„Kapitán Peroxid“ Geert Wilders Nizozemce děsí i přitahuje

Wilders už vlastně uspěl. Podle výzkumné agentury Motivaction motivuje rostoucí popularita Wildersovy Strany za svobodu (PVV) více než polovinu obyvatel Nizozemska tureckého či marockého původu opustit zemi.

Třetina už je prý napevno rozhodnuta. Wilders slaví. Nemusí být ani u moci a realizovat svůj program vyhoštění muslimských přistěhovalců, uzavření mešit a danění nošení muslimského šátku tisíci eury ročně. Strach z něho muslimským přistěhovalcům bohatě stačí.

Minulý rok byla Strana za svobodu druhou nejúspěšnější partají v eurovolbách, minulý týden zvítězil v lokálních volbách, kde postavil kandidátky. Vše směřuje k 9. červnu, kdy se Wilders podle průzkumů může stát šéfem nejsilnější parlamentní strany. „Chci být premiérem,“ říká muž, který má 24 hodin denně okolo sebe bodyguardy kvůli hrozbám zabití od islamistů a jenž je zároveň souzen za šíření nenávisti.

Nevolíme ho, ale chápeme ho

Nizozemci jsou z Wildersovy popularity rozpačití. Nikdo neví, co by jeho úspěch v parlamentních volbách vlastně znamenal. Důchodkyně Elisabeth z pobřežního města Oostflakkee s Wildersem souhlasí, že „zde máme hromadu problémů s Maročany, kteří zde třeba žijí už 30 let a ani se nenaučili náš jazyk“. Na druhé straně upozorňuje, že „pokud se stane PVV jednou z největších stran po volbách, jen nám to přinese problémy“.

Stejně tak pětačtyřicetiletá Irmelin z Goudy není Wildersovou voličkou, ale jeho popularita jí připadá logická: „Už pár let jsou Nizozemci nespokojeni s hlavními stranami. Bojí se, protože islám proniká čím dál více do naší společnosti. Maročané dělají jen problém, stojí nás peníze, protože nepracují a nikoho neposlouchají.“

Ani třicetiletý account manager v telekomunikační firmě Paul ho volit nebude, ale zdůrazňuje, že „není možné umlčet Wilderse jen proto, že se muslimům nelíbí, co říká“.

Za pozoruhodnou kariérou někdejšího zdravotního pojišťováka (tehdy ještě s tmavými vlasy) z Utrechtu tak stojí kombinace strachu z nepřizpůsobivých přistěhovalců, nespokojenost s vládními stranami a chytře vedený boj za svobodu slova.

Z poloviny Thatcherová, z poloviny Haider

Ani sami Nizozemci se nemohou shodnout, kde se v mladém liberálovi vzalo nepřátelství k islámu. Podle některých za to mohou léta strávená v židovských zemědělských obcích mošavech, kam zamířil hned po studiu. Z Izraele cestoval po okolních arabských zemích, kde byl šokován nedemokratickými režimy.

Podle jiných se tvrdým kritikem islámu stal až po návratu do Utrechtu. Začal si budovat kariéru u liberálů, jejichž členem byl už od roku 1989. Stal se asistentem ministra Fritse Bolkesteina. S ním procestoval Střední východ a pochytil jeho názory (už jako eurokomisař si Bolkestein zajistil celounijní známost výrokem, že „pokud Evropská unie přijme Turecko, u Vídně se v roce 1683 válčilo zbytečně“). Od roku reprezentoval liberály v místním utrechtském zastupitelstvu, o rok později se dostal do parlamentu. Kariéra se mu slibně rozjížděla, on sám však spokojen nebyl.

Na jedné straně podporovala jeho partaj odkaz devadesátých let, která se nesla ve znamení tolerance k lehkým drogám či muslimské imigraci. Na druhé straně mu v soukromí mnoho spolustraníků říkalo, že se imigrace musí zastavit a přijmout Turecko do Evropské unie je šílené. Ve správnosti jeho názorů ho utvrdil i raketový nástup populistické proti imigrantské strany Pima Fortuyna, kterého těsně před volbami v roce 2002 zavraždil bláznivý ekolog.

