Barmská opozice získala absolutní většinu

Barmská opozice získala absolutní většinu
13. listopadu 2015 • 07:57
Barmská opoziční strana NLD, vedená nositelkou Nobelovy ceny za mír Su Ťij, získala v nedělních volbách parlamentní většinu. NLD tak bude moci sama rozhodovat o demokratických a ekonomických reformách i novém prezidentovi.

NLD potřebovala nejméně 329 křesel, aby měla většinu, která jí podle Reuters umožní smést vládu bývalých generálů, kteří řídí Barmu od odchodu junty před čtyřmi lety. Podle agentury AFP opoziční strana Su Ťij získala 348 křesel a otevřela tak cestu k historické politické změně.

Kabinet v čele s prezidentem Thein Seinem už ve středu přiznal porážku a blahopřál Národní lize pro demokracii k dosaženému výsledku. Ujistil, že bude výsledky voleb respektovat, a slíbil „mírové předání moci“. Také šéf vlivné barmské armády Min Aun Hlain ve čtvrtek slíbil, že bude s novou vládou spolupracovat.

Vojenská diktatura v zemi působila desítky let a až pod zahraničním tlakem předala v roce 2011 moc civilní vládě. Armáda si ale nadále drží v Barmě značnou moc. Kromě toho, že jí ústava automaticky zajišťuje 25 procent parlamentních míst, jmenuje vrchní velitel armády také ministry vnitra, obrany a bezpečnosti hranic. To vyvolává obavy do budoucna, protože Su Ťij má napjaté vztahy s šéfem armády, uvedla agentura Reuters.

Barmská disidentka Su Ťij vyhrála v čele NLD již druhé volby
- Su Ťij se do širšího povědomí na Západě dostala počátkem 90. let, kdy získala dvě prestižní ocenění: Cenu Andreje Sacharova (1990) a Nobelovu cenu za mír (1991), na kterou ji navrhl bývalý československý a český prezident Václav Havel. Tehdy také zesílil mezinárodní tlak na její propuštění z domácího vězení.
- Za ohrožování státu byla Su Ťij od července 1989 zadržována vojenskou juntou v domácím vězení, propuštěna byla o šest let později. Pod „domácím dohledem“ byla znovu od září 2000 do května 2002 a od května 2003 do listopadu 2010. V zajetí tak prožila více než 15 let z 22 let. Během té doby se objevovaly jen kusé zprávy či záznamy z jejího života.
- Su Ťij je předsedkyní hlavní opoziční strany, Národní ligy pro demokracii (NLD), kterou v roce 1988 sama založila. V doplňovacích volbách do parlamentu v dubnu 2012 obdržela NLD 43 ze 45 mandátů a Su Ťij získala vůbec poprvé poslanecké křeslo. V červnu 2013 oznámila, že letos hodlá kandidovat na prezidentku země. Současná ústava, která byla vytvořena za dob vlády vojenské junty, ji však kandidaturu neumožňuje proto, že její dva synové jsou britskými občany, stejně jako její zesnulý manžel.
- V letošních parlamentních volbách byla NLD favoritem. Přestože měly volby být po desetiletích vlády vojenské junty prvním svobodným hlasováním, provázela je značná omezení a představitelé armády si v zákonodárném sboru předem zajistili čtvrtinu křesel. Podle předběžných výsledků NLD ve volbách zvítězila, když jen v hustě obydlených oblastech získala 80 procent hlasů. Vládnoucí USDP už uznala porážku.
- Kvůli internaci věhlasné bojovnice se Barma, v níž ještě před nedávnem vládl tvrdou rukou vojenský režim, dostala do velké izolace. Drobná tmavovláska, které jsou blízké ideály nenásilí, v minulosti například opakovaně vyzývala k mezinárodním sankcím a bojkotu turistiky do Barmy. Známá je také její výzva k obyvatelům demokratických zemí: „Použijte vaši svobodu k podpoře naší“.
- Po propuštění z domácí internace v listopadu 2010 zdůraznila, že chce dál usilovat o navázání dialogu s vojenským režimem a dosáhnout „národního usmíření“. Přiklonila se též k pozastavení většiny sankcí, které západní vlády v minulosti uvrhly na barmský režim, mimo jiné kvůli útlaku opozice a svobodného tisku.
- Zatímco byla vězněna, NLD přesvědčivě zvítězila v parlamentních volbách v roce 1990 (získala 80 procent mandátů), junta však výsledky voleb neuznala a odmítla předat moc. V roce 2010 si vládnoucí generálové v nedemokratických volbách pojistili hladký přechod k civilní vládě a teprve poté disidentku propustili z domácího vězení.
- Ačkoliv za poslední dvě dekády mohla Su Ťij Barmu několikrát opustit, nikdy tak neučinila, protože junta by jí tehdy návrat takřka s jistotou neumožnila. Z rodné země nevycestovala ani tehdy, když Rangún odmítl udělit víza jejímu britskému manželovi Michaelu Arisovi, který bojoval s rakovinou. Aris zemřel v roce 1999, naposledy se oba viděli v roce 1995.
- V červnu 2012 po dlouhých 24 letech zavítala do Evropy, kde navštívila Švýcarsko Británii, Irsko, Francii a Norsko, kde formálně převzala Nobelovu cenu za mír. V září téhož roku navštívila po 20 letech USA, kde se setkala s americkým prezidentem Barackem Obamou a ve Washingtonu převzala Zlatou medaili, která je nejvyšším oceněním amerického Kongresu.
- V říjnu 2012 se spolu s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou stala členem mezinárodního poradního výboru havlovské Nadace Forum 2000. V roce 2013 navštívila ČR jako host konference Forum 2000. Na tuto konferenci byla zvána již v minulosti, ale nemohla přijet kvůli svému věznění.
- Do Aun Schan Su Ťij (v překladu Su Ťij, dcera Aun Schana) se narodila 19. června 1945 v Rangúnu. Její otec, významný bojovník za nezávislost Barmy, byl v roce 1947 zavražděn. Její matka, Do Kchin Ťij, byla první barmskou velvyslankyní. V roce 1960 s ní Su Ťij odcestovala do Indie. Později vystudovala filozofii a ekonomii na Oxfordské univerzitě a pracovala pro OSN v New Yorku a Bhútánu. V Británii se v roce 1972 provdala za tibetologa Michaela Arise, s nímž má dva syny Alexandra (1973) a Kima (1978). Je autorkou řady esejů a držitelkou mnoha prestižních cen.

Radek Palata: Jasný verdikt nad juntou

Autor: ČTK
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!