ministru průmyslu. Bývalý ministr průmyslu to nechtěl, tak se nakonec zrodil vládní zmocněnec pro digitální agendu. Ale to je málo.

Také není úplně šťastné, že je z této agendy vyňatý e-government, který spadá pod vnitro. Já myslím, že vnitro by se mělo věnovat něčemu jinému. Proto navrhujeme, aby se digitální agenda sešla na jednom místě, aby vzniklo ministerstvo pro vědu, výzkum a informatiku.

Já jsem byl na webu Demagog.cz nařčen, že nemluvím pravdu, když jsem řekl, že jsme v oblasti e-governmentu druzí nejhorší po Rumunsku. To mi říkal přede dvěma lety místopředseda Evropské komise Ansip. Teď jsem tedy byl poučen, že jsme sedmí nejhorší.

Tomu říkám pokrok.

Jsem přesvědčen, že bychom měli být druzí třetí nejlepší. Být kolem dvacátého místa z evropské sedmadvacítky není důstojné. Máme tady špičkové firmy, je potřeba je pochválit. Jsou to vynikající inovativní firmy, které se dokážou prosadit na globálním trhu finálními výrobky. Ale potřebujeme, aby takových firem bylo výrazně víc. A pokud pro to vláda nic neudělá, pokud budeme podporovat montovny, je to špatně.

Ono už to totiž nefunguje. Během transformace se povedlo využít naší strategické polohy, těžili jsme z kvalifikované a levné pracovní síly. Mělo to ve své době svůj význam. Ale jsme o 25 let dál. Jestli zaspíme dobu, tak se za pár let může stát, že se výroby začnou stěhovat třeba zpátky do Německa. Tam už budou pracovat roboti a zdejší lidé nebudou mít práci, protože na to nebudou připraveni.

Chybí mi tady dlouhodobě kultivovaná strategická debata mezi veřejným a soukromým sektorem. Potřebujeme si sednout a dohromady si říci, kam jde vývoj alespoň ve střednědobém výhledu. U nás se s tím vůbec nepočítá. My jsme třeba ministerstvu financí předložili návrh rozpočtu na vědu a výzkum s výhledem na sedm let, abychom věděli, co se bude dít po konci evropských fondů. A oni nám řekli, že to není podle zákona o rozpočtových pravidlech.

Není pro vládu, která tolik mluví o vzdělání, vědě a výzkumu, ostuda, když musejí učitelé vyhrožovat stávkou, aby dostali přidáno?

Asi bych nemluvil o ostudě, je to otázka priorit. Ministr financí Pilný s tím neměl problém, ostatně jeho syn je vysokoškolský pedagog. Ale problém byl, odkud se ty peníze vezmou. Jestli bude příští vláda strategicky uvažovat, tak do vzdělávání prostě bude muset jít víc peněz, a to výrazně. Je to dlouhodobý problém a začíná to u učitelů. Já už jsem muž ve středních letech, ale stejně pamatuju, že nám z gymnázia z ekonomických důvodů odešel učitel a šel dělat podomního dealera, tuším pracích prášků.

Barbara Havelková: Kdo říká sexistické vtipy, ten si to ve skutečnosti i myslí

Vysoké školy si nakonec vyvzdorovaly tři miliardy navíc, ale podíl HDP vydávaný na vysoké školství za vaší vlády klesal.

Víte, v oblasti vědy a výzkumu tomu tak nebylo. Opět je to otázka priorit, jestli je prioritou ministra školství inkluze, anebo vysoké školy. Proto bych rád viděl právě vznik „ministerstva budoucnosti“, o kterém jsme mluvili, pod nějž by spadaly i vysoké školy. Ministerstvo školství by se mělo soustředit na podporu vzdělání, na základní a střední školy.

Andrej Babiš nedávno popsal jednání vlády jako nikým neřízené zasedání lidí, kteří si během jednání čtou noviny, koukají do telefonů a tweetují. Viděl jste to podobně?

On pan Babiš byl taky často zahleděný do svého mobilu. Každý máme svůj styl. Já bych vládu asi taky řídil trošku jinak, moje porady jsou podstatně kratší než zasedání vlády. Ale slova pana Babiše vidím spíš jako politické vymezení vůči Bohuslavu Sobotkovi. Asi byli premiéři, kterým to odsýpalo lépe. Ale na druhé straně členové vlády nejsou ani podřízení, ani zaměstnanci premiéra. To je ten jemný rozdíl ve vnímání toho, co je vláda. Já si myslím, že stát ani vláda se nemají řídit, ale spravovat. Zemi máme svěřenou do správy.

Vy jste se ve vládě tvrdě střetli o koncepci rodinné politiky, kterou ČSSD a ANO prosadily o jeden hlas proti vůli KDU-ČSL. Přitom v koncepci a vašem volebním programu vidím hodně styčných bodů – důraz na bydlení, slučitelnost kariéry a rodiny a tak dále.

Občas jste na vládě přehlasován. Ano, v tom dokumentu jsou některé věci, které jsou v pořádku. To ale neznamená, že tam nejsou věci, se kterými nesouhlasíme. Já si třeba myslím, že se nemá rušit daňová sleva na manželku, koncepce říká, že ano. A mohl bych pokračovat. Ale hlavně – tohle žádná koncepce není.