Wilders se postupně stal mluvčím frustrovaných voličů, v roce 2004 odešel ze své staré strany a založil si Stranu pro svobodu. Od té doby opakuje to, co naposled minulý týden řekl nadšeným davům příznivců v Almere po vyhraných lokálních volbách: „Levicová elita stále věří v multikulturalismus, přivírání očí nad kriminálníky, evropský superstát a vysoké daně. Ale zbytek Nizozemska to vidí jinak. Mlčící většina však má nyní svého mluvčího.“

Jeho manifest Čisté víno tak vyznívá, jako by ho sepsala z půlky Margaret Thatcherová a z druhé poloviny Jörg Haider. Nízké daně, malý stát a boj proti Bruselu odkazují na britskou premiérku, zákaz imigrace a zavření mešit ho zase táhnou k někdejšímu enfant terrible rakouské politiky. Na počátku svou stranu více směřoval k boji proti Evropské unii (zasadil se o nizozemské Ne v referendu o euroústavě v roce 2005), pak však jasně pochopil, že tím nejdůležitějším tématem v zemi je nyní islám.

Po Fortuynovi byl v roce 2004 islamistou brutálně zavražděn další kritik islámu, režisér Theo van Gogh, bojovnice proti islamismu Ayaan Aliová měla být další a pak sám Wilders. Nizozemsko se začalo bát a naslouchat Wildersovi, který se už nehne bez ochranky.
„Netvrdím, že každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim,“ provokuje muslimskou menšinu a cestuje po světě se svým filmem Fitna o násilné podstatě koránu (zatím naposled urážlivou agitku promítl minulý pátek v britské Sněmovně lordů a varoval Brity, že záplava imigrace vytvoří z jejich hlavního města do dvaceti let „Londonistán“).

zvětšit Geert Wilders Autor: Kresba Břetislav Kovařík, zavřít

Život k nežití

Wilders je na vrcholu politické kariéry. Jeho Strana za svobodu se zařadí po volbách mezi největší strany. Pokus socialistů o dohodu ostatních stran, že s Wildersem nebudou po volbách vyjednávat, skončil fiaskem. Každý ví, že bez něho se těžko sestaví příští vláda.

Dobře rozjel i kampaň: v lokálních volbách kandidoval jen tam, kde se cítil silný. Navíc probíhá soud za jeho urážlivé výroky proti muslimům, takže mediální pozornost má zajištěnu. V neposlední řadě prošpikoval program lákadly, jako je snížení věku pro odchod do důchodu, což jistě zabere.

Přesto je jeho život vlastně hodně smutný. Kvůli bezpečnostním opatřením se stýká se svou ženou Krisztinou jen jednou týdně, jinak žije pouze se svou ostrahou a maže e-maily hrozící mu smrtí. Na mítincích září, ale v soukromí říká, že žije život, který „by nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli“.

Geert Wilders

» narodil se 6. září 1963 ve Venlo u hranic s Německem do středostavovské rodiny
» po střední škole procestoval Izrael a poznal i arabské totalitní režimy
» působil nejprve jako pojišťovák ve zdravotnictví, pak začal pracovat pro liberály – za ně od roku 1997 seděl v utrechtském zastupitelstvu a posléze i v parlamentu
» v roce 2004 liberály opustil, protože odmítal Turecko v Evropské unii a imigraci
» se Stranou za svobodu se v roce 2006 dostal do parlamentu, k vítězství míří na vlně strachu z islamismu i v červnových parlamentních volbách
» neustále žije ve strachu o život, manželku Krisztinu vídá kvůli bezpečnostním opatřením jen jednou týdně
» pro jeho blonďatý přeliv se mu říká „Kapitán Peroxid“ či „Mozart“