Co lze vyčíst z londýnského rybího trhu? Krize ani zdaleka nekončí

Je pět hodin ráno, vzduchem létají nadávky a páchne rybina. Obchody nejdou dobře, ze stánků na Billingsgate Market, největším a nejstarším rybím trhu ve Spojeném království, se přesto ozývá bodrý smích. Trh otvírá v pět ráno a končí po osmé a nakupují na něm především londýnské restaurace a obchody s rybami – je proto dobrým barometrem ekonomické situace. Tak špatné obchody, jako jsou nyní, si nevybavují ani největší pamětníci.

„Hlavním důvodem jsou luxusní restaurace,“ vysvětluje John Holland, jehož firma prodává jak exotického cípala od východoafrických břehů, tak i skotskou tresku

„V průběhu posledních pěti až šesti měsíců začaly luxusní restaurace místo těch nejdražších druhů, jako je třeba kambala divoká, která stojí jedenáct a půl liber za kilo, kupovat ryby laciné. Čtyři drahé restaurace, co od nás pravidelně nakupují, změnily menu, protože jejich zákazníci mají teď prostě hlouběji do kapsy,“ říká John Holland.

Nikdy nebylo hůř

„Je to ještě horší než loni,“ říká typický růžolící eastender Alan Cook, který na trhu prodává korýše a škeble od jeho vzniku v roce 1982. Cook odhaduje, že jeho firma C&A Seafood letos vydělá až o 40 procent méně, než tomu bylo před začátkem ekonomické krize v roce 2007. Lépe na tom nejsou ani jeho sousedé. Indovi Kumarovi, který má pult o několik míst vedle, se daří ještě hůř – tržby mu klesly prý až o polovinu – a Afričanovi Olumidovi dokonce o 60 procent.

Není ale pravda, že by se ryby neprodávaly. Naopak Fish and Chips obchody, typicky anglická rychlá občerstvení prodávající levné tresky se smaženými hranolkami a octem, nyní podle Hollanda nakupují nadprůměrně.

Štědrovečerní mořský ďas

Kvůli zdejším rybám, které jsou čerstvé a levnější než v obchodě, si ale kromě provozovatelů restaurací přivstanou i řadoví Londýňané. „Chodíme sem nakupovat už dvacet let,“ říkají španělské čtyřicátnice Prado a García, které si nesou černé igelitové pytle s rybami. Dnes přišly nakoupit kalamáry a mořského ďasa, který je španělskou vánoční specialitou. Českého kapra byste ale na trhu hledali marně – k mání jsou hlavně mořští živočichové. Britové si navíc na ryby o vánocích nepotrpí. Na nejoblíbenější rybě se ale prodejci shodnou – je jí sladkovodní tilapie. Z mlžů se nejlépe prodávají takzvané škeble venuše.

zvětšit rybářství, Billingsgate Market, Londýn Autor: E15 Petr Horký, zavřít

Svět sám pro sebe

Úderem sedmé hodiny ranní opadne hlavní nápor zákazníků a prodejci se postupně trousí do jedné ze dvou kaváren v rozích haly koupit si snídani, poklábosit s kolegy nebo hodit pár liber do výherních automatů. Přetopená kavárna praská ve švech a spíše než restauraci připomíná klubovnu rybářského cechu – v zažloutlých černobílých fotografiích na zdech se tu odehrává celá historie trhu Billingsgate. Na nejstarších záběrech jsou vidět koňské povozy a plachetnice – tehdy ještě trh sídlil pod otevřeným nebem vedle Toweru a rybáři dováželi ryby po vodě. Vznik trhu se datuje do šestnáctého století, kdy byl největším trhem s rybami na světě, oficiálně ho ale posvětil britský parlament až v roce 1699. Do nynější betonové budovy v docích se přemístil v roce 1982, původní jméno si ale zachoval. Nyní přichází většina ryb po zemi z britských přístavů, ale jezdí sem i kamiony ze vzdálených lovišť jako je skotský Aberdeen nebo jihozápadní anglický mys Cornwall, vysvětluje u kávy jeden z nejstarších zdejších pamětníků Charles Caisey. Sedmdesátník, kterého za mnohaleté působení v řemeslu královna Alžběta vyznamenala Řádem britského impéria, nyní na trhu provozuje výukové kurzy a školí pro budoucí prodejce.

Ve stínu mrakodrapů

Kolem půl osmé se rozednívá a muži v bílých pláštích vycházejí zadním východem vykouřit si svou cigaretu vedle říčního kanálu. Trh sídlí ve stínu mrakodrapů finančního centra Canary Wharf a rybáři při ranní cigaretě pozorují posilovnu ve skleněném mrakodrapu na protějším břehu kanálu.

Manažeři, brokeři a tradeři banky Barclays se rozcvičují na rotopedech. Zatímco jejich pracovní den teprve začíná, prodejci ryb už jsou za polovinou – začínají totiž už kolem půlnoci příjmem objednávek. Kolem druhé hodiny ranní už rozmisťují ryby na pultech.

Když před devátou ráno trh sbalí, čeká je už jen účetnictví. Jejich svět nemůže být prostředí finančníků víc vzdálený, přesto však koexistují v těsném sousedství. Oba dva světy také společně pocítily následky ekonomické krize. Bankéři jsou zdá se z nejhoršího už venku, rybáři na zlepšení stále čekají.

Čtěte více:

Británie hledá cestu z dluhů, oseká bankéře

Londýn
Od našeho zpravodaje