Lukáš Kovanda: Za kolik stojí Schengen

Lukáš Kovanda: Za kolik stojí Schengen
9. května 2016 • 08:52
Probíhající migrační krize představuje pořádnou zatěžkávací zkoušku pro schengenský prostor. Vlastně nikdy nebyl tak blízko svému konci. Od loňského podzimu několik zemí obnovilo své hraniční kontroly, byť zatím dočasně. Je proto na místě se ptát, kolik by případný konec Schengenu stál.

S odstraněním hraničních kontrol mizí náklady spojené s čekáním na přechodech. Pokud lze usuzovat ze situace na vnější hranici Schengenu, délka průměrného hraničního čekání by při obnovení kontrol činila 20 minut. Třeba při převozu zboží z Portugalska do Finska musí kamion zvládnout osm hraničních přechodů. To jsou bezmála tři hodiny čistého času. A čas jsou peníze. Pravdou ovšem je, že případy, kdy kamion zdolává více než čtyři schengenské přechody, jsou spíše výjimečné. Přes 80 procent objemu zboží, s nímž se obchoduje v rámci Evropy, překonává jednu či dvě vnitřní hranice.

Gabriel Falbermayer, ředitel centra pro mezinárodní ekonomii při německém institutu Ifo, vyčísluje přínosy Schengenu ve své nové studii. Přínosy vyjadřuje ve formě snížení tarifu (tarif je vlastně daň z mezinárodního obchodu; čili daň z dovozu/vývozu). Odstranění hraničních kontrol na jedné vnitřní hranici Schengenu podle studie odpovídá snížení tarifu o 0,7 procentního bodu. Jinými slovy, kamion, který překonává dvoje vnitřní hranice, ušetří díky Schengenu 1,4 procenta svých obchodních nákladů.

Úspory plynoucí z existence Schengenu jsou však malé v porovnání s těmi, které plynou z existence samotné EU a jejího jednotného vnitřního trhu. Ty lze v případě obchodu se zbožím vyjádřit v podobě snížení tarifu téměř o 18 procentních bodů.

Z existence Schengenu těží i země jako Rusko nebo Turecko

Úspory ze Schengenu se navíc liší v různých zemích. Rakousko uspoří v průměru 0,81 procenta nákladů mezinárodního obchodu se zbožím. Portugalsko 1,28 procenta a Finsko 1,59. Irsko, které mezi své klíčové obchodní partnery počítá USA a Británii, země mimo Schengen, ušetří jen 0,42 procenta. Z existence Schengenu těží i země jako Rusko nebo Turecko.
Hraniční kontroly obnovované v rámci Schengenu v souvislosti s migrační krizí od loňského září tedy zdražují vzájemný obchod, čímž se snižuje jeho celkový objem. Tento pokles lze vyčíslit na 70,2 miliardy eur ročně.

Tento pokles redukuje celkový hrubý domácí produkt EU o 12,5 miliardy eur čili 0,1 procenta. Pokud by byly vnitřní hranice obnoveny v plné míře, vzájemný obchod členů Schengenu klesne o 221,3 miliardy eur a unijní HDP o 39,3 miliardy eur neboli 0,3 procenta. Periferní státy budou zasaženy více než jádrové či velké státy EU.

Sečteno a podtrženo, z ekonomického hlediska je zrušení Schengenu nesmysl. Vládnoucí politici, kteří o něm budou rozhodovat, však budou v potaz brát i hlediska neekonomická. V takovém případě, zejména bude-li pokračovat nástup antiimigračních uskupení, se jim může zdát cena za zrušení Schengenu ještě docela zanedbatelná.

Autor je hlavním ekonomem společnosti Roklen

Autor: Lukáš Kovanda
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!