Evropa slevuje ze svých ambicí

„Shoda panuje v tom, že stálý předseda by měl být silný zejména v komunikaci a koordinaci, měl by umět vážit různá stanoviska,“ řekla česká velvyslankyně při EU Milena Vicenová. Je pravděpodobné, že takového „moderátora“ v čele Evropské rady podpoří i český premiér Jan Fischer.

O to větší rvačka se strhne o posty na první pohled sice méně atraktivní, ale ekonomicky vlivnější. Dokládá to i pozice Londýna, který oficiálně stále prosazuje někdejšího suverénního favorita evropského prezidentského úřadu, Tonyho Blaira. List Daily Telegraph ale napsal, že Britové budou nakonec požadovat spíše post klíčového ekonomického komisaře, který by ochránil Spojené království před evropským protekcionismem. Německá kancléřka Angela Merkelová chce zase podle agentury Bloomberg pro svou zemi získat nejspíše post příštího guvernéra Evropské centrální banky. Za velmi atraktivní je považována i funkce „ministra zahraničí“, o kterém se bude jednat také dnes večer.

Největším favoritem na „prezidenta“ je nyní současný belgický premiér Herman Van Rompuy. Britům však vadí, protože ho považují za zastánce evropského federálního státu.

Silným kandidátem na post vysokého představitele pro zahraniční věci je bývalý italský premiér Massimo D’Alema.

Evropské političky chtějí do čela EU ženy

Summit Evropské unie by měl dnes splnit sen řady zastánců evropské integrace – EU konečně získá svého „prezidenta“ i „ministra zahraničí“. Není však vyloučeno, že na summitu bude ještě rušno a že se vrcholné jednání protáhne do dalších dnů.

Bitvu o nové funkce zkomplikovaly stále hlasitější protesty evropských komisařek a dalších političek, které žádají více vrcholných funkcí pro ženy. A svou kandidaturu na post předsedkyně Evropské rady potvrdila lotyšská kandidátka, bývalá prezidentka Vaira Vikeová-Freibergová. „Zastoupení žen na vysokých postech v Evropské unii je nedostatečné,“ uvedla.

Lotyšská kandidátka také kritizovala netransparentní způsob, jakým se nejvyšší činitelé budoucí EU vybírají. V tom nebyla sama. Někdejší studentský vůdce a jeden z šéfů frakce Zelených v Evropském parlamentu Daniel Cohn-Bendit označil výběr předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční politiku za „karikaturu demokracie“. Kancléřka Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy podle Cohna-Bendita hledají osobnosti, které by je nezastínily.

Šance největšího favorita, belgického premiéra Hermana van Rompuye, že bude v příštích 2,5 roku vést jednání svých současných kolegů v Evropské radě, zůstávaly vysoké. Složitější je boj o post vysokého představitele pro zahraniční politiku. Slabinou někdejšího komunisty a bývalého italského premiéra Massima D’Alemy je podle listu Financial Times nedostatečná znalost angličtiny. A kandidaturou Massima D’Alemy nebyly vůbec nadšeny nové členské země EU.

Velký význam postu šéfa evropské diplomacie přikládá i Česko. Milena Vicenová v této souvislosti připomíná, že vysoký představitel bude řídit Radu ministrů zahraničí, spoluvytvářet zahraniční politiku, řídit evropskou diplomatickou službu a zároveň bude místopředsedou Evropské komise, který bude muset hledat shodu s dalšími komisaři. Pro Česko by bylo podle Vicenové ideální, kdyby „ministr zahraničí“ věnoval velkou pozornost východní Evropě a podporoval lidská práva, rozšíření EU i silné transatlantické vztahy.

Zatímco post „prezidenta“ EU by podle očekávání měl obsadit zástupce menší země z pravicové části spektra, „ministr zahraničí“ by měl být zástupcem levice a velkého nebo středně velkého státu. Vzhledem k množství různých kritérií, které je nutné brát v potaz, přirovnal server euobserver. com celý proces hledání nových šéfů ke skládání Rubikovy kostky. Komplikované rozhovory s jednotlivými zeměmi před dnešním summitem vedli předsedající Švédové.

Kandidáti na „ministra zahraničí“

Massimo D’Alema (60) – italský expremiér a bývalý ministr zahraničí

Miguel Ángel Moratinos (58) – španělský ministr zahraničí, včera se o něm začalo mluvit jako o hlavním kandidátovi, on sám kandidaturu nepotvrdil

Giuliano Amato (71) – italský expremiér levého středu, přicházel by v úvahu, kdyby neprošel D’Alema

Kdo bude "prezidentem" EU?

Herman Van Rompuy (62)

Zatím má nejširší podporu pro tuto funkci. Belgickým premiérem byl tento vlámský křesťanský demokrat jmenován loni 30. prosince po řadě vládních krizí, jejichž příčinou byly spory vlámských a valonských regionů. Od té doby prokázal obratnost jak ve vlámsko-valonském konfliktu, tak při mírnění dopadů hospodářské krize. Od července 2007 rok a půl předsedal belgické Poslanecké sněmovně a předtím byl v letech 1993 až 1999 vicepremiérem a ministrem rozpočtu.

Vaira Vikeová-Freibergová (71)

Jako lotyšská prezidentka (1999–2007), první žena v nejvyšším úřadě ve střední a východní Evropě, dovedla svou zemi do Evropské unie i do NATO. Politička, některými nazývána „železnou lady Východu“, bývá oceňována i za nekompromisní přístup, s nímž hájila zájmy Lotyšska vůči Rusku. Naopak kritiku sklidila za podporu USA ve válce v Iráku. Narodila se v Rize, ale koncem druhé světové války s rodiči emigrovala. V Kanadě získala doktorát z psychologie, kterou v letech 1965–1998 přednášela na univerzitě v Montrealu. Kromě rodného jazyka hovoří plynně anglicky, německy, francouzsky a španělsky.

Jan Peter Balkenende (53)

Nizozemský premiér (od července 2002) nyní vede už čtvrtou vládu v řadě, je často zmiňován jako kompromisní kandidát. Jeho pozici však může oslabit fakt, že Nizozemci odmítli v referendu euroústavu právě v době, kdy on byl premiérem, či to, že podporoval invazi USA do Iráku. Od roku 2001 stojí v čele strany Křesťanskodemokratická výzva. Vystudoval historii a v roce 1992 získal doktorát z práv.

Tony Blair (56)

Britský expremiér byl předním adeptem na tuto funkci od jejího zakotvení v nové reformní smlouvě. Jeho šance se však pomalu snižovaly; podle některých zdrojů směřuje výběr spíše k méně impozantní postavě. Bývalý vůdce britských labouristů také ztratil podporu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. V jeho neprospěch hraje i to, že podporoval válku v Iráku a že Británie není v eurozóně ani v schengenském prostoru.

Jean-Claude Juncker (54)

Nejdéle sloužící evropský premiér (v čele lucemburské vlády je od ledna 1995) má stále šance na nový úřad Evropské unie. Často působí jako vyjednávač mezi většími státy při sporech v unii a je považován za jednoho z otců maastrichtské smlouvy, u jejíhož zrodu stál jako ministr financí (1989–1995). Od ledna 2005 je „panem Euro“ neboli stálým předsedou schůzek ministrů financí a hospodářství eurozóny.