Al-Džazíra: Obdivovaná i fackovaná televize dál čelí kritice | E15.cz

Al-Džazíra: Obdivovaná i fackovaná televize dál čelí kritice

24. července 2017 • 12:20

Hvězdná chvíle al-Džazíry, televizní stanice financované katarským státem, přišla s arabským jarem. Pětadvacátého ledna 2011 přetékalo náměstí Osvobození (Tahrír) v egyptské metropoli Káhiře tisícovkami demonstrantů. Začalo povstání obyvatel, které nakonec vedlo ke svržení režimu Husního Mubaraka. 

Zatímco provládní egyptské programy vysílaly pravděpodobně archivní záběry poloprázdného káhirského centra, al-Džazíra přenášela dění přímo z místa. Vydala se cestou na vlastní pěst a nešla po ní poprvé – už o týden dříve informovala jako jediná o nepokojích v Tunisku. V obou případech televize využila snímků a sekvencí, které natáčeli sami účastníci vřavy. K tomu přidala živé přenosy a arabská revoluce se rozletěla do éteru.

Dědictví po BBC 

V mezičase, který od oněch událostí uplynul, se al-Džazíra začlenila do první ligy mezinárodní mediální branže. Založena byla přitom mnohem dříve, už v roce 1996. Stalo se tak poté, co se britská BBC rozhodla odejít z Blízkého a Středního východu. Situace šikovně využil tehdejší katarský emír Hamád ibn Chalífa al-Sání a pracovníky britského vysílače přemluvil, aby zůstali a pracovali pro něj. Narodila se al-Džazíra, v překladu Arabský poloostrov (nebo také Meziříčí). Nový hráč na poloostrově Katar.

Blokáda zatím Katar nezlomila, napětí však nepolevuje

Vstupní investice vyšla na 150 milionů dolarů, v současnosti spadá televize do impéria Qatar Media. Jejím majitelem je panující rodina al-Sání. Angličtina se line ze studií al-Džazíry od roku 2006, kuriozitami jsou vysílání v turečtině a v bosenštině. Centrály má televize kromě Dauhá v Kuala Lumpuru, Washingtonu a v Londýně. Přenosy a zpravodajství z obrazovek úspěšně doplňuje webová verze aljazeera.com.

Stanice je v každém případě fenomén. Po dálkovém ovladači nebo internetu sahají všichni ti, kteří chtějí vědět více, než dovolují státem kontrolovaná média v oblasti Perského zálivu. Stejně tak si počínají lidé, kteří v oblasti nežijí. Doplňkovou službou je sdílecí platforma YouTube. Jediným vážným konkurentem, co se divácké obce týče, je saúdskoarabský vysílač al-Arabíja, založený v roce 2003 a hovořící rovněž anglicky. 

Komentář Terezy Spencerové: Trumpův polibek smrti a Saúdové

 

Efektivní služebník

Paradoxem je, že za pomyslnou svobodou slova stojí kapitál al-Sáníů. To znamená, že v al-Džazíře nejsou vidět reklamy ani placené příspěvky. Hlavním mecenášem je Hamádův syn Tamím ibn Hamád al-Sání, který se ujal moci v roce 2013. Dalším zdrojem příjmů jsou podíly, které prodává stanice soukromým investorům.

Roční rozpočet pro kolos se třemi tisíci zaměstnanci činí 370 milionů dolarů. Vysílání s vydatnou pomocí satelitů má dosah do 310 milionů domácností, mluví se ve stu řečí. Pro srovnání: BBC živí 21 tisíc lidí, má na ně čtyři miliardy eur a oslovuje 372 milionů rodin. Efektivita je tak jednoznačně na straně Arabů.

