Radek Palata: Ukrajinské klopýtání k Evropě

Radek Palata: Ukrajinské klopýtání k Evropě
20. dubna 2016 • 09:04
Ukrajinský parlament minulý týden odhlasoval jmenování Volodymyra Hrojsmana z Bloku Petra Porošenka novým premiérem. Otázkou je, zda tím skutečně končí půlroční agonie majdanovské porevoluční velké koalice a zda partnerství prezidentského BPP s Lidovou frontou expremiéra Jaceňuka vydrží těžké chvíle, které ho zcela jistě čekají.

Nová vláda se bude muset spoléhat na podporu nezávislých, nezařazených poslanců. Těch se kvůli rozkladu starých politických struktur a specifickému ukrajinskému volebnímu systému vyrojilo ve volbách v říjnu 2014 velké množství a uspěli napříč celou zemí. Těžko v jejich hlavách číst.

Nahrazení Jaceňuka Hrojsmanem podpořilo zřejmě až několik desítek těchto solitérů, takže přispěli k pohodlné parlamentní většině. Ovšem už následné programové prohlášení nové vlády zdaleka tak hladkou cestu parlamentem nemělo. Zdá se však, že Porošenkův blok a Lidová fronta se rozhodly podstoupit riziko menšinové vlády a chtějí se pokusit věci rozhýbat. A to je zapotřebí.

V prvé řadě je třeba ústavní reformou vytvořit politický rámec pro mírové řešení konfliktu na Donbasu a tím položit do budoucna alespoň jakés takés naděje pro potřebné hospodářské reformy. Jestliže fakticky trvá hrozba otevřené války, dlouhodobí investoři se na Ukrajinu nepohrnou.

Staré struktury se zuby nehty brání, zatímco ty nové mají nejistou pozici. Obětí tohoto boje se stal i ministr hospodářství

Nemalé sumy by mohla Ukrajina získat při stále ohlašované, ale také stále odkládané privatizaci státního sektoru. Prodávat by se měly stovky podniků. Loni vláda očekávala, že příjmy z privatizace se budou pohybovat kolem 700 milionů dolarů, ale nakonec se smrskly na pouhou setinu. Nový ministr financí Oleksandr Danyljuk privatizaci označil za svou prioritu. Hodlá jejím prostřednictvím přispět i k potlačení všudypřítomné a nesmírně škodlivé korupce.

Staré struktury se přitom zuby nehty brání, zatímco ty nové mají nejistou pozici. Obětí tohoto boje se už v únoru stal Aivaras Abromavičius, povolaný z Litvy na post ministra hospodářství právě kvůli rizikovému prostředí plnému korupčních vazeb, ale i vzhledem ke zkušenostem s podobnými procesy proměn. Jeho demise fakticky předznamenala i demisi Jaceňukovu. Na premiérovi ležela podobná tíha nepopularity kvůli drsným hospodářským a politickým opatřením. Co na tom, že k nim byl nucen okolnostmi, jež mohl sám těžko ovlivnit. Ukrajinská ekonomika klesla v roce 2014 o 6,6 procenta a loni o 9,9 procenta. Existuje nicméně naděje, že už letos by se měl pád zastavit a země by se mohla vrátit k uměřenému růstu.

Tomu by měla napomoci právě stabilizace politiky. Ta se poněkud deamerikanizuje a poevropšťuje. Souvisí to zřejmě i se zmenšující se vojenskou hrozbou. Je pravda, že na porevoluční politické scéně jedni míří tam a druzí jinam. Na tom ale není nic divného a bude jen dobře, když na Ukrajině vykrystalizují silná a stabilní politická uskupení skutečně evropského charakteru.

Autor je publicista

Autor: Radek Palata
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!