Reportáž z východu Slovenska: Kotlebovi nepomáhá migrace, ale frustrace z politiky

Reportáž z východu Slovenska: Kotlebovi nepomáhá migrace, ale frustrace z politiky
12. dubna 2016 • 06:00
Překvapivý úspěch slovenské krajní pravice mnozí připisovali protiimigrační rétorice premiéra Roberta Fica. Jenže tahle česká optika prostě neplatí. Slováky mnohem více trápí dlouhodobě neřešené problémy zdravotnictví, školství a vysoké nezaměstnanosti. Ty spolu s všudypřítomnou korupcí a klientelismem vytváří obrovskou a nebezpečnou frustraci z politiky. Zvlášť patrná je v chudších místech Slovenska, jakým je i čtyřicetitisícové město u ukrajinských hranic Michalovce.

Peťo z Michalovců odejde. Za pár měsíců opustí své místo v továrně kvůli práci v Anglii. Místo chce sehnat přes agenturu, aby se vyhnul chybě svého známého. Ten zkoušel na ostrově za kanálem najít práci na vlastní pěst. Aby vystačil s penězi, jedl jen dovezené instantní polévky. Vrátil se za měsíc, bez práce a podvyživený.

Po příběhu města se můžete pohybovat i přes body na mapě:
Mapa Michalovce
1.Yazaki
2.Nádraží
3.Nemocnice
4.Synagoga
5.Freedom
6.Vodní nádrž
Mapový podklad: Google Maps

„K čemu je mladým demokracie, když stejně všichni musí jezdit za prací do Anglie? Divím se jim, že nevezmou transparenty a nejdou to změnit” rozčiluje se asi šedesátiletý muž s brunátnou tváří ve frontě před prodejnou pekárny Fiľko. Zprávy o její kvalitě se po městě roznesly a tak se před ní při čekání na místní tradiční velikonoční pečivo vytvořila třicetihlavá fronta. Ale osamělý řečník z toho podle svého monologu není nadšený. „Všichni nadávají, že za komunismu se stálo na banány, vždyť tohle je stejné. Tehdy jsme se přitom měli jako prasata v žitě.”

Yazaki Michalovecká továrna společnosti Yazaki, zdroj: yazaki-wts.sk

Ve městě je 14,5procentní nezaměstnanost, nejvíce zaměstnanců má továrna na kabely Yazaki. V podniku na kraji Michalovců pracují čtyři tisíce lidí. Podle počtu nabraných směn si vydělávají mezi třemi až čtyřmi stovkami eur čistého. V průmyslu a stavebnictví pracuje více než osm z deseti lidí v kraji.

„Každý tu nad pivem nadává. Jenže se nikdo neodváží ozvat. Šéf ti řekne: ‘Chceš víc? Tak si jdi, před bránou tu máme deset takových jako ty’,” říká v zakouřené hospodě nad půllitrem pivem padesátiletý Juro, který pracuje jako řemeslník na stavbách. „Před krizí se tu už začalo žít docela dobře, pak se s platy šlo dolů. Ale ty už se od té doby na rozdíl od cen zakázek nezvedly.“

Myslí si, že šéfové společností jsou mezi sebou na výši mezd domluvení. Jednou se přichomýtl k debatě dvou členů vedení firem. „Jeden druhému hučel do hlavy: ´Proč do lidí tak cpete peníze?´ Myslel jsem, že po něm hodím šálek s kafem, který jsem držel v ruce,“ líčí Juro. Jeho intonace rychle skáče zdola nahoru a zase dolů, v místním nářečí je slyšet hodně z polštiny, němčiny ale i z mnoha dalších jazyků. Možná mu pomohla právě tahle specifická jazyková vybavenost, když se vydal jako spousta jiných pracovat do zahraničí.

Zpátky na mapu
Nádraží Michalovecké nádraží, zdroj: zsr.sk

Neexistují oficiální statistiky toho, kolik lidí opustilo město kvůli vyhlídkám výdělku v Anglii nebo Rakousku. Téměř každá rodina má však alespoň jednoho příbuzného, který odešel a vrací se jenom na svátky. Odráží se to i v dopravě. Z letiště v nedalekých Košicích začal před dvěma lety létat do Londýna nízkonákladový dopravce Wizzair. Rozkvétá i pozemní přeprava do Rakouska, kde je velký zájem hlavně o sestry a ošetřovatelky a kde si vydělají minimálně dvojnásobek svého platu.