Saúdská Arábie bude dostávat zbraně od Ruska. Země se dohodly na spolupráci

Generální ředitel Mustafa Souag nedá na model al-Džazíry dopustit. „Vládnoucí rodina jakožto zdroj peněz nás chrání před tím, abychom se museli chovat komerčně a brát reklamu,“ zdůrazňuje. Rubem mince je kritizovaná „sebecenzura“ al-Džazíry čili až přílišný příklon k politické linii panujícího rodu. Kritici připomínají, že dobře je to dlouhodobě vidět na shovívavém zpravodajství o Bahrajnu, s nímž sedí Katar v Operační radě Perského zálivu. Už v roce 2011, když se Arabské jaro přelilo i do Bahrajnu, informovala al-Džazíra o nijak důležitých „nepokojích z náboženských důvodů“.

 

Ironie osudu

Sama televize nedá na svou nezávislost dopustit. Ohání se vysílacím kodexem, kde jsou prioritami vyváženost a neutralita zpráv. Ti, kdo ovládají oba jazyky, nicméně upozorňují, že relace v arabštině a angličtině jsou často diametrálně odlišné. Zatímco al-Džazíra English se zabývá mezinárodními tématy a tváří se liberálně, arabská verze čelí výhradám, že podporuje Muslimské bratrstvo a další radikální směry včetně syrských rebelů. To je voda na mlýn čtveřice nespokojených sousedů. Emírův vliv se nedá popřít, tvrdí.

Kulhající saúdské ekonomice má pomoci vlna privatizace, Rijád nejspíš prodá podíl v letišti

Vadí i to, že ač stanice nabízí četné diskuzní pořady, v nichž padají výtky na hlavu různých režimů, v arabské mutaci aby je pohledal. Pro kritiky je to další minus. 

Šéf anglického vysílání Giles Trendle se přesto ohrazuje: „Požadavek Saúdů na zavření al-Džazíry můžeme přirovnat k pokusu o potlačení základního lidského práva na svobodu projevu. Je to snaha zamezit přístup k nestranickému a nezfalšovanému zpravodajství,“ uvedl. „Nenecháme se ani šikanovat, ani přinutit, abychom mlčeli,“ ujistil.

Podporu mu vyjadřuje bývalý hlavní editor arabského vysílání BBC Ian Richardson. Poukazuje na saúdské útoky na britskou stanici v polovině devadesátých let, které vyústily v odstřižení BBC od satelitů. A dodal, že právě tehdy se zrodil úspěch al-Džazíry, protože se ujala 150 bezprizorních profesionálů. „Nebýt jich, začínali by od nuly a motali se v kruhu.“ Současné počínání Rijádu chápe, považuje ho však za ironii osudu. „Bez Saúdů by nebyla al-Džazíra tam, kde je.“

Tank v náklaďáku, sebevražedná auta. Podívejte se na improvizovanou jízdní divizi Islámského státu

 

Íránský otazník 

Ještě více do historie jde Trendleho někdejší kolega Roger Schafir. Podle něho připomíná současné pnutí v Zálivu rakouské ultimátum Srbsku v roce 1914. V té době, na prahu první světové války, se Rakušané domáhali zastavení veškerého srbského tisku, který se vyjadřoval neuctivě až nepřátelsky o císařství. „Bylo přitom jasné, a svědci to posléze připustili, že ultimátum posloužilo výhradně k tomu, aby bylo odmítnuto,“ napsal Shafir pro Guardian. Jinak řečeno, aby měla Vídeň záminku pro ozbrojený konflikt.

Zda by mohlo napětí v Zálivu vést až k tomuto konci, o tom se cudně mlčí. Analytici naznačují, že by se případná válka mohla snadno přenést do Íránu. Nejistá je role Spojených států. Možnosti vyhrotit situaci íránským směrem se snažil v uplynulých letech pokaždé zamezit Barack Obama, což nemusí být nutně případ Donalda Trumpa. Ten navštívil Rijád jen týden předtím, než začal poprask kvůli Kataru. Co přesně si šéf Bílého domu s královskou elitou řekl, prosáklo ven zhruba napůl. Známý je – následně popřený – 110miliardový vojenský obchod. Je možné, že al-Džazíra ví víc.

 

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!