Babišova politika je jako linka na buřty, říká šéf TOP 09 Miroslav Kalousek

Z čeho tak soudíte?

Vůbec tam například není definovaný pojem rodina. Není to první problém, na který s tím narážíme. U každého zákona sledujeme, jaký má dopad na životní prostředí a rovnost mužů a žen, což je jistě bohulibé. A víte, proč nesledujeme, jaký mají zákony dopad na rodinu, což jsme chtěli? Protože pan Dienstbier (bývalý ministr pro lidská práva a legislativu – pozn. aut.) neuměl definovat rodinu. Když rodinná koncepce nedefinuje rodinu, tak je to podle mě dostatečný důkaz toho, co je to za paskvil.

Přišli jste se slibem, že postavíte třicet tisíc obecních bytů. Proč se vám to nepovedlo dosud? Nepodařilo se prosadit ani zákon o sociálním bydlení.

Zákon o sociálním bydlení je úplně stejný případ jako rodinná koncepce. My to podporujeme a je to správné, ale to, co bylo předloženo, bylo strašné. Náš plán ale se sociálním bydlením zase tolik nesouvisí. Sociální bydlení by mělo být skutečně pro specifické sociální případy. Nižší střední třída by neměla spadat do oblasti sociálního bydlení, ale měla by dosáhnout na dostupné bydlení.

Obce mají mnoho budov, které nejsou využité nebo je potřeba do nich investovat. My si myslíme, že obce by měly vynechat mezistupeň developera. Měly by vytipovat své budovy a dát je dohromady za pomoci Státního fondu rozvoje bydlení a půjček od Evropské investiční banky.

Ten projekt má mimochodem spravovat ministerstvo pro místní rozvoj, které ovšem ve volebním programu slibujete zrušit.

Tento projekt obecního bydlení se dá rozjet fakticky hned. Zrušení ministerstva není tak úplně jednoduché. Nicméně platí, že MMR má na starost kousky různých agend, které by mohly spadat jinam. Cestovní ruch podle mě patří ke kultuře. Investice do infrastruktury k dopravě. Otázka bydlení pak k ministerstvu práce a sociálních věcí.

Vyvolal jste na sociálních sítích rozruch několika svými výroky, v jejichž čele asi stojí polemika kolem umírání zvířat. Nakonec jste slíbil, že už nebudete dělat na internetu humory...

Ale měl jsem zkřížené prsty.

Práce v Babišových drůbežárnách nešla vydržet ani tři týdny, říká novinářka Saša Uhlová

Baví vás prostředí sociálních sítí?

Docela jo. Já jsem patřil k těm, kteří skutečně diskutovali s lidmi i v dlouhých diskuzích. Ale pak, když se rozmnožili trollové, jsem zjistil, že to přestává dávat smysl. Napsal jsem knihu a v té píšu o tom, že jako veterinář jsem přesvědčen, že umírají pouze lidé. Tu knihu četlo dejme tomu 15 tisíc lidí. Nikdo se neozval. Pak se to na sítích vytrhne z kontextu a už to jede.

Přitom pro mě je to odborná otázka. Neznám žádnou odbornou literaturu, která by psala o tom, že zvíře umře. Já chápu, že pro někoho to je citová záležitost. Ale pro mě jako pro veterináře z veterinářské rodiny nepřichází v úvahu říct, že králík umřel. To je vyhrazeno pouze lidem a maximálně ještě včelám, protože včelaři jsou v tomto hodně specifičtí. Ale ta kauza žije dál hlavně proto, že mně nehrozí kriminál, nikdo mě neobvinil, nemám za sebou žádný průšvih z privatizace. Tak to schytám za to, že jsem použil mluvu veterinárního lékaře.

Aha, takže je to kampaň.

Je to účelovka, je to kampaň a je to jednoznačné spiknutie! Nicméně chci tím říct, že to prostředí sociálních sítí se velmi zvulgarizovalo. Sociální sítě mají své kouzlo, jen ta nenávist dosáhla míry, která už mě nebaví.

Nevěřím, že strany rozumí tomu, co píšou do vlastních programů, říká lídr Pirátů Ivan Bartoš

Někteří lídři vydávají tyhle volby za zcela osudové. Vidíte to podobně fatalisticky, nebo jsou to jen další volby?

Vždycky se hraje o hodně. Je fakt, že teď i o to, jestli tady bude dál pokračovat liberální parlamentní demokracie, o to, jestli budeme mít v parlamentu naprosto brutální extremisty, kteří se neštítí absolutních lží a nechutných pomluv. Já bych si přál, aby lidé volili demokratické strany. Aby volili strany, které třeba dělají chyby – kdo je nedělá – ale které jsou nějakou jistotou, že se to tady nezvrhne.

Pavel Bělobrádek (40)
 Rodák z Náchoda, profesí veterinář. Do čela KDU-ČSL byl poprvé zvolen v roce 2010, od té doby svůj mandát třikrát obhájil. V roce 2013 přivedl lidovce zpět do sněmovny, z níž vypadli po volbách v roce 2010, a také do vlády, v níž se stal vicepremiérem pro vědu a výzkum. Do strany vstoupil v roce 2004. Je ženatý, má jednoho syna a dvě dcery.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde
http://zpravy.e15.cz/volby-2017

Rozbory volební situace a autorské komentáře sledujte na Info.cz
http://www.info.cz/volby-2017

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!