Lidé z Východu přicházejí do Německa pracovat s velkou naivitou

Firma, která za stavbu odpovídala, o ničem neví. A jako by to nestačilo, na ubytovně, která měla být zadarmo, po nich chtějí zaplatit nocležné. Co teď? Devadesát sedm z nich pokrčí rameny a vrací se domů – zklamaně a bez peněz.

Jen tři z nich, dva Rumuni a Polák, si to nedají líbit. V ledovém prosincovém dni přicházejí do věžáku odborového svazu DGB, kde sídlí státem placená Poradna pro vyslané pracovníky. Jediné místo v celém Německu, které má v popisu práce pomoc podvedeným gastarbeiterům z východních zemí EU. Jejich případu se ujímá rázná třicátnice Marta Bönningová.

Čtěte také: Německo otevírá pracovní trh, lidé mají strach o práci

„Problém byl, že neměli smlouvy, byli tu prostě načerno. Mohou být u soudu maximálně jako svědci. Ani není jasné, kdo byl jejich zaměstnavatelem, proti kterému se podá žaloba. Žalován je hlavní zaměstnavatel. Ten ale může být potrestán, až se nám podaří dokázat řetězec podzaměstnavatelů. To půjde těžko,“ říká Bönningová.

Průběh je vždy stejný: Polák si přečte anonymní inzerát v novinách či na internetu, který nabízí dobře placenou práci za osm eur na hodinu. Na uvedeném čísle mu někdo polsky řekne, že bude v Berlíně pracovat na stavbě. Má se dostavit do určité berlínské hospody. Prostředník, jenž se představí jen křestním jménem, ho odvede na ubytovnu.

Když pak nedostane zaplaceno, neexistuje žalovatelná firma, protože práci sjednal a peníze zkasíroval prostředník. Podnik zodpovědný za stavbu řekne, že ty lidi nezná a zprostředkovateli zaplatil. A tím zprostředkovatelem je polská firma, která pravidelně mění poštovní schránku. Někdy je generálním zaměstnavatelem velká německá firma, jež si chce ušetřit mediální skandál. A tak pod tlakem zaplatí dělníkům podruhé.

Dalším typickým klientem jsou polské pečovatelky, „jednočlenné firmy“ starající se o soukromé osoby v domácnosti. Pracují za 900 eur měsíčně, což je pro některé hodně peněz. Ale často jde o otrockou práci, za kterou by – rozpočteno po hodinách – měly dostat 2300 eur.

Bönningová je přesvědčena, že díky otevření pracovního trhu od 1. května práce načerno ubude a s ní i podvodů. Přesto ale varuje. „Lidé sem přicházejí s neskutečnou naivitou. Věří, že v bohaté západní zemi je nikdo nepodvede. Člověk nemůže udělat větší chybu, než se spolehnout, že bude všechno v pohodě, aniž by podepsal smlouvu.“