Slovensko vypustilo z láhve džina znárodňování

Stát by podle něho získal předkupní právo na podniky s více než 500 zaměstnanci, vlastníkům by mohl zakázat dělení firmy na menší části, cenu podniku by určoval znalec, nikoli trh, a firmy by nesměly hromadně propouštět. Vláda normu obhajuje jako mimořádné protikrizové opatření.

Kritici vládě ostře vytkli nejen možnou protiústavnost zákona, neurčité formulace a neoprávněné zásahy do vlastnických práv, ale také to, že jde o účelový zákon, který má především zachránit Novácké chemické závody (NChZ Nováky).

Podnik totiž dostal od Evropské komise pokutu 19,6 milionu eur (zhruba 510 milionů korun) za podíl na mezinárodním odvětvovém kartelu a už požádal o ochranu před věřiteli. NChZ přitom představují důležitý a lukrativní podnik, jehož krach by výrazně zvýšil nezaměstnanost v regionu, ve kterém má premiér Robert Fico silnou voličskou základnu.

Parlament ale na čtvrtečním jednání – které opozice svorně bojkotovala – zákon korigoval. Norma tak bude platit jen do konce příštího roku a bude se týkat pouze podniků, které vyhlásily bankrot. Vlastníci či správci konkurzní podstaty firmy, kterou vláda označí za strategickou, musí podnik přednostně nabídnout státu k odkoupení. Zákon současně umožňuje odkoupit firmu i za tržní cenu, zatímco v původním návrhu měl cenu stanovit výhradně znalec.

Za stategický podnik, na nějž bude mít předkupní právo stát, tedy může být označen takový, který má přes 500 zaměstnanců nebo je důležitým dodavetelem energií (elektřiny či tepla), ropných produktů nebo patří k síťovým odvětvím – včetně vodáren, čistíren odpadních vod, kanalizací a vodních nádrží.
V okamžiku odkoupení přebírá stát veškeré závazky vůči veřitelům. Zpětně by měl podnik prodat ihned po stabilizaci jeho finanční situace, a to prostřednictvím veřejné soutěže.

Neblahé zkušenosti s privatizací

» Kabinet premiéra Vladimíra Mečiara na Slovensku v letech 1997 až 1998 připravil seznam pro něho důležitých podniků, určených k „revitalizaci“. Ta spočívala v odkladu plateb daní, odvodů a dluhů. Po volbách v roce 1998 centrální banka smetla návrh ze stolu.
» Kabinet v letech 1994 až 1998 bezbřeze úvěroval „slovenské kapitálotvorné vrstvy“. Vláda namísto prodeje zahraničním investorům raději dotovala soukromé podniky prostřednictvím státem kontrolovaných bank, čímž vlastně podpořila jejich tunelování. Pak nová vláda musela do ozdravení bank před privatizací nalít přes sto miliard slovenských korun, což byla v roce 2000 polovina výdajů rozpočtu.

Autor je spolupracovníkem redakce