Ze 43 tisíc Slováků v této zemi jich 25 tisíc pracuje ve zdravotnictví. Mezi východním Slovenskem a Rakouskem ale neexistuje žádné přímé a cenově dostupné spojení. Už léta proto kvete byznys s dopravou sestřiček a ošetřovatelek mikrobusy. V Rakousku po třech týdnech práce naloží další turnus a odvezou je na týden za rodinami domů. Tak to běží pořád dokola už celé roky.

Tito pracovníci ve slovenském zdravotnictví chybí, personální situace je tu ještě horší než v Česku. U nás je sester 80 tisíc, na Slovensku se zhruba poloviční populací 30 tisíc. Ke špatnému stavu přispívají také zastaralá a často nevyhovující zdravotnická zařízení.

Stará nemocnice Stará budova michalovecké nemocnice, ve které se nachází i porodnice

Obyvatelé Michalovců a přilehlého okolí čekají na lepší a příjemnější nemocnici dlouho. Lidé spí na pokojích po šesti na proleželých postelích, pro celou chodbu je k dispozici jediná toaleta. Kvůli stavu místní porodnice jezdí místní raději rodit do půl hodiny vzdáleného Humenného. Současná michalovecká nemocnice skončila v posledním průzkumu spokojenosti z roku 2014 slovenské Všeobecné zdravotní pojišťovny na šestém nejhorším místě ze 78 nemocnic v zemi. Před pěti lety byla dokonce úplně poslední.

Snaha o zlepšení tohoto stavu tu byla už před dvaceti lety. V roce 1997 začal stavět nový pavilon podle ambiciózního projektu, který sliboval jedenáct podlaží a heliport na streše. Ten se ovšem později smrskl na pět a nakonec se zastavil úplně kvůli nedostatku peněz.

Vrtulníky s nemocnými dnes odlétají a přistávají na ploše přímo před městským hřbitovem. Po plánovaném pavilonu zbyl betonový skelet a promarněných 280 milionů tehdejších slovenských korun. Stavba se zbourala v minulém roce, kdy nemocnici převzala společnost Svet zdravia vlastněná finanční skupinou Penta. Ta staví novou budovu podle zahraničních vzorů.

Nová nemocnice Stavba nového nemocničního oddělení

S výstavbou se spěchá, dělníci v reflexních vestách kmitají na prázdných patrech nového betonového skeletu i během velikonočních svátků, které se na východě Slovenska berou mnohem vážněji než v Česku.

Budova by měla být hotová na začátku roku 2018. Finanční skupina Penta zastoupená kromě jiného i v kauze Gorila se na Slovensku netěší nejlepší pověsti. Navzdory tomu je to právě soukromá společnost, která po očividném fiasku státu s výstavbou nemocnice přebrala vedení a v areálu špitálu začínají být vidět první výsledky.

Podle volebního průzkumu společnosti Median byl právě stav zdravotnictví tématem, které Slováci považovali za nejzásadnější. Slovensko na něj dává v poměru k HDP o procento více než Česká republika. Podle statistik Eurostatu o odvratitelných úmrtích by ovšem slovenské zdravotnictví ročně zachránilo více než tři tisíce lidí, pokud by bylo stejně efektivní jako to české.

Stav zdravotnictví je jedním z důsledků neefektivního vládnutí. Jednoduché populistické kroky jako vlaky zadarmo pro studenty a důchodce nebo výstavba fotbalového stadionu v Bratislavě přestávají stačit, občané chtějí vyřešit závažné problémy zdravotnictví, nezaměstnanosti a školství. Tyto dlouhodobé problémy spolu s klientelismem a korupcí přítomnými ve všech částech politického spektra ničí důvěru v politickou elitu.

I díky tomu se do parlamentu dostala krajně pravicová Lidová strana Naše Slovensko pod vedením Mariana Kotleby, která získala ve volbách osm procent hlasů. Mezi prvovoliči podle exit pollu televize Markíza dokonce vyhrála se 22 procenty hlasů. Přitom témata jako migrace nebo soužití s menšinami Slováky tolik na základě dat společnosti Median nepálí. A ani v Michalovcích lidé migraci neřeší, berou ji jako mediální bublinu.

Zdroj: Median SK

„Kotlebu volili z recese, hlavně lidi bez práce,“ myslí si už zmiňovaný Peťo, který před pár lety skončil střední školu. Sám volil pravicovou Svobodu a solidaritu Richarda Sulíka, líbí se mu její ekonomicky program. Pro Lidovou stranu ale má pochopení. „Kotleba není fašista, to z něho jenom vytvořila média.“

Podobný názor jako Peťo sdílí většina oslovených Michalovčanů, Marian Kotleba tu má pověst někoho, kdo konečně něco dělá. Michalovce přitom rozhodně nejsou hlavní baštou Lidové strany. Kotleba tu dostal o procento méně než ve zbytku republiky, nadprůměrné výsledky tu naopak má Ficův SMER.

Kotleba se přitom hlásí k odkazu válečné Slovenské republiky, jež byla satelitem Hitlerovy Německé říše. Kvůli nařízení tehdejší vlády muselo do transportu nastoupit i skoro čtyři tisíce michaloveckých židů.

Tabulka Tabulka na budově polikliniky připomínající transport michaloveckých Židů

Na rozdíl od práce nebo nemocnice se o historii v Michalovcích nemluví. Před válkou tu žila jedna z největších židovských komunit na Slovensku, po které tu v centru zbyla řada historických domů.

Jedinou připomínkou je malá tabulka na budově polikliniky pár kroků od míst, kde stávala synagoga. V sedmdesátých letech ji zbourali komunisté a slibovali místo ní postavit divadlo. Zůstalo ale jen u slov. Místo něho je tu teď parkoviště a obchůdky s architektonickou estetikou devadesátých let.

Synagoga Obchody na místě, kde stávala synagoga

Povědomí o válečných událostech je u mladých slabé a podle průzkumu Dokumentačního centra holocaustu to je celoslovenský problém. Podle jejího průzkumu většina mladých nedokázala otázky na válečné období zodpovědět. Podobně jako v Česku se učitelé dějepisu do moderní historie raději příliš nepouštějí.

Není to ale jen problém osnov, ale i pozornosti, která se mu věnuje. A ta je zase dobře vidět v rozpočtech. Slovensko dává na školství proti zbytku zemí OECD podprůměrnou část rozpočtu. Příjmy slovenských učitelů jsou pak nejnižší v porovnání s příjmy ostatních vysokoškoláků, dostávali polovinu jejich platu. Kvůli nízkým platům si pak školy mezi kandidáty nemůžou vybírat.

Není to ale jen o školství, informacím o fašistické povaze Kotlebovy strany lidé nedůvěřují ještě z jednoho důvodu - důvěra vůči médiím je totiž obecně nižší než v Česku. Podle posledního průzkumu Sociologického ústavu na toto téma jim věří 34 procent lidí. Oblibu potom získávají konspirační média jako rádio Slobodný vysielač nebo časopis Zem a vek.

FreeDom Vchod do kulturního centra FreeDom

Částečnou pravdu vidí v konspiračních médiích i Filip Kadavský, který v Michalovcích vede malé kulturní centrum Freedom. „Ukazují, jak svět doopravdy funguje. Na rozdíl od těch mainstreamových si informace dohledávají a ověřují,” říká zpoza baru absolvent pražské VŠE. Mainstreamová média prý nejsou lepší a prosazuje se pouze určitý světonázor.

Filip je naštvaný, že v čele slovenské vlády bude i nadále levicový SMER. „Co je to za systém, kde jedna strana vládne všemu. Ti lidé by měli jít sedět,” říká Filip. „Různým stranám politické pravice přitom lidé dali sedmdesát procent hlasů.” Frustraci z politiky ve městě, které je vzdušnou čarou blíže ukrajinskému Užhorodu než Košicím, posiluje i pocit, že se na jeden z nejchudších koutů země zapomnělo.

Místní si myslí, že jejich hlas do Bratislavy nedolehne. Různými způsoby je tu z politické scény frustrovaný každý. To není nic výjimečného, ale na Slovensku tohle rozčarování spolu s chronickými sociálními problémy tvoří nebezpečnou směs. A Kotlebovy preference i po volbách rostou.

* * *

Šírava
Vodní nádrž Šírava

Pár kilometrů za městem je vodní nádrž Šírava vybudovaná v šedesátých letech. K ní v časech největší slávy jezdil ročně až milion lidí, včetně východních Němců. Oblibu rychle ztratila kvůli porevolučnímu otevření hranic, ale i následkem znečištění z nedalekého chemického závodu Chemko Strážské. Ten spolu s fabrikami Bukóza Vranné a Chemlon Humenné tvoří takzvaný trojúhelník smrti, oblast s vysokou ekologickou zátěží.

Místní hygienický úřad se rekreanty snaží uklidnit tímto prohlášením: „Polychlorované bifenyly jsou látky, které jsou ve vodě málo rozpustné, a proto riziko koupání ve vodě Zemplínské Šíravy nehrozí.” Přehrada na svoji renesanci zatím stále čeká. Vznikají tu nová zařízení, většina objektů na břehu ale stále chátrá.

Šírava 2 Zaniklý hotel Lodenica Lúč
Zpátky na mapu

Analýza: Kotleba dává části Slovenska menší než malou dávku naděje

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!